Isafjardardjup bay
hydrotermální průduchy, N. Atlantic, NotProvided
- Kde
- N. Atlantic, NotProvided
- Prostředí
- NotProvided
- Činnost
- active, confirmed
- Hloubka
- 3 m
- Nejvyšší teplota
- 95 °C
- Objeven
- 1986 or earlier, likely from shore or by SCUBA
- Poloha
- 66,050°, -22,650°
V Ísafjarðardjúpu, velkém fjordu na severozápadě Islandu, vyvěrají horké prameny přímo na mořském dně, jen pár metrů pod hladinou. Voda z nich má podle katalogu až 95 °C. Žijí v nich i mikroby milující horko, které vědci zkoumají. [1, 4]
Co to je
Ísafjarðardjúp je velký fjord v oblasti Západních fjordů (Vestfirðir). U jeho ústí leží město Ísafjörður a dál osady Bolungarvík, Hnífsdalur a Súðavík. Na jižní straně se do něj otvírá řada menších fjordů. [4]
Katalog InterRidge řadí prameny k hydrotermálním průduchům – místům, kde ze dna vytéká voda ohřátá horninou pod ním. Leží v hloubce jen 0–3 m. Teplota vody dosahuje až 95 °C. [1]
Přesná poloha v katalogu je jen přibližná. Prameny v zálivu zakreslila do mapy islandská studie Jóna Benjamínssona z roku 1988 o horkých pramenech v moři a v přílivovém pásmu kolem Islandu; podle katalogu jich tu je víc. Katalog zatím neurčuje, s jakým geologickým prostředím prameny souvisejí. [1]
Na březích fjordu jsou horké prameny i na souši: anglická Wikipedie je uvádí na poloostrově Reykjanes uvnitř Ísafjarðardjúpu (nezaměňovat s poloostrovem Reykjanes na jihozápadě Islandu). [4]
Život
Prameny byly známé nejpozději v roce 1986, kdy vyšla studie o bakteriích z pěti podmořských zásaditých horkých pramenů na Islandu; katalog ji uvádí jako první zprávu o nich. Podle katalogu je tehdy vědci nejspíš zkoumali z břehu nebo s potápěčským přístrojem. [1, 2]
V pěti zkoumaných pramenech (studie je v souhrnu jmenovitě neuvádí) našli bakterie rodu Thermus, milovníky horka. Na rozdíl od příbuzných z horkých pramenů na souši, které nesnesly víc než 1 % soli, rostly mořské kmeny i ve vodě s 3 % soli a víc. [2]
Z podmořského horkého pramene u Reykjanesu v Ísafjarðardjúpu, z hloubky 2–3 m, pochází i bakterie Rhodothermus marinus, popsaná v roce 1988 jako nový rod. Nejlépe roste při 65 °C a asi 2 % soli, snese asi do 77 °C a tvoří načervenalé kolonie. Zajímavá je pro biotechnologie: u jejích kmenů byla popsána řada enzymů, většinou souvisejících s přeměnou cukrů. Studie s jejím celým přečteným genomem vyšla v roce 2009. [3]
Fakta
- Nejvyšší teplota
- 95 °C
- Hloubka
- 0–3 m
- Známé od
- nejpozději 1986
- Slavný mikrob
- bakterie Rhodothermus marinus (popsána 1988)
Slovníček
- fjord
- dlouhý úzký mořský záliv s příkrými břehy, vyhloubený kdysi ledovcem
- hydrotermální průduch
- místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
- zásaditý pramen
- pramen, jehož voda má pH vyšší než 7, tedy opak kyselé vody
- Thermus
- rod bakterií, které milují horko (termofilní) a žijí v horké vodě
- enzym
- bílkovina, která v živém těle urychluje chemické reakce, například rozklad cukrů
- genom
- veškerá dědičná informace (DNA) organismu
Zdroje
- Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Isafjardardjup bay (vč. odkazů na Benjamínsson 1988 a Atkins & Audunsson 2013), PANGAEA (2020)
- Kristjansson, J.K., Hreggvidsson, G.O., Alfredsson, G.A. (1986): Isolation of Halotolerant Thermus spp. from Submarine Hot Springs in Iceland. Applied and Environmental Microbiology 52(6), 1313–1316, Applied and Environmental Microbiology (abstrakt v PMC) (1986)
- Nolan, M. et al. (2009): Complete genome sequence of Rhodothermus marinus type strain (R-10T). Standards in Genomic Sciences 1(3), 283–290, doi:10.4056/sigs.46736, Standards in Genomic Sciences (PMC) (2009)
- Ísafjarðardjúp, Wikipedie (anglická)
Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.
Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.