Kebrit Deep

hydrotermální průduchy, Indian, Red Sea

Kde: Indian, Red Sea
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 1 590 m
Objeven: 1972 deposits only
Poloha: 24,723°, 36,277°

Kebrit Deep je prohlubeň na dně severní části Rudého moře u Saúdské Arábie, vyplněná velmi slanou vodou bez kyslíku – takzvané solankové jezero na mořském dně. Na jeho „břehu“ stojí vyhaslé komíny ze sirníků kovů, jediné takové komíny, jaké kdy vědci v Rudém moři viděli přímo na místě. ^{[2, 1, 3]}

Co to je

Rudé moře leží v příkopu, kde se trhá pevninská kůra. Na jeho dně je přes 25 prohlubní naplněných solankou, tedy vodou mnohem slanější a hustší než okolní moře, a bez kyslíku. Na rozhraní solanky s mořskou vodou se prudce mění hustota, takže tam uvízne drobný odumřelý materiál a daří se tam mikrobům. ^{[1, 6]}

Rozhraní mezi mořskou vodou a solankou v Kebrit Deep leží v hloubce asi 1 465 m. Slanost tam během necelých pěti metrů roste z asi 41 na 242 jednotek PSU, voda v solance nemá žádný kyslík a je kyselá, s pH asi 5,5. Jiná měření uvádějí pro solanku slanost 218 PSU. ^{[2, 3]}

Jméno pochází z arabského slova pro síru. Kebrit Deep patří mezi solanková jezera Rudého moře nejbohatší na sirné sloučeniny. ^[3]

Objev

Kebrit Deep popsali v roce 1972 geologové H. Bäcker a M. Schoell mezi nově objevenými prohlubněmi se solankou a kovonosnými bahny. Katalog InterRidge uvádí rok 1972 jako objev usazenin, ne samotných pramenů. ^[1]

Na dně jezera leží bahna bohatá na oxidy železa a manganu. V roce 1991 popsali Blum a Puchelt z vrstev usazenin kusy masivních sirníků, které považovali za úlomky „černých kuřáků“ (komínů, z nichž proudí horká černá voda) – v solankách Rudého moře šlo o novinku. Komíny byly pozorovány i přímo na místě, u rozhraní mořské vody a solanky. ^[1]

Co o něm dnes víme

Dnešní komíny jsou neaktivní. Podle dosavadního výzkumu se vysrážely z horké vody o teplotě asi 110–130 °C a soustava je teď vyhaslá. Katalog InterRidge přesto vede místo jako „činné, odvozené“ – činnost se usuzuje z nepřímých znaků, nebyla změřena. ^{[2, 1]}

V rozhraní mezi mořskou vodou a solankou, silném jen asi metr, žije pestré společenstvo mikrobů. Rozbor z roku 2025 (vzorky z července 2016, loď R/V Thuwal univerzity KAUST) tam z genetického materiálu popsal tři nové, zatím nevypěstované druhy bakterií z rodů Sulfurimonas a Sulfurovum. Získávají energii okysličováním sirovodíku a samy si z oxidu uhličitého vyrábějí organické látky, a tím poskytují živiny i ostatním mikrobům v rozhraní. ^[3]

Už v roce 2001 vypěstovali vědci ze vzorků rozhraní nové druhy bakterií rodu Halanaerobium, které žijí bez kyslíku a snesou 5 až 34 % soli. Jiný výzkum se zabýval tím, jak se tamní bakterie vyrovnávají s jedovatými těžkými kovy, například rtutí. ^{[4, 5]}

Život

Na vyhaslých komínech popsali biologové společenstvo mlžů, plžů, mnohoštětinatých červů a sasanek. Při ponoru dálkově řízeného robota 11. února 2023 (výprava na řecké lodi R/V Aegaeo, kterou financovala univerzita KAUST) našli na sirníkovém komínu v hloubce 1 453 m korál rodu Acanthogorgia, který rostl na houbách a byl jimi obklopen. ^[2]

Je to nejhlubší známý nález tohoto rodu v Rudém moři – dosud se tam znal jen z mělčích vod. Podobné kolonie viděli vědci i na dalších místech podél „břehu“ solankového jezera. ^[2]

Fakta

Jméno: z arabského slova pro síru
Rozhraní solanky: v hloubce asi 1 465 m
Slanost solanky: 242 PSU
Teplota vody, z níž vznikly komíny: asi 110–130 °C
Popsáno: 1972 (Bäcker a Schoell)

Slovníček

solanka: voda s mnohem vyšším obsahem soli než mořská; je těžší, a proto se drží na dně prohlubní jako jezero
PSU: jednotka slanosti vody; přibližně odpovídá gramům soli v kilogramu vody
pH: míra kyselosti; 7 je neutrální, méně je kyselé; mořská voda má asi 8
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, zinek, olovo, měď) vázaný se sírou
černý kuřák: komín na mořském dně, z něhož proudí velmi horká voda zčernalá drobnými zrnky sirníků
hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
dálkově řízený robot (ROV): podvodní stroj spojený s lodí kabelem, který pilot ovládá z paluby

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Kebrit Deep, PANGAEA (2020)
Macrina, L., Nolan, M.K.B., Terraneo, T.I., Oury, N., Augustin, N., van der Zwan, F.M. et al. (2024): The deepest record of the octocoral Acanthogorgia from the Red Sea. Frontiers in Marine Science 10, 1305420, Frontiers in Marine Science, doi:10.3389/fmars.2023.1305420 (2024)
Alamoudi, R., Barozzi, A., Michoud, G. et al., Daffonchio, D. (2025): Metabolic redundancy and specialisation of novel sulfide-oxidizing Sulfurimonas and Sulfurovum along the brine-seawater interface of the Kebrit Deep. Environmental Microbiome, Environmental Microbiome (plný text: Europe PMC, PMC11800652) (2025)
Eder, W., Jahnke, L.L., Schmidt, M., Huber, R. (2001): Microbial diversity of the brine-seawater interface of the Kebrit Deep, Red Sea, studied via 16S rRNA gene sequences and cultivation methods. Applied and Environmental Microbiology 67(7), 3077–3085, Applied and Environmental Microbiology (abstrakt přes Europe PMC) (2001)
Ramadan, E., Maged, M., El Hosseiny, A. et al. (2019): Molecular Adaptations of Bacterial Mercuric Reductase to the Hypersaline Kebrit Deep in the Red Sea. Applied and Environmental Microbiology, Applied and Environmental Microbiology (abstrakt přes Europe PMC) (2019)
Ngugi, D.K., Blom, J., Alam, I. et al. (2015): Comparative genomics reveals adaptations of a halotolerant thaumarchaeon in the interfaces of brine pools in the Red Sea. The ISME Journal 9, 396–411, The ISME Journal (abstrakt přes Europe PMC) (2015)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.