Irabu Knoll

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Okinawa Trough

Kde: N. Pacific, Okinawa Trough
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 1 850 m
Nejvyšší teplota: 150 °C
Objeven: 2000 submersible Shinkai 6500; 1986 seafloor photos did not confirm activity
Poloha: 25,230°, 124,880°

Irabu Knoll je skupina podmořských kopců v jižní části Okinawského žlabu, severně od japonského ostrova Mijako. V hloubce asi 1 650–1 850 m tu z čedičového dna vyvěrají horké prameny se sulfidickými komíny; nejvyšší naměřená teplota je 150 °C. ^{[1, 2]}

Co to je

Okinawský žlab je zaobloukový rift: pánev za řetězem ostrovů Rjúkjú, kde se zemská kůra roztahuje a postupně se mění z pevninské v oceánskou. Do této oblasti se dostává mnoho usazenin z ostrovního oblouku i z pevniny. Podle InterRidge se dno v tomto místě rozšiřuje asi o 43,5 mm za rok. ^{[2, 1]}

Irabu Knoll leží přímo v ose riftu, na východním konci příkopové propadliny Yaeyama. Tvoří ho tři vyvýšeniny a horké prameny jsou vázané na čedičové podloží. Asi 20 mil (zhruba 30–40 km) na západ leží pole Tarama Knoll, kde ale slabě teplé prameny na vrcholu vyvěrají z ryolitových hornin. ^{[2, 1]}

Z dna tu vyrůstají činné komíny (chimneys) z kovových sulfidů – minerálů, které se vysrážejí, když se horká voda bohatá na rozpuštěné kovy setká se studenou mořskou vodou. Kolem nich žijí společenstva živočichů, kteří nezávisí na slunečním světle, ale na chemosyntéze. ^[1]

Objev

Už v roce 1986 popsali Katsura a kol. v oblasti husté skupiny sasanek; z tehdejších fotografií dna se ale činné prameny potvrdit nepodařilo. Ty objevila až výprava lodi Yokosuka s ponorkou s posádkou Shinkai 6500 v červenci a srpnu 2000. Při ní našli vědci dvě nová činná pole – jedno z nich severně od ostrova Mijako, s teplotou až 150 °C. ^[1]

Co o něm dnes víme

V srpnu 2014 při výpravě YK14-16 proplula nad kopci Irabu Knoll dvakrát autonomní ponorka URASHIMA (bez posádky a bez lana) asi 100 m nade dnem. Podrobně zmapovala tvar dna, potvrdila tři dříve známé prameny a změřila magnetické pole. To je tu celkově velmi silné, což podle vědců ukazuje na čerstvý čedič a možná i na probíhající sopečnou činnost. ^[2]

Rozbor magnetických dat z této výpravy (zveřejněný v roce 2016) ukázal, že prameny leží v pásmech se slabou magnetizací na okraji dna kaldery (sopečné propadliny) a zasahují i do její stěny. Horká voda tu nejspíš stoupá podél zlomu kaldery a přeměňuje magnetické minerály v hornině. Pásmo měří několik set metrů – podle autorů jsou takové systémy, řízené zlomy kaldery, stejně velké nebo větší než velká pole na pomalých středooceánských hřbetech, například TAG v Atlantiku. ^[3]

Fakta

Objev: 2000, ponorka Shinkai 6500 (loď Yokosuka)
Nejvyšší teplota: 150 °C
Podloží: čedič
Sousední pole: Tarama Knoll, asi 20 mil na západ

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v hornině, často bohatá na rozpuštěné kovy a plyny
zaobloukový rift: pánev za sopečným ostrovním obloukem, kde se kůra roztahuje a může vznikat nové mořské dno
sulfidy: sloučeniny kovů (železa, mědi, zinku) se sírou; vytvářejí komíny kolem horkých pramenů
chemosyntéza: získávání energie z chemických látek (např. sirovodíku) místo ze slunečního světla; dělají ji bakterie, na kterých závisí život u průduchů
ryolit: světlá sopečná hornina bohatá na křemík
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se povrch propadne do vyprázdněného magmatického krbu
autonomní ponorka (AUV): robotická ponorka bez posádky, která pluje sama podle naprogramované trasy, bez spojovacího lana s lodí

Zdroje

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.