EPR, 18 32'S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde: S. Pacific, S EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 647 m
Nejvyšší teplota: 55 °C
Objeven: 1993 submersible Nautile
Poloha: -18,555°, -113,416°

Místo na Východopacifickém hřbetu u 18° 32′ jižní šířky, asi 2 620–2 650 m pod hladinou v mezinárodních vodách jižního Tichého oceánu. Nejsou tu komíny, jen teplá voda (do 55 °C), která prosakuje sutí podél zlomů. Objevila ho ponorka Nautile v roce 1993 na jednom z nejrychleji se rozpínajících úseků oceánského dna na Zemi. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Teplá voda tu vyvěrá na dvou místech, u 18° 31′ a 18° 33′ j. š. Jde o tzv. difuzní výron: voda neproudí z komína, ale pomalu se cedí sutí podél zlomů. Je vidět jen jako mihotání, podobné tetelení vzduchu nad rozpálenou silnicí, a má nejvýš 55 °C. ^[1]

Takové výrony zabírají plochy až několik set metrů čtverečních. Na dně jsou bílé povlaky bakterií velké asi metr, komíny z minerálů tu ale nejsou. ^[1]

Místo leží v delším úseku hřbetu mezi 18° 22′ a 18° 37′ j. š., kterému objevitelé říkali zóna HUMP. Oblaka ohřáté vody nad dnem se na tomto hřbetu táhnou téměř nepřetržitě od 17° 20′ do 18° 40′ j. š. ^[1]

Jak vznikl

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z magmatu mezi nimi vzniká nová oceánská kůra. Úsek mezi zlomovým pásmem Garrett (13° j. š.) a mikrodeskou Velikonočního ostrova se rozpíná rychlostí 141–162 mm za rok, což je blízko horní hranice dnes známých rychlostí. Katalog InterRidge uvádí pro toto místo 147,2 mm za rok. ^{[3, 1]}

Objev

Místo objevila výprava Naudur v prosinci 1993. Z lodi Le Nadir se ponorka Nautile spustila na dno 23krát, podél osy hřbetu i napříč přes ni. Výprava chtěla zjistit, jak spolu na velmi rychle se rozpínajícím hřbetu souvisejí sopečná činnost, pohyby na zlomech a horké prameny. ^{[2, 3]}

Mezi 17° 10′ a 18° 45′ j. š. vědci našli a navzorkovali 69 hydrotermálních míst. Voda z nich měla 200 až 340 °C. V každé prozkoumané oblasti našli stopy nedávné sopečné činnosti; podle zprávy z roku 1994 tu erupce přicházejí třeba i každých pár let. ^{[2, 3]}

Prameny autoři seřadili do čtyř vývojových stádií: místa s mihotající se teplou vodou hned po vzniku lávového jezera; místa v sopečně činných úsecích, kde voda vyvěrá z puklin v lávě a z černých kuřáků; zralejší průduchy a usazeniny podél zlomů na východním okraji osního příkopu; a nakonec znovu oživená sopečná činnost s lávovými proudy a mladými černými kuřáky. Zdroje se mírně liší v počtu prozkoumaných oblastí – článek z roku 1996 píše o čtyřech, zpráva z roku 1994 o pěti. ^{[2, 3]}

Život

Kromě bakteriálních povlaků tu objevitelé neviděli žádné přisedlé živočichy (takové, kteří žijí přichycení na jednom místě). Hojně tu ale byli krabi a ryby. ^[1]

Fakta

Objev: prosinec 1993, ponorka Nautile, výprava Naudur
Typ výronu: difuzní, bez komínů
Živočichové: bakteriální povlaky, krabi, ryby

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou nebo magmatem pod dnem
difuzní výron: pomalé prosakování teplé vody puklinami nebo sutí na velké ploše, bez komínu
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují desky a vzniká nová oceánská kůra
mikrodeska: malá samostatná deska sevřená mezi velkými deskami
černý kuřák: komín průduchu, z něhož proudí horká voda zčernalá drobnými zrnky sirníků kovů

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 18 32'S, PANGAEA (2020)
Auzende, J.-M. et al. (1996): Recent tectonic, magmatic, and hydrothermal activity on the East Pacific Rise between 17°S and 19°S: Submersible observations. Journal of Geophysical Research 101(B8), 17995–18010, Journal of Geophysical Research (záznam EarthRef), doi:10.1029/96JB01209 (1996)
Auzende, J.-M., Sinton, J. (1994): NAUDUR explorers discover recent volcanic activity along the East Pacific Rise. Eos, Transactions AGU 75(51), 601–605, Eos (záznam Archimer, Ifremer), doi:10.1029/94EO02055 (1994)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.