Ischia Island, Gulf of Naples

hydrotermální průduchy, Mediterranean, Coastal Italy

Kde: Mediterranean, Coastal Italy
Prostředí: other
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 10 m
Objeven: 1954 or earlier, from the beach
Poloha: 40,731°, 13,950°

U pobřeží sopečného ostrova Ischia v Neapolském zálivu stoupají z mělkého mořského dna bubliny sopečného oxidu uhličitého. Plyn okyseluje okolní vodu, a tak tu příroda sama předvádí, jak by se mohl změnit život v moři, až do něj lidé svými emisemi dostanou ještě víc CO₂. V roce 2008 o tom vyšel článek v časopise Nature a vědci sem jezdí jako do přírodní laboratoře dodnes. ^{[1, 2]}

Co to je

Průduchy jsou v mělké vodě, od hladiny do hloubky asi 10 m. Katalog InterRidge je vede u místa zvaného Castello Aragonese a řadí je mezi chladné – voda tu není horká jako u hlubokomořských „kuřáků“, jen z ní uniká plyn. ^[1]

Podle katalogu byly průduchy známé nejpozději od roku 1954 a objeveny byly přímo z pláže. Kdo si jich všiml jako první, katalog neuvádí – sám u toho poznamenává, že doklad chybí. ^[1]

Jak vznikl

Ischia je sopečný ostrov o rozměrech asi 6 × 9 km jihozápadně od Campi Flegrei. Obojí patří do takzvané Flegrejské sopečné oblasti v jižní Itálii. ^{[3, 1]}

Před asi 56 000 lety tu proběhla velká erupce takzvaného Zeleného tufu, po níž se vytvořila kaldera (propadlina po vyprázdnění magmatického krbu). Za posledních 33 000 let se pak střed ostrova vyklenul nejméně o 800 m. Dnešní nejvyšší hora ostrova Monte Epomeo je kra složená z usazenin té velké erupce, která byla nejprve pod mořem a pak se vyzdvihla. Naposledy ostrov vybuchl v roce 1302, kdy lávový proud Arso dotekl až k severovýchodnímu pobřeží. ^[3]

Co o něm dnes víme

V roce 2008 popsal tým vedený J. M. Hall-Spencerem v časopise Nature, co sopečný CO₂ dělá s životem na pobřežních skalách. Normální mořská voda tu má pH 8,1–8,2. Poblíž průduchů klesá v průměru na 7,8–7,9 a chvílemi až na 7,4–7,5 (pH je míra kyselosti – čím nižší, tím kyselejší voda). ^[2]

V kyselejší vodě chyběly kamenné korály a výrazně ubylo ježovek a vápnitých ruduch – tedy organismů, které si stavějí schránky nebo kostru z vápence. ^[2]

Jiným se naopak dařilo: mořská tráva rostla nejlépe na místě s průměrným pH 7,6. Tam ale ubylo vápnitých ruduch a ulity plžů se rozpouštěly, protože voda chvílemi vápenec rozpouštěla. Autoři varovali, že okyselování moří by mohlo prospět i vysoce invazním nepůvodním řasám. Výsledky vztahovali k odhadu, že koncentrace CO₂ ve vzduchu bude do roku 2100 téměř jistě dvojnásobná oproti době před průmyslovou revolucí. ^[2]

Výzkum pokračuje. Studie z roku 2022 zjistila, že listy mořské trávy posidonie (Posidonia oceanica) u průduchů porůstají jiní drobní živočichové a řasy než jinde: zatímco jinde na nich převládají červené řasy tvořící povlaky, u průduchů jsou to hlavně polypovci. Práce z roku 2024 ukázala, že slávkám v kyselé vodě u Castello Aragonese se rozrušují lastury, a naznačila, že přežití v takových podmínkách je pro ně energeticky nákladné. ^{[4, 5]}

Fakta

Hloubka: od hladiny asi do 10 m
pH vody u průduchů: průměrně 7,8–7,9, chvílemi 7,4–7,5 (běžně 8,1–8,2)
Poslední erupce ostrova: 1302, lávový proud Arso

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda nebo plyn z nitra Země; u Ischie jde hlavně o bubliny oxidu uhličitého
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pH: míra kyselosti; 7 je neutrální, méně je kyselé, více zásadité; mořská voda má asi 8,1
okyselování oceánů: pokles pH mořské vody, když se v ní rozpouští oxid uhličitý ze vzduchu
vápnité ruduchy: červené řasy, které si do svých buněk ukládají vápenec a tvoří tvrdé povlaky na skalách
polypovci: drobní příbuzní medúz, často v podobě jemných keříčků přisedlých k podkladu

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Ischia Island, Gulf of Naples, PANGAEA (2020)
Hall-Spencer, J.M. et al. (2008): Volcanic carbon dioxide vents show ecosystem effects of ocean acidification. Nature 454, 96–99, Nature (abstrakt přes Europe PMC) (2008)
Ischia, Smithsonian Global Volcanism Program
Berlinghof, J. et al. (2022): The role of epiphytes in seagrass productivity under ocean acidification. Scientific Reports 12, 6249, Scientific Reports (abstrakt přes Europe PMC) (2022)
Signorini, S.G. et al. (2024): Living under natural conditions of ocean acidification entails energy expenditure and oxidative stress in a mussel species. Marine Pollution Bulletin 203, 116470, Marine Pollution Bulletin (abstrakt přes Europe PMC) (2024)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.