Kemp Caldera

hydrotermální průduchy, S. Atlantic, South Sandwich Arc

Kde

S. Atlantic, South Sandwich Arc

Prostředí

arc volcano

Činnost

active, confirmed

Hloubka

1 420 m

Nejvyšší teplota

40 °C

Objeven

2010 ROV Isis; 2009 plume only

Poloha

-59,700°, -28,317°

Kemp Caldera je podmořská sopečná propadlina na jižním konci oblouku Jižních Sandwichových ostrovů v Jižním oceánu. V hloubce kolem 1 400 m v ní vyvěrají horké prameny se sirnými komíny, kolem kterých žijí velké škeble, sasanky a přílipky – a v roce 2010 tu vědci náhodou objevili i kostru velryby. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Kaldera leží západně od podmořské hory Kemp, na jižním cípu oblouku Jižních Sandwichových ostrovů. Ten tvoří řada sopek, tzv. ostrovní oblouk. Uprostřed kaldery stojí malý sopečný kužel. Území patří pod britské zámořské území Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy. ^{[1, 2]}

Průduchy jsou v hloubce 1 375–1 487 m. Stojí tu komíny ze síry a anhydritu (síranu vápenatého), ze kterých vytéká voda bohatá na sirovodík. Kromě nich jsou tu velké plochy, kde teplá voda jen pomalu prosakuje dnem, a místo zvané Great Wall (Velká zeď). ^{[2, 1]}

Údaje o teplotě se liší: z „Velké zdi“ vytékala v roce 2010 voda jen asi 40 °C teplá (tuto hodnotu uvádí katalog InterRidge jako nejvyšší), studie z roku 2019 ale udává u komínů až 212 °C. ^{[1, 2]}

Objev

Na možnou hydrotermální činnost upozornil v roce 2009 přístroj SHRIMP při britské výpravě JCR224. O rok později se sem vrátila výprava JC42 s dálkově řízenou ponorkou Isis a průduchy potvrdila: našla bílé kuřáky, rozsáhlé plochy prosakující teplé vody i další stanoviště. ^{[1, 3]}

Při stejné výpravě v roce 2010 našli vědci méně než 250 m od činných průduchů kostru velryby v hloubce 1 444 m. Rozbor DNA ukázal, že patřila plejtvákovi jižnímu (Balaenoptera bonaerensis). Byla to první přirozeně uhynulá velryba nalezená na dně Jižního oceánu. ^{[3, 1]}

Život

Život u průduchů stojí na chemosyntéze: bakterie získávají energii z chemických látek v horké vodě a jsou potravou pro ostatní živočichy. Ve stoupající teplé vodě nad průduchy převládaly bakterie oxidující síru. ^[2]

Vědci tu sebrali 12 druhů větších živočichů závislých na průduších. Převládají velké škeble z čeledi Vesicomyidae v usazeninách, sasanky a přílipky na čedičových skalách a nohatky rodu Sericosura; okraj společenstva tvoří pás hub. Při pozdější výpravě JC55 lodi RRS James Cook se složení fauny proti roku 2010 skoro nezměnilo. ^{[2, 1]}

Sedm druhů žije i u průduchů na nedalekém Východoskotském hřbetu a tři známe z průduchů mimo Jižní oceán. Naopak svijonožec Neolepas scotiaensis, na Východoskotském hřbetu hojný, je tu vzácný. Podle autorů studie z roku 2019 patří Kemp Caldera k jihooceánské „provincii“ průduchů, ale ukazuje, že průduchy na sopečných obloucích mohou mít jiné složení druhů než sousední hřbety. ^[2]

Na kostech velryby žilo devět dosud nepopsaných druhů. Jedna přílipka rodu Lepetodrilus se vyskytuje na kostech i u průduchů – podle vědců mohou mrtvé velryby sloužit živočichům průduchů jako „nášlapné kameny“ při šíření mezi vzdálenými prameny. ^[3]

Fakta

Hloubka průduchů

1 375–1 487 m

Komíny

ze síry a anhydritu

Potvrzení průduchů

2010, výprava JC42, ponorka Isis

Kostra velryby

plejtvák jižní, 1 444 m, 9 nových druhů

Druhy závislé na průduších

12

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne zhroucením vrcholu sopky nad vyprázdněným magmatickým krbem

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem

ostrovní oblouk

oblouk sopečných ostrovů a podmořských sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou

bílý kuřák

průduch, z něhož vychází voda zbělená drobnými částečkami minerálů; bývá chladnější než černý kuřák

anhydrit

minerál síran vápenatý; sráží se, když se mořská voda prudce ohřeje

chemosyntéza

způsob, jakým některé bakterie vyrábějí potravu z chemických látek místo ze slunečního světla

nohatky

mořští členovci s dlouhýma nohama a malým tělem, nazývaní také mořští pavouci

svijonožci

přisedlí mořští korýši; stopkatí svijonožci sedí na pružné stopce

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Kemp Caldera, PANGAEA (2020)
2. Linse, K. et al. (2019): Fauna of the Kemp Caldera and its upper bathyal hydrothermal vents (South Sandwich Arc, Antarctica). Royal Society Open Science 6(11), 191501, doi:10.1098/rsos.191501, Royal Society Open Science (záznam v NERC Open Research Archive) (2019)
3. Amon, D.J. et al. (2013): The discovery of a natural whale fall in the Antarctic deep sea. Deep Sea Research Part II 92, 87–96, doi:10.1016/j.dsr2.2013.01.028, Deep Sea Research Part II (záznam v NERC Open Research Archive) (2013)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.