GEISEIR site 14, segment L1

hydrotermální průduchy, Indian, SEIR

Kde: Indian, SEIR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 700 m
Objeven: 2010 plume only
Poloha: -41,072°, 86,155°

GEISEIR site 14, segment L1 je místo na Jihovýchodním indickém hřbetu, asi 2 700 m pod hladinou jižního Indického oceánu, kde francouzská výprava v roce 2010 zachytila ve vodě stopy horkých pramenů. Samotné průduchy zatím nikdo neviděl; jejich existenci prozradily jen změny ve vodě nad dnem. ^{[1, 2]}

Co to je

Jde o hydrotermální průduch (místo, kde ze dna vytéká voda ohřátá v horninách), jehož polohu známe jen nepřímo. Katalog InterRidge ho vede jako činný, ale „odvozený“: pozorovala se pouze vlečka zakalené, chemicky změněné vody nad dnem. Hloubka asi 2 700 m je jen přibližná – odečetli ji z mapy dna podle souřadnic. ^[1]

Místo leží na Jihovýchodním indickém hřbetu, podmořském pohoří, kde vzniká nová oceánská kůra, na úseku označeném L1. Hřbet se tu rozpíná středně rychle, asi o 65 až 71 mm za rok. Leží ve volném moři, mimo území států. ^{[2, 1]}

Objev

Stopy průduchů našel francouzský projekt GEISEIR. Na dvou plavbách lodi Marion Dufresne II v letech 2009 a 2010 jeho vědci změřili 150 svislých profilů vodou nad hřbetem. Malé samostatné přístroje MAPR, připevněné na lano spolu se zařízením na odběr vzorků hornin ze dna, zaznamenávaly tlak, teplotu a zakalení vody, v roce 2010 navíc i ORP (oxidačně-redukční potenciál). ^[2]

Zakalení vody prozradí vlečku i daleko od zdroje, takže samo přesné místo průduchu neukáže. Čidlo ORP ale reaguje na látky jako železo, sirovodík nebo vodík, které ve vodě rychle mizí – a proto podle autorů určí činný zdroj s přesností asi na 1 km. Čidlo ORP nesly jen přístroje z roku 2010 na úsecích K a L; zřetelné odchylky ukázalo na 10 různých místech, většinou na úseku L. ^[2]

Úsek L1 je úzký vyvýšený hřbet, jehož temeno místy rozděluje příkop (prolomená sníženina) hluboký 100 až 250 m. Sousedí s úsekem L2, který leží mezi L1 a L3 a je širokým nerozpukaným vyvýšením, jež podle autorů nejspíš nedávno prošlo sopečnou erupcí. Přestože je L2 ještě mělčí a „nafouknutější“, žádné vlečky v něm nenašli, zatímco úseky L1 a L3 po jeho stranách měly nejvyšší výskyt vleček v celé zkoumané oblasti. ^[2]

Co o něm dnes víme

Výsledky výpravy shrnul v roce 2014 tým vedený Edwardem Bakerem. Spojil je se staršími měřeními z let 1996 a 2007 do 227 profilů podél asi 2 500 km hřbetu. Na úsecích, které protínají plošinu u ostrovů Amsterdam a Saint-Paul nad horkou skvrnou, vlečky téměř chyběly; jinde je zachytila asi třetina profilů. ^[2]

Úsek L podle autorů hostil nejvíc odchylek ORP, a proto by měl být první volbou, až se tu bude dno prozkoumávat přímo. Tým také navrhl, že místa s nahuštěnými vlečkami ukazují, kde pod osou hřbetu leží magmatická čočka (vrstva roztaveného magmatu v kůře). K říjnu 2026 jsme nenašli zprávu, že by průduchy na tomto místě někdo pozoroval přímo na dně. ^[2]

Fakta

Zjištěno: 2010, jen podle vlečky ve vodě
Výprava: GEISEIR (loď Marion Dufresne II), 2009–2010
Úsek hřbetu: L1
Nejvíc vleček: úseky L1 a L3 (nejvíc z 27 úseků)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v horkých horninách pod dnem
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra
vlečka (oblak): mrak teplé vody s rozpuštěnými látkami a drobnými částicemi, který stoupá z průduchů a šíří se ve vodě nad dnem
ORP (oxidačně-redukční potenciál): elektrochemická veličina; její pokles prozradí ve vodě látky jako železo, sirovodík nebo vodík, které rychle mizejí nedaleko průduchu
magmatická čočka: plochá vrstva roztavené horniny (magmatu) v kůře pod osou hřbetu, která dodává teplo průduchům
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky

Zdroje

Beaulieu, S. E., Szafrański, K. M.: InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 (2020), PANGAEA (2020)
Baker, E. T., Hemond, C., Briais, A., Maia, M., Scheirer, D. S., Walker, S. L., Wang, T., Chen, Y. J.: Correlated patterns in hydrothermal plume distribution and apparent magmatic budget along 2500 km of the Southeast Indian Ridge. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 15 (2014), 3198–3211, doi:10.1002/2014GC005344 (plný text), Geochemistry, Geophysics, Geosystems (AGU), repozitář Archimer (Ifremer) (2014)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.