Irinovskoye

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde: N. Atlantic, N MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 3 000 m
Nejvyšší teplota: 364 °C
Objeven: 2013 ROV Victor6000; 2007 dredge only; 2009 or 2011 did not confirm
Poloha: 13,333°, -44,910°

Irinovskoje je pole horkých podmořských pramenů na Středoatlantském hřbetu, asi 3 000 m pod hladinou, na zeměpisné šířce 13° 20′ severně od rovníku. Z kotlovitých komínů tu tryská „černý kouř“ o teplotě kolem 365 °C, ale kolem nich vědci nenašli žádné větší živočichy. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Pole leží na oceánském jádrovém komplexu – podmořské hoře, kde velký zlom (tzv. detachment) vytáhl na dno horniny z hloubky. Jeho povrch je podélně zvrásněný jako vlnitý plech. Pole je asi 1,8 km od místa, kde zlom vystupuje na dno, v severní části tohoto zvrásněného povrchu. ^{[1, 2]}

Desky se tu od sebe vzdalují asi o 26 mm za rok. Podle mezinárodní studie z roku 2017 pohání zdejší horké prameny nejspíš teplo z magmatu. Ruská studie z roku 2024 popisuje jádrový komplex, na kterém pole leží, jako tvořený hlavně gabrem a peridotitem, tedy horninami z hlubší kůry a z pláště. ^{[1, 2, 3]}

Objev

Sirníkové usazeniny – hmoty kovových minerálů vysrážených z horké vody – odsud vědci poprvé vylovili vlečnou drapákovou sítí (dragou) v roce 2007. Studie z roku 2009 popsala sirníkové komíny a další usazeniny odebrané u úpatí podmořské hory. Výpravy z let 2009 či 2011 ale činné prameny nepotvrdily. ^[1]

Činné průduchy našla až v roce 2013 dálkově řízená ponorka Victor 6000 během dvou ponorů. Na vrcholcích dvou kup objevila dva aktivní průduchy, pojmenované Active Pot a Pinnacle Ridge. Kolem stály i spadlé a dosud stojící vyhaslé komíny vysoké až 10 m. ^{[1, 2]}

Ruský název pole je Ириновское (Irinovskoje); v anglicky psaných pracích se objevuje jako Irinovskoe nebo Irinovskiy. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Oba činné průduchy mají neobvyklý tvar: místo štíhlého komína jsou to kotlovité útvary vysoké 1–2 m s ústím širokým i několik decimetrů. Vychází z nich černá voda o teplotě kolem 365 °C (InterRidge uvádí nejvyšší naměřenou teplotu 364 °C). Podle autorů to svědčí o velmi silném toku tepla a látek. ^[1]

Při ponorech vědci kolem průduchů neviděli žádné větší živočichy. Bakteriální povlaky a slabé prosakování chladnější vody se držely jen v bezprostřední blízkosti obou průduchů. ^[1]

Co o něm dnes víme

Ruští vědci rozlišují v oblasti dvě pole: Irinovskoje-1 na samotném jádrovém komplexu a Irinovskoje-2 mimo něj. Podle studie z roku 2024 se jejich rudy liší složením: v prvním poli je víc mědi, zinku, zlata, selenu a teluru, v druhém víc železa, kobaltu a niklu. Autoři to vysvětlují rozdílnými horninami, kterými horká voda protéká. ^[3]

Studie z roku 2022 zkoumala komíny bohaté na zinek. Našla v nich sfalerit (sirník zinku) s neobvykle vysokým obsahem kadmia – až 41 % hmotnosti – a vzácné minerály stříbra, olova, antimonu i zlato. Většina těchto minerálů vznikla při teplotách pod 120 °C. Autoři upozorňují, že s kadmiem by se muselo počítat, kdyby se takové usazeniny na dně jednou těžily. ^[4]

Fakta

Činné průduchy: Active Pot, Pinnacle Ridge
Objev činných průduchů: 2013, ponorka Victor 6000
Vyhaslé komíny: až 10 m vysoké
Větší živočichové: nepozorováni
Kadmium ve sfaleritu: až 41 % hmotnosti

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
černý kuřák: průduch, z něhož tryská velmi horká voda zčernalá drobnými částečkami sirníků kovů
oceánský jádrový komplex: podmořská hora, kde velký zlom vytáhl na dno horniny z hloubky – z dolní části kůry a ze zemského pláště
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny většiny průduchů
gabro: tmavá hrubozrnná hornina, která vzniká pomalým utuhnutím magmatu hluboko pod povrchem
peridotit: hornina zemského pláště, bohatá na hořčík a železo
draga: ocelový koš nebo síť, kterou loď vleče po dně a sbírá do ní kameny

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Irinovskoye, PANGAEA (2020)
Escartín, J. et al. (2017): Tectonic structure, evolution, and the nature of oceanic core complexes and their detachment fault zones (13°20′N and 13°30′N, Mid Atlantic Ridge). Geochemistry, Geophysics, Geosystems 18(4), 1451–1482 (abstrakt přes Crossref), Geochemistry, Geophysics, Geosystems (2017)
Yakovenko, E.S., Cherkashov, G.A., Firstova, A.V., Stepanova, T.V., Kuznetsov, T.V., Sergeeva, I.A. (2024): Influence of Host Rocks on Hydrothermal Sulfide Mineralization (Case Study of the Irinovskiy Cluster, Mid-Atlantic Ridge). Oceanology 64 (Suppl 1), S206–S217 (abstrakt), Oceanology (záznam St. Petersburg University), doi:10.1134/S0001437024701005 (2024)
Melekestseva, I. et al. (2022): The Heavy-Metal Fingerprint of the Irinovskoe Hydrothermal Sulfide Field, 13°20′ N, Mid-Atlantic Ridge. Minerals 12(12), 1626 (abstrakt přes Crossref), Minerals (MDPI) (2022)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.