Gakkel Ridge, 85 E

hydrotermální průduchy, Arctic, Gakkel Ridge

Kde: Arctic, Gakkel Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 900 m
Objeven: 2001 plume only; 2007 towed video did not confirm activity
Poloha: 85,650°, 84,833°

Místo na Gakkelově hřbetu v Severním ledovém oceánu, u 85,65° severní šířky, asi 3 900 m pod zamrzlou hladinou. V roce 2001 tu vědci naměřili nejsilnější oblaky z horkých pramenů na celém zkoumaném hřbetu; samotné prameny ale nenašli. Dno pokrývají mladé lávy a úlomky z výbušné podmořské erupce, nejspíš z roku 1999. ^{[1, 2, 4]}

Jak vznikl

Gakkelův hřbet je podmořské pohoří, na jehož ose se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra. Je to nejpomaleji se rozšiřující středooceánský hřbet – jen o 0,6–1,3 cm za rok, u tohoto místa podle katalogu InterRidge asi 10,1 mm. Takovým hřbetům se říká ultrapomalé. ^{[3, 1]}

Místo leží ve Východní vulkanické zóně hřbetu. Osní údolí je tu poseté sopkami s krátery; tři z nich, seřazené podél trhliny souběžné s hřbetem, dostaly jména Oden, Thor a Loke. ^{[1, 2]}

Erupce

Od ledna do září 1999 zaznamenaly světové seismické sítě v této oblasti roj zemětřesení. V květnu 1999 našlo mapování sonarem kužel, jehož poloha odpovídala průměrné poloze otřesů. Jako místo otřesů z roku 1999 později vědci označili sopku Oden. Katalog GVP vede erupci v dubnu 1999 (VEI 2), doloženou otřesy. ^[2]

Při výpravě v červenci 2007 se ukázalo, že sopky Oden a Loke i okolí pokrývá tenká vrstva sopečných úlomků. Jde o úlomky ostrého skla, které podle vědců vznikly při výbušné erupci – nejspíš té z roku 1999. Pokrývají asi 10 km² v okolí řady malých kráterů ležících asi 4 000 m pod hladinou. ^{[2, 4]}

Mezi úlomky jsou i tenké sklovité blány zvané „limu o Pele“ (Pelé mořská řasa), které vznikají, když se láva roztahuje kolem rozpínajících se bublin plynu. Výbušné erupce se v takové hloubce dříve považovaly za nemožné kvůli obrovské váze a tlaku vody nad dnem. ^[4]

Podle tiskové zprávy WHOI by k takovému výbuchu musel být v magmatu asi desetkrát vyšší obsah oxidu uhličitého, než kdy kdo zjistil ve vzorcích z mořského dna. Vědci v čele s Robem Reves-Sohnem, vedoucím výpravy, se domnívají, že se nadbytečný plyn může hromadit pod stropem magmatických krbů jako pěna. ^[4]

Objev

V roce 2001 prozkoumala Gakkelův hřbet výprava AMORE na ledoborcích Polarstern a Healy. Vědci měřili zákal vody, teplotu a obsah manganu podél 1 100 km osního údolí a našli oblaky z nejméně devíti až dvanácti různých zdrojů. Prameny se ukázaly mnohem častější, než se u tak pomalého hřbetu čekalo. ^{[3, 5]}

Oblaky u 85° v. d. byly podle objevitelů tloušťkou, výškou výstupu i silou signálů nejmohutnější z celého průzkumu. V katalogu InterRidge má místo i označení Site 9. ^[1]

Výprava AGAVE v červenci 2007 byla teprve třetí na Gakkelův hřbet a první, která si jeho dno prohlédla kamerami. Ani vlečené video ale činné prameny nepotvrdilo, takže místo zůstává vedené jako činné jen podle nepřímých známek. ^{[1, 4]}

Život

Na čerstvých lávách u 85° v. d. vědci viděli žluté chomáčovité povlaky mikrobů (mikrobiální rohože). Méně než 3 m nad nimi přístroje často zachytily vodu nepatrně teplejší (o 0,07 °C) a se změněným oxidačně-redukčním potenciálem (o 80 mV). ^[1]

Podle R. B. Pedersena a kolegů (2010) to naznačuje, že mikroby živí slabě teplá voda bohatá na redukované látky, která prosakuje trhlinami v mladých lávách. ^[1]

Fakta

Poslední erupce: 1999 (GVP: duben 1999, VEI 2; roj zemětřesení leden–září 1999)
Pojmenované sopky: Oden, Thor, Loke
Plocha sopečných úlomků: asi 10 km²
Výprava s objevem oblaků: AMORE 2001
První prohlídka dna kamerami: AGAVE, červenec 2007

Slovníček

středooceánský hřbet: podmořské pohoří, na jehož ose se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra
ultrapomalý hřbet: podmořský hřbet, kde se desky od sebe vzdalují jen o pár milimetrů až asi 2 cm za rok
osní údolí: propadlina podél osy pomalého hřbetu, ohraničená strmými stěnami
roj zemětřesení: série mnoha zemětřesení na jednom místě v krátké době, často spojená s pohybem magmatu
pyroklastický materiál: úlomky lávy a skla vyvržené při výbušné erupci
hydrotermální oblak: mrak ohřáté vody s rozpuštěnými látkami a částečkami, který stoupá od pramenů na dně a šíří se ve vodě
mikrobiální rohož: povlak z mikrobů a jejich slizu, který pokrývá dno
oxidačně-redukční potenciál: veličina, která ukazuje chemickou „sílu“ vody přijímat, nebo odevzdávat elektrony; mění ji voda z pramenů

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Gakkel Ridge, 85 E, PANGAEA (2020)
East Gakkel Ridge at 85°E (377020), Smithsonian Global Volcanism Program
Edmonds, H.N., Michael, P.J., Baker, E.T. a kol. (2003): Discovery of abundant hydrothermal venting on the ultraslow-spreading Gakkel ridge in the Arctic Ocean. Nature 421, 252–256, Nature (abstrakt v PubMed), doi:10.1038/nature01351 (2003)
Fire Under Arctic Ice: Volcanoes Have Been Blowing Their Tops In The Deep Ocean (tisková zpráva WHOI, 26. 6. 2008), ScienceDaily / Woods Hole Oceanographic Institution (2008)
Gakkel Ridge, Wikipedie (anglická)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.