EPR, Ridge 1, 20 40'S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde

S. Pacific, S EPR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, confirmed

Hloubka

3 000 m

Objeven

1983 Deep Tow camera

Poloha

-20,833°, -114,167°

Čtyři místa s horkými prameny a společenstvy živočichů na Východopacifickém hřbetu kolem 20° 50′ jižní šířky, asi 3 000 m pod hladinou na volném moři. Leží v neobvyklém místě, kde se dva konce hřbetu střídavě prodlužují jeden na úkor druhého – vědci mu říkají soupeřící šířící se hřbety. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují Pacifická a Naská deska. Podle studie z roku 1988 se tu dno rozevírá celkem o 162 mm za rok, katalog InterRidge uvádí asi 149 mm za rok. ^{[2, 1]}

Kolem 20° 40′ j. š. není osa hřbetu souvislá. Dva její konce jsou od sebe asi 15 km a mezi nimi je široké pásmo, kde se kůra deformuje střihem. Takovému posunu bez velkého příčného zlomu se říká netransformní posun. ^[2]

Konce hřbetu se tu střídavě prodlužovaly k severu a k jihu, každý pulz rychlostí asi 160–230 mm za rok. Dlouhodobě ale vítězí posun k jihu, za poslední 2 miliony let jen asi o 20 mm za rok. Pozůstatkem tohoto „souboje“ jsou opuštěné staré hřbety dlouhé 30–50 km, které deska odnesla stranou. ^[2]

Autoři soudí, že se tu přetahují dva zdroje magmatu – jeden u 20° j. š. a druhý u 21° 30′ j. š. Průduchy leží podle katalogu InterRidge na jižním centru rozpínání, které katalog nazývá Ridge 1. ^{[2, 1]}

Objev

Činné průduchy (místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá horkou horninou) zachytila v roce 1983 kamera systému Deep Tow, tažená za lodí nade dnem. Tým K. C. Macdonalda tu mapoval dno i sonarem Sea Beam, který měří hloubku v širokém pásu pod lodí. ^{[1, 2]}

Podle článku z roku 1988, jak ho cituje katalog InterRidge, je tento úsek hřbetu charakteristický činnými průduchy a společenstvy živočichů na čtyřech místech mezi 20° 56′ a 20° 49′ j. š. Teplota vody ani druhy živočichů v katalogu uvedeny nejsou. ^[1]

Katalog odkazuje i na studii z roku 1992 o tom, jak horká voda přeměnila čediče v pásmu rozpínání Východopacifického hřbetu mezi 7° a 23° j. š. a jaké rudní minerály v nich vznikly. ^[1]

Fakta

Objev

1983, tažená kamera Deep Tow

Počet míst s průduchy

4 (mezi 20° 56′ a 20° 49′ j. š.)

Vzdálenost konců hřbetu

asi 15 km

Jiný název

20 50'S, EPR

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem

Východopacifický hřbet

podmořské pohoří ve východním Pacifiku, kde se od sebe vzdalují desky a vzniká nové oceánské dno

netransformní posun

místo, kde je osa hřbetu přerušená a posunutá, ale konce nespojuje jeden velký příčný (transformní) zlom

šířící se hřbet

konec osy hřbetu, který se postupně prodlužuje do starší kůry a odstavuje sousední úsek

sonar Sea Beam

lodní přístroj, který zvukem měří hloubku v širokém pásu dna a vytváří jeho mapu

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, Ridge 1, 20 40'S (vč. citací Macdonald et al. 1988 a Dill et al. 1992), PANGAEA (2020)
2. Macdonald, K.C., Haymon, R.M., Miller, S.P., Sempere, J.-C., Fox, P.J. (1988): Deep-Tow and Sea Beam studies of dueling propagating ridges on the East Pacific Rise near 20°40'S. Journal of Geophysical Research 93, 2875–2898, Journal of Geophysical Research (abstrakt v EarthRef.org) (1988)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.