EPR, 26.5 S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde: S. Pacific, S EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 064 m
Objeven: 1993 submersible Nautile (or earlier)
Poloha: -26,483°, -112,625°

Malá pole horkých pramenů na východním okraji Velikonoční mikrodesky v jižním Pacifiku, asi 2 060 m pod hladinou západně od Velikonočního ostrova. Kolem nich se na dně usazují oxidy železa a manganu a beztvarý oxid křemičitý. ^[1]

Jak vznikl

Pole leží na Východopacifickém hřbetu, podmořském pohoří, kde se od sebe vzdalují Pacifická a Naská deska a rodí se nové oceánské dno. V této části hřbetu se mezi obě velké desky vklínila malá samostatná deska – Velikonoční mikrodeska. Má plochu asi 160 000 km², je stará asi 5,25 milionu let a pomalu se otáčí proti směru hodinových ručiček, zhruba o 15° za milion let. ^{[3, 1]}

Mikrodesku ohraničuje na východě tzv. Východní rift (East Rift) – řada úseků, kde se dno rozestupuje. Průduchy leží na jeho úseku kolem 26° jižní šířky, v místě, kde se dva konce šířících se hřbetů navzájem překrývají (překrývající se centra rozpínání). Katalog InterRidge uvádí rychlost rozpínání asi 106 mm za rok, Wikipedie pro úsek mezi 26° a 27° j. š. asi 120 mm za rok. ^{[1, 3]}

Co to je

Starší databáze InterRidge popisuje činná pole asi 50 m v průměru. Kolem nich jsou podle ní usazeniny oxidů železa, oxidů manganu a amorfního (beztvarého, nekrystalického) oxidu křemičitého. Teplota vody ani živočichové v katalogu uvedeni nejsou. ^[1]

Podle katalogu pole spadá pod Chile, k jehož území patří Velikonoční ostrov. ^[1]

Objev

Podle katalogu je zjistila nejpozději v roce 1993 ponorka Nautile. Katalog se odvolává na článek Hekiniana a kolegů z roku 1996 o horninách Velikonoční mikrodesky. ^{[1, 2]}

Při ponorech vědci sbírali čedičové lávy na Východním riftu, v hluboké propadlině Pito Deep a na zlomu Terevaka. Úsek kolem 26° j. š. podle nich patří k místům s nejvíce „obohacenými“ lávami – jejich chemie prozrazuje, že plášť pod mikrodeskou není všude stejný a taví se různě. ^[2]

Fakta

Usazeniny: oxidy železa a manganu, amorfní oxid křemičitý
Velikost činných polí: asi 50 m v průměru
Objev: ponorka Nautile, 1993 nebo dřív
Jiné názvy: Easter Microplate, 26 S East Rift

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
mikrodeska: malá litosférická deska, která se oddělila mezi dvěma velkými deskami a pohybuje se samostatně
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a trhá; na oceánském hřbetu tu vzniká nové dno
překrývající se centra rozpínání: místo, kde se konce dvou úseků hřbetu míjejí a souběžně překrývají, místo aby je spojoval zlom
amorfní: beztvarý, bez pravidelné krystalové stavby (jako sklo)

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 26.5 S, PANGAEA (2020)
Hekinian, R., Francheteau, J., Armijo, R., Cogné, J.P., Constantin, M., Girardeau, J., Hey, R., Naar, D.F., Searle, R. (1996): Petrology of the Easter microplate region in the South Pacific. Journal of Volcanology and Geothermal Research 72, 259–289, Journal of Volcanology and Geothermal Research (abstrakt v repozitáři University of South Florida) (1996)
Easter Microplate, Wikipedie (anglická)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.