Kaikata Seamount

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Izu-Bonin Arc

Kde: N. Pacific, Izu-Bonin Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 930 m
Objeven: 1988 submersible Shinkai 2000; 1985 dredge only
Poloha: 26,700°, 141,083°

Kaikata je podmořská sopka v Tichém oceánu, v sopečném oblouku Izu-Bonin jižně od Japonska. V její kaldeře a na svazích vyvěrá z mořského dna jen mírně teplá voda. Podle japonských vědců, které cituje databáze InterRidge, šlo o první známý nález rud drahých a barevných kovů vázaných na sopky na čele ostrovního oblouku v moři. ^{[1, 2]}

Co to je

Sopka leží na hřbetu Šičitó-Iódžima, řadě podmořských sopek v oblouku Izu-Ogasawara (Izu-Bonin). Prameny jsou v hloubkách zhruba od 460 do 930 m. ^{[1, 2]}

Hydrotermální průduchy – místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině – tu nejsou horké. Databáze InterRidge uvádí čirou vodu o teplotě asi 22 °C. ^[1]

V přeměněných andezitových lávách v kaldeře jsou žilky a rozptýlená zrna pyritu s menším množstvím sulfidů dalších kovů. Na svazích sopky leží manganové kůry a jiné hydrotermální usazeniny oxidů kovů. ^[1]

Objev

Vzorky rud z kaldery poprvé vytáhla v roce 1985 vlečná draga – kovový koš tažený z lodi po dně. Databáze InterRidge cituje článek T. Urabeho a kolegů z roku 1987, podle něhož jde, pokud autoři vědí, o první nález hydrotermálních rud drahých a barevných kovů spojených se sopkami na čele ostrovního oblouku v moři. ^[1]

Přímo na dno se vědci podle InterRidge poprvé podívali v roce 1988 s japonskou ponorkou s posádkou Shinkai 2000. Při jejím ponoru č. 408 dne 1. června 1989 se zkoumal severozápadní svah sopky; výsledky zveřejnili Akira Usui a Akira Nishimura. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Usui a Nishimura popsali na severozápadním svahu v hloubkách 800 až 1 200 m pás manganových usazenin na písčitém sopečném dně, táhnoucí se v měřítku kilometrů; usazeniny v něm pokrývají téměř celý povrch dna. Podle nich jsou nejspíš mladé a vznikly z hydrotermální vody. ^[2]

Navrhli, jak takové usazeniny vznikají: nízkoteplotní hydrotermální voda stoupá puklinami a zlomy a stmelí povrchový písek v tvrdou vrstvu. Silnější a nejspíš přerušované výrony pak na dně vytvářejí hřbítky a kupky a pod zpevněným pískovcem se ukládají husté vrstvy manganu, které stoupající vodu zadržují jako poklička. Podle autorů to může být převládající typ nízkoteplotního hydrotermálního zrudnění u podmořských sopek ostrovních oblouků a v riftech. ^[2]

Život

Databáze InterRidge uvádí kolem průduchů kraby z čeledi Bythograeidae, slávky, mnohoštětinaté červy z čeledi Polynoidae, plže, svijonožce a ryby jazykovky. ^[1]

Zájem těžařů

V únoru 2007 oznámila firma Neptune Minerals, že její japonská pobočka podala žádosti, které zahrnují i Kaikatu. Firma ji uvedla mezi místy se známým zrudněním masivních sulfidů na mořském dně. ^[1]

Fakta

Teplota vody: asi 22 °C, čirá voda
První vzorky: 1985, vlečná draga z lodi
První ponor: 1988, ponorka Shinkai 2000
Manganový pás: severozápadní svah, 800–1 200 m (ponor 1989)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v horninách pod dnem
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, vzniklá zhroucením nad vyprázdněným magmatickým krbem
ostrovní oblouk: řada sopek, která vzniká nad místem, kde se jedna oceánská deska noří pod druhou
andezit: sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad zanořujícími se deskami
pyrit: sulfid železa, žlutý lesklý minerál, kterému se říká kočičí zlato
sulfidy: sloučeniny kovů se sírou; z nich se získává např. měď, zinek nebo olovo

Zdroje

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.