TerraBeat – zemětřesení a sopky

Flow

hydrotermální průduchy, N. Pacific, JdF Ridge

Kde
N. Pacific, JdF Ridge
Prostředí
mid-ocean ridge
Činnost
active, confirmed
Hloubka
2 390 m
Nejvyšší teplota
51 °C
Objeven
1993 ROV ROPOS
Poloha
46,525°, -129,578°

Flow je místo na úseku CoAxial hřbetu Juan de Fuca v severním Tichém oceánu, asi 2 390 m hluboko. V létě 1993 tu vědci našli zcela čerstvý lávový proud z podmořské erupce, kterou krátce předtím odhalily podvodní zvukové vlny ze zemětřesení. Teplá voda z něj unikala jen krátce – do roku 1996 činnost téměř utichla. [1, 2, 4]

Co to je

Hřbet Juan de Fuca je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra. Podle katalogu InterRidge se tu rozestupují asi o 56,1 mm za rok. Místo leží v mezinárodních vodách. [5]

Nejde o horké „kuřáky“: nejvyšší teplota v katalogu InterRidge je 51 °C. Podle studie Butterfielda a kolegů z roku 1995 se na místech Flow ani na sousedním Floc vysokoteplotní tekutiny nenašly. [5]

Erupce v roce 1993

Mezi 26. červnem a 10. červencem 1993 zachytil systém NOAA a amerického námořnictva, který v reálném čase sleduje podvodní zvukové vlny (T-vlny), roje otřesů na asi 40 km dlouhém úseku CoAxial. Šlo o vniknutí magmatu do pukliny (intruzi žíly) a erupci. [1, 2]

Během měsíce vyrazily na místo lodě s přístroji na měření vody a s dálkově řízeným robotem. Nad osou hřbetu kolem 46° 30′ s. š., kde se otřesy soustředily na konci roje, našli vědci podle NOAA dva oblaky ohřáté vody, takzvané event plumes. Rozložení otřesů a změn ve vodě se nápadně shodovalo. [1, 2]

V polovině července 1993 sestoupil z lodi NOAA Discoverer kanadský robot ROPOS a objevil čerstvý lávový hřbet z polštářové lávy, z něhož vyvěraly hydrotermální prameny. Proud byl asi 2,5 km dlouhý a vylil se těsně severně od staršího sopečného kužele. Robot ho zmapoval a odebral vzorky hornin a vody. [1, 2]

Byla to jediná známá erupční oblast celé události. Asi 22 km jižně, na místě později nazvaném Floc, vytékalo velké množství vloček vytvořených bakteriemi. Autoři událost přirovnali k bočnímu vnikání magmatických žil, jaké se sleduje u islandských sopek. [1]

Co o něm dnes víme

Že jde opravdu o nový proud, potvrdilo srovnání map dna z let 1981/82, 1991 a 1993 pořízených sonarem SeaBeam. Mezi lety 1991 a 1993 se dno změnilo jen na jednom místě – o až 29 m – a právě tam ležel čerstvý proud. Na jiných místech úseku našli autoři změny až o 37 a 20 m z let 1981–1991, tedy stopy dalších nedávných erupcí. [3]

V říjnu 1993 se sem ponořila ponorka Alvin. Vědci odebrali vzorky vody z průduchů a nechali na místech odběru značky. Současně tu proběhl magnetický a gravimetrický průzkum. V roce 1994 následovaly přímo na lávovém proudu další tři ponory. [2]

Podle pozdějšího shrnutí vypadaly na místě Flow útvary, z nichž voda unikala, jako nové. Výrony ale rychle slábly: v roce 1995 průzkum vody nad místem nezjistil žádné měřitelné teplotní anomálie, takže se vzorky nebraly, a v roce 1996 už teplo i množství částic ve vodě nad místy Flow a Floc klesly téměř na běžnou úroveň. [4, 5]

Fakta

Erupce
červen–červenec 1993
Objev
1993, robot ROPOS z lodi NOAA Discoverer
Délka lávového proudu
asi 2,5 km
Změna hloubky dna
až 29 m (1991–1993)

Slovníček

litosférická deska
velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
T-vlny
zvukové vlny, které vzniknou při podmořském zemětřesení a šíří se oceánem na velké vzdálenosti; zachytí je podvodní mikrofony (hydrofony)
intruze žíly
vniknutí magmatu do pukliny v kůře; magma tam utuhne v deskovité těleso, žílu
event plume
velký oblak ohřáté vody s rozpuštěnými látkami, který se náhle uvolní ze dna při erupci nebo vniknutí magmatu
polštářová láva
láva, která pod vodou tuhne do zaoblených tvarů podobných polštářům
SeaBeam
lodní sonar, který měří hloubku dna v širokém pásu pod lodí a umožňuje kreslit podrobné mapy dna

Zdroje

  1. Embley, R.W., Chadwick, W.W., Jonasson, I.R., Butterfield, D.A., Baker, E.T. (1995): Initial results of the rapid response to the 1993 CoAxial event: Relationships between hydrothermal and volcanic processes. Geophysical Research Letters 22(2), 143–146, Geophysical Research Letters (abstrakt přes Crossref) (1995)
  2. The CoAxial "Story" (1993 CoAxial event), NOAA Pacific Marine Environmental Laboratory
  3. Chadwick, W.W., Embley, R.W., Fox, C.G. (1995): SeaBeam depth changes associated with recent lava flows, CoAxial segment, Juan de Fuca Ridge: Evidence for multiple eruptions between 1981–1993. Geophysical Research Letters 22(2), 167–170, Geophysical Research Letters (abstrakt přes Crossref) (1995)
  4. Embley, R.W., Chadwick, W.W., Perfit, M.R., Smith, M.C., Delaney, J.R. (2000): Recent eruptions on the CoAxial segment of the Juan de Fuca Ridge: Implications for mid-ocean ridge accretion processes. Journal of Geophysical Research 105(B7), 16501–16525, Journal of Geophysical Research (online verze na webu NOAA PMEL) (2000)
  5. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Flow, PANGAEA (2020)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.