Kawio Barat

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Sangihe Arc

Kde

N. Pacific, Sangihe Arc

Prostředí

arc volcano

Činnost

active, confirmed

Hloubka

1 890 m

Objeven

2003 towed video, CTD/transmissometer, and dredge

Poloha

4,813°, 125,082°

Kawio Barat je podmořská sopka v indonéských vodách mezi ostrovy Sulawesi a Mindanao. Od okolního dna se zvedá asi o 3 800 m a její vrchol leží zhruba 1 850 m pod hladinou. Na vrcholu vědci v roce 2010 natočili dva různé druhy podmořských pramenů – z jedněch podle nich unikají sopečné plyny a po svahu se táhnou proudy ztuhlé síry, z druhých proudí voda z komínů obrostlých svijonožci. ^{[2, 1]}

Jak vznikl

Kuželovitá sopka stojí kousek na západ od Sangiheského sopečného oblouku – řetězu ostrovů, který se táhne severovýchodně od Sulawesi. Na několika z nich jsou činné sopky, které vybuchly v posledních sto letech, například Ruang, Karangetang, Banua Wuhu a Awu. Takové oblouky vznikají tam, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou (subdukce). ^[2]

Na vrcholu sopky se táhne hřbet od západo-severozápadu k východo-jihovýchodu, který na západě kříží další hřbet. Prameny jsou soustředěné východně od tohoto křížení, na severní i jižní straně vrcholového hřbetu, v hloubce asi 1 800–1 900 m. ^{[1, 3]}

Objev

Hydrotermální činnost (proudění vody ohřáté v hornině pod dnem) tu poprvé zachytila výprava v roce 2003. Vlekla nade dnem kameru a přístroje měřící teplotu a zakalenost vody a drapákem brala vzorky hornin. ^[3]

V létě 2010 sopku podrobně zmapovala společná americko-indonéská výprava INDEX-SATAL. Americká loď Okeanos Explorer mapovala sonarem hlubší vody, indonéská Baruna Jaya IV mělčí. Kawio Barat byla jednou z prvních podmořských hor, které výprava zmapovala. ^[2]

Měření ve vodě nad sopkou ukázala silné známky hydrotermální činnosti. Dálkově řízená ponorka Little Hercules pak našla prameny přímo na dně. Obraz z ní se v přímém přenosu posílal do řídicích středisek v Indonésii a v Seattlu a vědci v USA a Kanadě ponory sledovali a vyhodnocovali na dálku. ^{[1, 3, 4]}

Dva druhy pramenů

Na severním svahu vrcholu vychází přímo ze skály hustá bílá voda plná částic a po svahu se táhnou ztuhlé proudy čisté síry. Vědci podle videa usuzují, že tu sopka vypouští sopečné plyny bohaté na oxid siřičitý. Velmi podobně to podle nich vypadá na sopce NW Rota-1 v Marianském oblouku, kterou autoři v roce 2010 uvádějí jako právě vybuchující. ^[1]

Ztuhlá síra je žlutá i černá; barva podle vědců prozrazuje, jak horká byla, když ji pramen vytlačil. Tým S. Makarima v roce 2010 popsal na jihozápadě vrcholu komín, ze kterého odkapávala roztavená síra. ^{[4, 3]}

Na jižním svahu stojí činné komíny ze sirníků kovů, ze kterých proudí čirá, šedá až černá voda. Vypadají stejně jako prameny, které zachytila tažená kamera při průzkumu v roce 2003. Vědci z toho, že prameny působí stálým a horkým dojmem, usuzují na hlubokou zónu uvnitř sopky, kde voda reaguje s horninou. ^[1]

Autoři proto soudí, že se uvnitř sopky sopečné plyny (na severu vrcholu) a obíhající horká voda (na jihu) od sebe oddělují. Ponorka ale nemohla brát vzorky ani měřit teplotu, takže teplota pramenů není známá a závěry stojí jen na srovnání videa s jinými dobře prozkoumanými místy. ^[1]

Velké plochy kolem vrcholu pokrývá tmavý sopečný písek a úlomky. Podle autorů to naznačuje, že sopka nedávno vybuchovala. ^[1]

Život

Nejnápadnějším zdejším živočichem je stopkatý svijonožec – korýš přisedlý ke skále na stopce. Pokrývá velkou část povrchu komínů a na jednom místě s prameny žije ve velmi husté populaci. ^{[1, 4]}

Dál tu žijí krevety, přílipky (plži s kloboukovitou ulitou), mnohoštětinatí červi včetně červů z čeledi Alvinellidae, krabi a mlži. Krevety a přílipky se živí bakteriemi, které rostou u pramenů. Mnoho zdejších korýšů a bezobratlých tehdy vědci neuměli určit a mohou být pro vědu nové. ^{[3, 4]}

Fakta

Výška sopky nade dnem

asi 3 800 m

Hloubka vrcholu

asi 1 850 m

Objev pramenů

2003, tažená kamera

Výzkum ponorkou

2010, ROV Little Hercules z lodi Okeanos Explorer (výprava INDEX-SATAL)

Typický živočich

stopkatý svijonožec

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí

sopečný oblouk

řetěz sopek nad místem, kde se jedna deska noří pod druhou

subdukce

zanořování jedné litosférické desky pod druhou do zemského pláště

litosférická deska

velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám

sirníky

minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny většiny průduchů

dálkově řízená ponorka (ROV)

podvodní robot bez posádky spojený s lodí kabelem, kterým ho piloti ovládají a přijímají z něj obraz

stopkatý svijonožec

mořský korýš, který žije přisedlý na stopce ke skále a lapá potravu nožkami

Zdroje

1. Butterfield, D.A., Holden, J.F., Shank, T.M., Tunnicliffe, V. et al. (2010): Video Observations by Telepresence Reveal Two Types of Hydrothermal Venting on Kawio Barat Seamount. AGU Fall Meeting, abstrakt OS13C-1236, American Geophysical Union (záznam v repozitáři University of New Hampshire) (2010)
2. Watching in 3D – Case Study 1: Exploring an Underwater Volcano (Kawio Barat), NOAA Ocean Exploration (2024)
3. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Kawio Barat, PANGAEA (2020)
4. Video: Giant Undersea Volcano Revealed (15. 7. 2010), National Geographic (2010)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.