Giggenbach volcano

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Kermadec Arc

Kde: S. Pacific, Kermadec Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 180 m
Nejvyšší teplota: 203 °C
Objeven: 2005 submersible PISCES V; 2002 plume only
Poloha: -30,033°, -178,717°

Giggenbach je podmořská sopka v Kermadeckém oblouku severovýchodně od Nového Zélandu. V kráteru na jejím vrcholu vyvěrá horká voda jen asi 160–180 m pod hladinou – tak mělko, že sem ještě proniká sluneční světlo. ^{[1, 2]}

Co to je

Sopka má plochý vrchol, který sahá až do hloubky asi 65 m pod hladinou. Je v něm kráter široký asi 700 m s menším kuželem uprostřed a vrchol rozrušuje množství drobných jam a kráterů po výbuších. Velkou část sopky pokrývá pemza. ^[2]

Na stěnách jam na vrcholu jsou vidět vrstvy popela – stopy prudkých erupcí v minulosti. Katalog GVP ale žádnou datovanou erupci neuvádí. Na západním svahu leží řada osmi malých kuželů, ze kterých nedávno vytekly lávové proudy. ^[2]

Sopka leží v tzv. obloukové zóně: jedna litosférická deska se tu noří pod druhou a nad tímto místem vyrůstají sopky. Pole hydrotermálních průduchů (míst, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině) je přímo ve vrcholovém kráteru. ^{[2, 1]}

Jméno sopka dostala po geochemikovi Werneru Giggenbachovi, který zkoumal sopečné plyny. Dříve se jí říkalo sopka „L“. ^{[2, 1]}

Objev

Prvním náznakem byla v roce 2002 výprava NZAPLUME II, která nad vrcholem sopky měřila vlastnosti vody a odebírala vzorky. Zachytila tzv. vlečku – oblak vody pozměněné horkými prameny. ^[1]

Samotné prameny poprvé viděli vědci v roce 2005 z ponorky s posádkou Pisces V, během novozélandsko-americké výpravy NZASRoF'05. Nejvyšší naměřená teplota vody je podle katalogu InterRidge 203 °C. ^[1]

Oblast patří do novozélandského chráněného území Kermadec Benthic Protection Area, kde je chráněno mořské dno. ^[1]

Co o něm dnes víme

V roce 2008 popsali Brian Jones, C. de Ronde a Robin Renaut komínky z průduchů z hloubky 160–180 m. Našli v nich zkamenělé mikroby – vláknité a tyčinkovité, vzácně i kulovité – zalité v oxidu křemičitém nebo v usazeninách bohatých na železo. ^[3]

Mikroby jsou zachované trojrozměrně, což podle autorů znamená, že zkameněly velmi rychle. Podobně vypadají mikroby v horkých pramenech na souši – na Novém Zélandu, na Islandu, v Yellowstonu a v Keni. Autoři z toho vyvozují, že jen podle takových zkamenělin nelze u starých hornin poznat, zda vznikly v moři, nebo na souši. ^[3]

Fakta

Nejmělčí místo sopky: asi 65 m pod hladinou
Vrcholový kráter: asi 700 m široký
Jméno: po geochemikovi Werneru Giggenbachovi
Objev pramenů: 2005, ponorka Pisces V (vlečka už 2002)
Ochrana: Kermadec Benthic Protection Area

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
oblouková zóna: řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
vlečka: oblak vody nad průduchem, který se liší teplotou, zákalem nebo chemií od okolní mořské vody; podle něj se průduchy hledají
pemza: lehká pórovitá sopečná hornina plná bublinek, často plave na vodě

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Giggenbach volcano, PANGAEA (2020)
Global Volcanism Program: Giggenbach (242022), Smithsonian Institution
Jones, B., de Ronde, C., Renaut, R.W. (2008): Mineralized microbes from Giggenbach submarine volcano. Journal of Geophysical Research – Solid Earth 113(B8), University of Alberta (záznam v repozitáři), doi:10.1029/2007JB005482 (2008)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.