TerraBeat – zemětřesení a sopky

Esmeralda Bank

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Mariana Arc

Kde
N. Pacific, Mariana Arc
Prostředí
arc volcano
Činnost
active, confirmed
Hloubka
323 m
Nejvyšší teplota
78 °C
Objeven
1990 towed video and TV-grab; 1978 hydrothermal deposits only
Poloha
14,967°, 145,250°

Esmeralda Bank je mohutná podmořská sopka na jihu Marianského oblouku, jejíž vrchol je jen asi 50–75 m pod hladinou. Z jejích mělkých průduchů vytéká voda teplá až 78 °C a na hladině bývá vidět bublání a zbarvená voda bohatá na síru. [1, 2, 3]

Co to je

Sopka má tři kužely seřazené od severu k jihu v délce asi 15 km. Nejvyšší body na okraji kráteru velkého prostředního kužele leží asi 75 m pod hladinou; kráter má ze západu otevřenou stěnu po sesuvu. Katalog InterRidge ji vede pod jurisdikcí USA (Severní Mariany a Guam). [2, 1]

Patří k Marianskému oblouku – řetězu sopek nad místem, kde se jedna deska zanořuje pod druhou. Podle přehledového článku z roku 2007 o výpravách NOAA má vrcholovou kalderu, je z čedičových až andezitových hornin a má jen difuzní průduchy s nízkou teplotou (pod asi 100 °C). [3]

U průduchů jsou kupy z amorfního oxidu křemičitého (opálu) s trochou pyritu a ryzí síry. Činné průduchy leží podle InterRidge v hloubkách asi 50–323 m. [1]

Erupce

Na hladině nad sopkou se často objevuje bublání a zbarvená voda s obsahem síry. Někdy se připisují erupcím, jindy jen únikům sopečných plynů. GVP vede nejisté erupce v letech 1944, 1964, 1970, 1975, 1982 a 1987; u té z roku 1964 uvádí VEI 2. [2]

Týž přehledový článek z roku 2007 uvádí Esmeraldu mezi podmořskými sopkami Marianského oblouku, kde došlo k podmořským erupcím. [3]

Objev

Hydrotermální usazeniny odsud vědci znali už od roku 1978. Činné průduchy zachytila v roce 1990 tažená videokamera a drapák s televizní kamerou. První výsledky výzkumu zdejší hydrotermální činnosti bohaté na síru zveřejnil v roce 1992 tým, jehož prvním autorem byl D. Stüben. [1, 4]

Sopku zkoumaly i americké výpravy NOAA k sopkám Marianského oblouku v letech 2003–2006; Esmeralda patří mezi sopky, které si vědci prohlédli ponorkou nebo dálkově řízeným robotem. [1, 3]

Život

Katalog InterRidge odkazuje na studii Türkaye a Sakaie z roku 1995 o desetinožcích korýších (krabech a krevetách) z „horkého sopečného pramene na Marianách“. Podrobnosti o zdejších živočiších jsme v dostupných zdrojích nenašli. [1]

Fakta

Nejvyšší teplota vody
78 °C
Vrchol
asi 50–75 m pod hladinou
Usazeniny
amorfní oxid křemičitý, trochu pyritu a ryzí síry
Jiné jméno
Esmeraldo

Slovníček

sopečný oblouk
řetěz sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska zanořuje pod druhou
hydrotermální průduch
místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
kaldera
velká kotlovitá sníženina na vrcholu sopky, která vznikne propadnutím stropu nad vyprázdněným magmatickým krbem
difuzní výron
pomalé prosakování teplé vody z mnoha drobných trhlin na ploše dna, bez výrazného komínu
amorfní oxid křemičitý
oxid křemičitý bez krystalové stavby (opál); sráží se z teplé vody bohaté na křemík
pyrit
lesklý žlutý minerál ze železa a síry, kterému se říká kočičí zlato
VEI
index sopečné explozivity – stupnice síly výbuchu od 0 do 8

Zdroje

  1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Esmeralda Bank, PANGAEA (2020)
  2. Esmeralda Bank (284210), Smithsonian Global Volcanism Program
  3. Embley, R.W., Baker, E.T., Butterfield, D.A. et al. (2007): Exploring the Submarine Ring of Fire: Mariana Arc – Western Pacific. Oceanography 20(4), 68–79, The Oceanography Society (2007)
  4. Stüben, D., Bloomer, S.H., Taïbi, N.E. et al. (1992): First results of study of sulphur-rich hydrothermal activity from an island-arc environment: Esmeralda Bank in the Mariana Arc. Marine Geology 103(1–3), 521–528, Marine Geology (jen bibliografický záznam přes Crossref) (1992)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.