Europa

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, Mid-Cayman Rise

Kde: N. Atlantic, Mid-Cayman Rise
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 400 m
Objeven: 2009 plume only, not observed on dive with hybrid ROV Nereus
Poloha: 18,350°, -81,850°

Europa je jméno vystopovaného, ale dosud nespatřeného zdroje metanu v Kajmanském příkopu v Karibském moři, poblíž vrcholu podmořské hory Mount Dent, asi 2 400 m hluboko. Vědci ho v roce 2009 vystopovali podle chemických změn ve vodě a předpokládali, že jde o nízkoteplotní pramen podobný poli Lost City v Atlantiku. ^{[1, 2]}

Objev

V roce 2009 zkoumala výprava s lodí Cape Hatteras Středokajmanský hřbet – asi 110 km dlouhý úsek dna, kde se od sebe desky vzdalují jen velmi pomalu. Ve vodě nad západní stranou osy našla zvýšený obsah rozpuštěného metanu. Nejvíc ho bylo, víc než 30 nanomolů na litr, poblíž 18° 21,5′ severní šířky, nad vrcholem hory Mount Dent. ^{[2, 1]}

Metan se tu objevoval asi 2 100 m hluboko spolu s heliem-3, zvýšeným počtem mikrobů a změnou oxidačně-redukčního potenciálu. Chybělo ale zakalení vody i rozpuštěný mangan a železa přibylo jen nepatrně. Autoři z toho usoudili, že voda tu obíhá jen při nízké teplotě, ne jako u horkých „černých kuřáků“. ^[2]

Zdroj hledala i hybridní robotická ponorka Nereus, ale při jejím ponoru ho nikdo nespatřil. ^[1]

Jak vznikl

Mount Dent je takzvaný detachment – velký zlom s malým sklonem, podél kterého se po dlouhou dobu vysouvaly na dno horniny z hloubky. Už dřívější ponory ponorky Alvin tu zdokumentovaly vystupující plášťové (ultramafické) horniny; nedaleko místa, odkud stopy pocházejí, proběhl v roce 1976 ponor č. 625 v hloubce asi 2 230 m. ^{[2, 1]}

German a kolegové proto v roce 2010 navrhli, že metan vzniká při serpentinizaci – přeměně plášťové horniny působením mořské vody. Šlo by tedy o nízkoteplotní pramen podobný poli Lost City. Europa tak měla doplňovat dva další typy pramenů, které výprava na hřbetu zjistila: horké pole Piccard na čedičích v hloubce asi 5 000 m a horké pole na plášťových horninách na jihu hřbetu. ^[2]

Co o něm dnes víme

Na jaře 2010 našla výprava lodi RRS James Cook nedaleko odtud pole Von Damm. Katalog InterRidge pak Europu nějakou dobu vedl jen jako jiné jméno pro Von Damm. ^[1]

Při výpravě lodi Falkor (Schmidt Ocean Institute) v roce 2013 našli vědci ve vodě dvě oddělené vrstvy z pramenů v různých hloubkách. Jednu vystopovali až k vrcholu komína Von Damm. Druhá, hlubší, byla nejsilnější západně od něj, nad mělčím terénem – a podle autorů nemusí pocházet z horkého zdroje. Od té doby vede InterRidge Europu zase zvlášť, jako pravděpodobný, ale nepotvrzený pramen. ^[1]

Fakta

Zjištěno: 2009, jen ze stop ve vodě (metan)
Nejvyšší metan: přes 30 nmol/l
Předpokládaný typ: nízkoteplotní pramen na plášťových horninách (jako Lost City)
Sousední pole: Von Damm (objeveno 2010)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horninou pod dnem; nese rozpuštěné látky
detachment: velký zlom s malým sklonem, podél kterého se na pomalých hřbetech vysouvají na dno horniny z hloubky
ultramafická hornina: hornina chudá na křemík a bohatá na hořčík a železo, typicky ze zemského pláště
serpentinizace: přeměna plášťové horniny působením vody; uvolňuje teplo, vodík a někdy metan
oxidačně-redukční potenciál: veličina, která ukazuje, zda jsou ve vodě látky snadno reagující s kyslíkem; prudká změna prozrazuje vodu z pramenů
černý kuřák: komín horkého pramene, z něhož proudí voda zčernalá drobnými zrnky sirníků kovů
nanomol na litr: jednotka velmi malé koncentrace; miliardtina molu látky v litru vody

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Europa (poznámky citují German et al. 2010 a zprávu z plavby FK008, OASES 2013), PANGAEA (2020)
German, C.R. et al. (2010): Diverse styles of submarine venting on the ultraslow spreading Mid-Cayman Rise. PNAS 107(32), 14020–14025, Proceedings of the National Academy of Sciences (plný text PMC), doi:10.1073/pnas.1009205107 (2010)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.