EPR, 20 06'S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde: S. Pacific, S EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 3 000 m
Objeven: 1981 Angus camera tow; 1984 submersible Cyana
Poloha: -20,100°, -113,708°

Řada malých polí horkých pramenů na ose Východopacifického hřbetu mezi 20°06′ a 20°09′ jižní šířky, asi 2 900–3 000 m pod hladinou. Objevila je v roce 1981 kamera tažená nad dnem a na jejích snímcích byla bohatá společenstva živočichů – škeble, sasanky, krabi i ryby. ^[1]

Co to je

Místo leží na Východopacifickém hřbetu, podmořském pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nové oceánské dno. Tady se dno rozestupuje asi o 148 mm za rok; Renard a kolegové tento úsek už v názvu svého článku označují za ultrarychle se rozšiřující. ^{[1, 3]}

Podle Jeana Francheteaua a Roberta Ballarda (1983) tu je „souvislá řada“ činných polí dvou typů. Jedna pole připomínají průduchy u Galapág – kolem nich jsou hlavně hustá společenstva živočichů. Druhá jsou podobná průduchům na Východopacifickém hřbetu u 21° severní šířky, kde živočichové žijí i na usazeninách sirníků (minerálů kovů se sírou). ^{[1, 2]}

Katalog InterRidge popisuje pole jako malá, s činnými usazeninami sirníků v osním příkopu (podélné propadlině na hřebeni hřbetu). Renard a spolupracovníci (1985) ale tento úsek označují jako segment bez příkopu – zdroje se tedy v popisu tvaru osy rozcházejí. Katalog řadí pole mezi nízkoteplotní; naměřenou teplotu neuvádí. ^[1]

Objev

Pole objevila v roce 1981 výprava, která nad dnem táhla na laně kamerový systém ANGUS a fotografovala osu hřbetu. Výsledky představili Robert Ballard a spolupracovníci téhož roku jako „vysokoteplotní hydrotermální oběh“ na ultrarychle se rozšiřujícím hřbetu u 20° j. š. ^[1]

V roce 1984 se k ose hřbetu mezi 17°30′ a 21°30′ j. š. spustila ponorka Cyana. Pozorování z ponorů popsal V. Renard s kolegy v roce 1985. ^{[1, 3]}

Život

Na fotografiích z kamery ANGUS rozeznali vědci škeble, sasanky, korýše (kraby i tzv. galatey, korýše podobné malým humrům), hvězdice a tři druhy ryb. Hojní byli také velcí mořští plži a živočichové, kteří vypadali jako velcí žaludovci – červovití tvorové žijící na dně. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Katalog InterRidge k místu uvádí ještě studii autorů Klinkhammera a Hudsona z roku 1986, která sledovala, jak se vlečky z průduchů rozptylují v jižním Pacifiku; jako stopovač k tomu použila mangan rozpuštěný ve vodě. ^[1]

Ve zdrojích, které jsme měli k dispozici, jsme nenašli novější přímý průzkum tohoto místa. Většina toho, co o něm víme, tak pochází z výprav z let 1981 a 1984. ^[1]

Fakta

Objev: 1981, tažená kamera ANGUS
Ponory: 1984, ponorka Cyana
Rozsah: průduchy od 20°06′ do 20°09′ j. š.
Živočichové: škeble, sasanky, krabi, galatey, hvězdice, tři druhy ryb, plži

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály a plyny
Východopacifický hřbet: podmořské pohoří ve východní části Tichého oceánu, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nové dno
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
ultrarychlý hřbet: podmořský hřbet, kde se desky od sebe vzdalují nejrychleji – zhruba o 14 cm a víc za rok
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny a usazeniny mnoha průduchů
osní příkop: podélná propadlina na hřebeni středooceánského hřbetu, kde se dno trhá
vlečka: oblak ohřáté vody s minerálními částicemi a plyny, který stoupá z průduchů a nese se proudem
stopovač: látka, podle které se dá sledovat, kam se voda z určitého zdroje rozšířila

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 20 06'S, PANGAEA (2020)
Francheteau, J., Ballard, R.D. (1983): The East Pacific Rise near 21°N, 13°N and 20°S: inferences for along-strike variability of axial processes of the Mid-Ocean Ridge. Earth and Planetary Science Letters 64(1), 93–116, Earth and Planetary Science Letters (bibliografický záznam přes Crossref; citované věty podle InterRidge) (1983)
Renard, V., Hekinian, R., Francheteau, J., Ballard, R.D., Backer, H. (1985): Submersible observations at the axis of the ultra-fast-spreading East Pacific Rise (17°30′ to 21°30′S). Earth and Planetary Science Letters 75(4), 339–353, Earth and Planetary Science Letters (bibliografický záznam přes Crossref) (1985)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.