Kavachi submarine volcano

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Solomons Arc

Kde: S. Pacific, Solomons Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, inferred
Hloubka: 500 m
Objeven: 2000 plume only
Poloha: -8,983°, 157,967°

Kavachi je jedna z nejčinnějších podmořských sopek jihozápadního Pacifiku, u Šalamounových ostrovů, s vrcholem těsně pod hladinou. Katalog InterRidge ji vede jako místo s pravděpodobnými horkými prameny na mořském dně: náznaky se našly ve vodě kolem sopky a v roce 2015 vědci objevili na jejím vedlejším vrcholu rozptýlený vývěr teplé vody. ^{[1, 3, 2]}

Co to je

Sopka leží jižně od ostrova Vangunu v souostroví Nová Georgie. Je to zhruba kuželovitá hora, která se zvedá z hloubky asi 1,1 km a u základny měří v průměru zhruba 8 km. Patří k Šalamounovu ostrovnímu oblouku – řetězu sopek, které vznikají nad subdukcí, tedy tam, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. ^{[3, 1]}

Kavachi soptí často, většinou pod hladinou, občas i nad ní. Při erupcích v květnu 2000 vyhazovala roztavenou lávu až 70 m nad hladinu a sloupy sirné páry až do výšky 500 m. Od první zaznamenané erupce v roce 1939 se nejméně osmkrát vynořila nad hladinu jako ostrůvek, který pak moře zase rozrušilo. ^{[3, 1]}

Hledání horkých pramenů

V květnu 2000 zastihla vědecká výprava sopku přímo při erupci. McConachy (2002) později popsal, jak z mělkého vrcholu těsně pod hladinou vystřelovala roztavená láva – takovým výbuchům se podle ostrova Surtsey na Islandu říká surtseyské. ^[1]

Vědci tehdy odebrali 22 vzorků vody z okolí sopky. Jen dva z nich (z hloubky 14 a 237 m) nesly stopy horkých pramenů a magmatu – víc helia-3, železa a manganu. Autoři studie z roku 2002 z toho usoudili, že svahy sopky skoro nepropouštějí tekutiny a že oblak drobných částic kolem ní vzniká hlavně tříštěním magmatu ve vodě, ne z hydrotermálních průduchů. ^[1]

Při další výpravě v roce 2002 (SOLAVENTS) ukázal metan ve vodě, že na svazích sopky asi přece jen nějaké horké prameny jsou. Proto je InterRidge vede jako „činné, odvozené“ – tedy usuzované z měření ve vodě, ne přímo spatřené. ^[1]

Co o něm dnes víme

V lednu 2015 se sopka na čas uklidnila a vědci se tak dostali přímo do činného kráteru a na jeho svahy. Zmapovali tvar vrcholu, pořídili snímky dna, odebrali horniny z okraje kráteru a nad vrcholem měřili teplotu vody a únik plynů. Popsali také stavbu oblaku hydrotermální vody nad sopkou. ^[2]

Na druhém vrcholu jihozápadně od hlavního našli známky rozptýleného vývěru – teplá voda tu prosakuje dnem pomalu na větší ploše, ne z jednoho komínu. Ve vzorcích mikrobů převažovaly bakterie redukující síru, které získávají energii chemosyntézou, tedy z chemických reakcí místo ze slunečního světla. ^[2]

Život

Kamera spuštěná do činného kráteru zachytila v kalné vodě rosolovité živočichy, malé ryby a žraloky. Článek o výpravě sopku v názvu nazývá „Sharkcano“ (žraločí sopka). Podle autorů pozorování otevírají nové otázky o tom, jak funguje život kolem činných podmořských sopek. ^{[2, 1]}

Fakta

Pozorovaná erupce: květen 2000, surtseyské výbuchy u vrcholu
Vzorky vody 2000: 2 z 22 se stopami horkých pramenů
Rozptýlený vývěr: vedlejší vrchol JZ od hlavního, 2015
Přezdívka: Sharkcano – žraločí sopka

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
subdukce: zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad ní vznikají řetězy sopek
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
surtseyská erupce: výbušná erupce v mělké vodě, kdy se magma setkává s mořem; podle ostrova Surtsey u Islandu
helium-3: vzácná lehká forma helia, která se do vody dostává hlavně z magmatu a zemského pláště
rozptýlený vývěr: pomalé prosakování teplé vody dnem na větší ploše, bez komínů
chemosyntéza: způsob, jak mikroby získávají energii z chemických látek (např. sloučenin síry) místo ze světla

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Kavachi submarine volcano (s citacemi Baker et al. 2002, McConachy 2002 a zprávy z plavby SOLAVENTS 2002), PANGAEA (2020)
Phillips, B. T. et al. (2016): Exploring the „Sharkcano“: Biogeochemical Observations of the Kavachi Submarine Volcano (Solomon Islands). Oceanography 29(4), 160–169, doi:10.5670/oceanog.2016.85 (abstrakt a popisek doplňkového videa), Oceanography (The Oceanography Society) (2016)
Kavachi, Wikipedia (anglicky)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.