EPR, 37 40'S Axial Dome

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Pacific-Antarctic Ridge

Kde: S. Pacific, Pacific-Antarctic Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 240 m
Objeven: 1997 video survey L'Atalante (do not know if activity confirmed); 1995 TV survey did not confirm activity; 2001 towed video and TV-grab definitely confirmed
Poloha: -37,667°, -110,867°

Pole teplých podmořských pramenů na vrcholu podmořského hřbetu v jižním Pacifiku, asi 2 200 m pod hladinou. Leží na Pacificko-antarktickém hřbetu tam, kde ho kříží řetěz podmořských hor Foundation, a voda tu prosakuje z mladých lávových proudů neobvyklého, na křemík bohatého složení. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Přestože má v katalogu zkratku EPR (Východopacifický hřbet), leží pole na Pacificko-antarktickém hřbetu – podmořském pohoří, kde se od sebe vzdaluje Pacifická a Antarktická deska. Podle InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 94 mm za rok. ^{[1, 3]}

Pole leží na severní osové kupě (axial dome), asi 10 km dlouhém vyvýšení na ose hřbetu. Jeho nejvyšší místo je kolem 37°40′ j. š. v hloubce asi 2 170 m. Uprostřed kupy se táhne podélná propadlina (rozsedlina) se strmými stěnami vysokými 30–50 m. ^[2]

Nejde o „černé kuřáky“ s horkou vodou. Voda tu jen difuzně prosakuje – rozptýleně skrz popraskanou lávu a suť – a naměřená voda byla teplejší než okolní mořská voda nanejvýš o čtvrt stupně. Proto ji katalog InterRidge řadí mezi nízkoteplotní pole. ^{[2, 1]}

Jak vznikl

Hřbet tu ovlivňuje horká skvrna (místo, kde z hlubin stoupá horký plášťový materiál), která vytvořila řetěz podmořských hor Foundation. Studie z roku 1997 popisuje v okolí šikmé podmořské hřbety s podmořskými horami na vrcholu, vzdálené až 300 km od osy hřbetu. Autoři je vykládají jako místa, kde se magma horké skvrny mísilo s magmatem hřbetu. ^{[3, 1, 2]}

Na ose hřbetu tu kromě obvyklého čediče vyvřely i andezity a dacity – horniny bohatší na křemík. Podle studie vznikly tak, že z magmatu postupně krystalizovaly a oddělovaly se minerály (přes 65 % taveniny) a zbytek se obohatil křemíkem. Dacitové lávy podle výpravy SO157 vystupují hlavně u vrcholů osových kup, andezity níž. ^{[3, 2]}

Objev

Oblast poprvé prozkoumaly v letech 1995 a 1997 německá loď Sonne a francouzská L'Atalante. Článek Devey a kol. (1997) popsal z kamerových záběrů teplotní anomálii, ulomené sirníkové komíny a živočichy typické pro průduchy – mlže, ryby a kraby – a usoudil, že tu průduchy nejspíš jsou. Podle katalogu InterRidge ale tyto průzkumy činnost jednoznačně nepotvrdily. ^{[1, 2]}

Jistotu přinesla až výprava Kielské univerzity na lodi Sonne (plavba SO157, červen–červenec 2001). Tažnou kamerou a drapákem s kamerou zmapovala asi 5 km osy hřbetu a teplou vodu zachytila na šesti místech podél rozsedliny. ^{[2, 1]}

Výprava našla na dně rozsedliny pole velmi čerstvé, sklovité lávy o ploše asi 1 km². Podle vědců nejspíš vyteklo až po průzkumu z roku 1997, možná dokonce v posledním roce před výpravou. Částečně překrylo starší sirníkové usazeniny. ^[2]

Život

Kolem teplých vývěrů tvoří živočichové pásma. Nejblíž vývěrům žijí krabi a „humři“ typičtí pro průduchy, dál od nich plovoucí lilijice (příbuzné hvězdic) a ryby hlavouni. Na přeměněné suti se drží svijonožci a mnohoštětinatí červi. Bakteriální povlaky vědci u vývěrů nepozorovali. ^[2]

Společenstva, která výprava SO157 v roce 2001 popsala u průduchů této oblasti, byla první známá z hřbetů ve vysokých jižních zeměpisných šířkách. Už předtím, v 90. letech, platily osové kupy v této oblasti za nejjižnější známé místo s živočichy průduchů. ^[2]

Hojnost plovoucích lilijic je podle výpravy možná jedinečná a pomáhala vědcům najít průduchy v okolí. Ve vzdálenějších pásmech kolem průduchů výprava viděla velká seskupení trubic červů z čeledi Serpulidae. InterRidge uvádí mezi zdejšími živočichy také filtrující živočichy (suspenzní konzumenty) a jedno z míst pole nese jméno Serpulid City. ^{[2, 1]}

Fakta

Hřbet: Pacificko-antarktický (ne Východopacifický)
Teplotní anomálie: 0,1–0,25 °C nad okolní vodou
Potvrzení činnosti: 2001, loď Sonne (plavba SO157)
Čerstvá láva: asi 1 km², vytekla mezi lety 1997 a 2001
Horniny: andezit a dacit (na křemík bohaté lávy)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
difuzní vývěr: teplá voda, která neproudí jedním komínem, ale rozptýleně prosakuje skrz popraskanou horninu
osová kupa: protáhlé vyvýšení na ose středooceánského hřbetu, kde se hromadí láva
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík, nejběžnější hornina oceánského dna
andezit, dacit: sopečné horniny s vyšším obsahem křemíku než čedič
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny mnoha průduchů
lilijice: mořští živočichové příbuzní hvězdic a ježovek s pérovitými rameny; některé druhy umějí plavat
svijonožci: korýši přisedlí k podkladu, kteří si nožkami lapají potravu z vody

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 37 40'S Axial Dome, PANGAEA (2020)
Stoffers, P. et al. (2001): Cruise Report SONNE 157 – FOUNDATION 3: Magmatic and Hydrothermal Processes at a Spreading Axis influenced by a Hotspot: the Pacific–Antarctic Ridge and Off-Axis Seamounts near 37°S. Berichte – Reports, Inst. für Geowiss., Universität Kiel, Nr. 17, Christian-Albrechts-Universität zu Kiel (TIB Hannover) (2001)
Hekinian, R. et al. (1997): Intraplate versus ridge volcanism on the Pacific-Antarctic Ridge near 37°S–111°W. Journal of Geophysical Research 102(B6), 12265–12286 (abstrakt přes Crossref), Journal of Geophysical Research: Solid Earth (1997)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.