Havre

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Kermadec Arc

Kde: S. Pacific, Kermadec Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 1 505 m
Objeven: 2015 ROV Jason II; 2002 plume only
Poloha: -31,097°, -179,034°

Havre je podmořská sopka s kalderou v Kermadeckém oblouku severovýchodně od Nového Zélandu. V červenci 2012 tu proběhla největší zaznamenaná erupce v hlubokém oceánu: na hladinu během jednoho dne vyplaval vor pemzy velký přes 400 km². Při výzkumu v roce 2015 tu vědci našli hydrotermální průduchy, kolem nichž se daří bakteriálním povlakům. ^{[1, 2, 4]}

Co to je

Sopka je kaldera – velká propadlina, která vzniká při mohutné erupci – široká asi 4,5 až 5 km (studie se v čísle mírně liší). Její okraj leží asi 1 000 m pod hladinou a dno kolem 1 500 m. ^{[3, 1, 2]}

Havre leží v novozélandské chráněné oblasti mořského dna Kermadec Benthic Protection Area. ^[4]

Erupce v roce 2012

Dne 17. července 2012 zachytili seismologové pod sopkou během 12,5 hodiny roj 18 zemětřesení silnějších než magnituda 3,5. Hned 18. července se na družicových snímcích objevil na hladině vor plovoucí pemzy (lehké sopečné horniny plné bublinek). Zhruba za den měl rozlohu asi 400 km². ^{[2, 1]}

Vědci tehdy nevěděli, že je Havre činná sopka, a erupci si nejdřív nevšimli. Pemzu vyfotografovala 31. července z letadla mezi Samoou a Aucklandem jedna cestující a poslala snímky vědcům. Podle družicových snímků pak určili, odkud pemza pochází. ^[5]

Pemza se do měsíce rozprostřela na 120 000 až 270 000 km² a za tři měsíce zasáhla přes 550 000 km² – víc než dvojnásobek rozlohy Nového Zélandu. V říjnu a listopadu 2012 ji jachtaři viděli u Tongy a vyplavila se i na tamní pláže. V malém množství pak doplula v dubnu 2013 k Novému Zélandu, což odpovídalo počítačovému modelu, a v září a říjnu 2013 až k Velkému bariérovému útesu u Austrálie. ^[2]

Na dně erupce vytvořila 15 lávových proudů a dómů z ryolitu (horniny bohaté na křemík) ze 14 různých průduchů v hloubce 900 až 1 220 m. Kolem leží i obří kusy pemzy, největší až 9 m v průměru. Přes tři čtvrtiny vyvrženého materiálu ale odplulo v pemzovém voru – samotný vor měl podle studie z roku 2018 asi 1,2 km³. ^{[1, 3]}

Nebezpečí

Pemzové vory mohou být nebezpečné pro lodě: ucpávají nasávání chladicí vody do motorů a mohou na měsíce až roky zablokovat přístavy, i tisíce kilometrů od sopky. Autoři studie z roku 2014 proto navrhli předpovídat jejich drift pomocí družic a modelů mořských proudů. ^[2]

Objev

Na hydrotermální činnost (vytékání vody ohřáté pod dnem) poprvé ukázal v roce 2002 chemický „mrak“ ve vodě nad sopkou, zachycený při plavbě NZAPLUME II. ^[4]

V roce 2015 sopku zkoumala výprava MESH na lodi Roger Revelle. Samočinná ponorka Sentry zmapovala dno kaldery s rozlišením 1 m a robot na laně Jason během 12 ponorů (asi 250 hodin) sbíral vzorky na 290 místech. Přitom vědci teploměrnou sondou našli několik průduchů. ^{[1, 4]}

Co o něm dnes víme

Na hydrotermální činnost (vytékání vody ohřáté pod dnem) poprvé ukázal v roce 2002 „oblak“ ohřáté vody s rozptýlenými látkami, zachycený podle katalogu InterRidge při plavbě NZAPLUME II. ^[4]

Havre ukázal, že podmořské sopky mohou mít mnohem větší erupce, než by se dalo soudit podle toho, co po nich zůstane na dně, protože většina materiálu odpluje. Podle autorů studie z roku 2018 proto tvar a velikost podmořských sopek nemusí věrně ukazovat, jak velké erupce měly. ^[1]

Fakta

Velká erupce: 17.–18. července 2012
Pemzový vor: přes 400 km² za první den, objem asi 1,2 km³
Láva na dně: ryolit ze 14 průduchů v hloubce 900–1 220 m
Objev průduchů: 2015, výprava MESH, robot Jason

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pemza: velmi lehká sopečná hornina plná bublinek; často plave na vodě
ryolit: světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její láva je velmi hustá
lávový dóm: kopec z husté lávy, která se nad průduchem nahromadí, místo aby odtekla
hydrotermální průduch: místo na dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou nebo magmatem pod dnem
bakteriální povlak: vrstva mikrobů na dně, které získávají energii z chemických látek ve vyvěrající vodě

Zdroje

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.