Gemini-Oscostar Volcanic Complex

hydrotermální průduchy, S. Pacific, New Hebrides Arc

Kde: S. Pacific, New Hebrides Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, inferred
Hloubka: 100 m
Objeven: 2001 deposits and plume; 2004 plume and sulfide samples
Poloha: -20,983°, 170,283°

Gemini-Oscostar je skupina mělkých podmořských sopek na jižním konci sopečného oblouku Vanuatu, asi 100 km jižně od ostrova Aneityum. Sopka Oscostar naposledy vybuchla v únoru 1996 a australské výpravy v letech 2001 a 2004 tu našly stopy horkých pramenů – úlomky se sirníky, ztuhlou ryzí síru a oblaka hydrotermální vody u vrcholů. ^{[2, 1]}

Co to je

Skupinu tvoří protáhlý hřbet podmořských sopek s menšími vedlejšími kužely, který se táhne od jihojihozápadu k severoseverovýchodu. Leží u jižního konce sopečného oblouku Vanuatu (Nových Hebrid), a to jižně od Coriolisových příkopů, zaobloukových pánví, které jsou podle McConachyho (2002) teprve v počáteční fázi roztahování. ^{[2, 1, 3]}

Katalog InterRidge rozlišuje dvě místa s průduchy: Gemini South a Oscostar, kterému se říká i Eastern Gemini (Východní Gemini). Údaje o hloubce vrcholu se rozcházejí – GVP uvádí 33 m pod hladinou, anglická Wikipedie 80 m a InterRidge asi 100 m. ^{[1, 2, 4]}

Horniny vylovené ze dna v roce 1989 byly převážně čedičové, jedna andezitová. Byly sklovité, plné bublinek po plynu a podle popisu mimořádně čerstvé. ^[2]

Erupce

Jediná zaznamenaná erupce začala 18. února 1996. Posádka projíždějící lodi uviděla nad Oscostarem zbarvenou vodu a výtrysky velmi tmavé vody. Při přeletech ještě 22. února pozorovatelé viděli opakované výbuchy, které vyhazovaly černý materiál asi 20 m nad hladinu. ^[2]

Objev

V roce 2001 zkoumala oblast australská výzkumná loď Franklin (výprava FR08/2001 pod vedením vědců z CSIRO). U Oscostaru vylovila sopečnou strusku a brekcii (horninu z nahromaděných úlomků) prosycenou sirníky a také ryzí síru, která ztuhla rychlým ochlazením ve vodě. Šlo o první hydrotermální usazeniny nalezené na tomto místě. ^[1]

Ve vodě nad Gemini a Oscostarem tehdy vědci naměřili neobvykle vysoké koncentrace metanu. Měření průhlednosti vody přitom žádné odchylky neukázalo. Vedoucí výzkumný pracovník CSIRO Tim McConachy v roce 2002 napsal, že ze zhruba dvaceti známých sopek, které jeho výpravy navštívily, byla většina nečinná, s výraznou výjimkou Oscostaru. ^{[1, 3]}

Výprava COTROVE v roce 2004 (SS06/2004) zachytila mělká oblaka hydrotermální vody u vrcholů sopek Gemini South i Oscostar a získala vzorky sirníků. ^[1]

Těžba

Podle katalogu InterRidge získala firma Neptune Minerals (Vanuatu) Limited průzkumné licence PL 1627–1636 na úvodní tři roky; licenční území na sebe navazují a pokrývají komplex Gemini-Oscostar (zpráva firmy z března 2008). Žádost o území tu podala i firma Nautilus Minerals (zpráva SRK z roku 2011). ^[1]

Fakta

Poslední erupce: únor 1996 (Oscostar)
Nálezy 2001: struska se sirníky, ryzí síra, metan ve vodě
Horniny: čedič, méně andezit
Jiný název: Oscostar = Eastern Gemini

Slovníček

sopečný oblouk: řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; vznikají kolem horkých pramenů
ryzí síra: čistá síra jako prvek, nevázaná s jinými prvky; žlutý minerál
brekcie: hornina složená z ostrohranných úlomků, které k sobě něco stmelilo
struska: pórovitá sopečná hornina plná dutinek po plynových bublinách
hydrotermální oblak: mrak ohřáté vody s rozpuštěnými látkami, který stoupá z průduchu a šíří se ve vodě
zaoblouková pánev: propadlina za sopečným obloukem, kde se mořské dno roztahuje a může vznikat nová kůra

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Gemini-Oscostar Volcanic Complex, PANGAEA (2020)
Gemini-Oscostar – Global Volcanism Program, Volcanoes of the World, Smithsonian Global Volcanism Program
McConachy, T. (2002): Submarine Hydrothermal Processes in Volcanic Arcs, Back Arcs and Continental Shelf Settings in the SW Pacific (přednáška, CSIRO Exploration and Mining), Sydney Mineral Exploration Discussion Group (2002)
Eastern Gemini Seamount, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.