EPR, 18 26'S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde: S. Pacific, S EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 650 m
Nejvyšší teplota: 382 °C
Objeven: 1993 submersible Nautile; 1983 seafloor photos, temperature anomalies, and deposits did not confirm activity; 1984 submersible Cyana observed only inactive sites; 1985/86 or 1989 TV grab (need to check references to confirm activity)
Poloha: -18,433°, -113,383°

Na Východopacifickém hřbetu kolem 18° 26′ jižní šířky, daleko od pevniny v jižním Pacifiku, leží v hloubce asi 2 650 m skupina malých polí horkých průduchů s teplotou vody až 382 °C. Tento úsek hřbetu patří k nejrychleji se rozpínajícím místům mořského dna na Zemi. ^[1]

Co to je

Průduchy (místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině) leží v ose hřbetu, v úzké propadlině na jeho temeni. Jsou tu činné sirníkové komíny – věžičky z minerálů vysrážených z horké vody. Jednotlivá místa nesou jména Asyulaik, Cathedral, Fromveur, Le Stiff, Stockwork, Sojourn a Wall Street. ^[1]

Desky se tu od sebe vzdalují rychlostí asi 147 mm za rok; tento úsek Východopacifického hřbetu se proto řadí mezi tzv. superrychlé hřbety. Hydrotermální oblaky ve vodě nad dnem se podle katalogu InterRidge táhnou téměř bez přerušení od 17° 20′ do 18° 40′ jižní šířky. ^[1]

Objev

Objevování trvalo deset let. V roce 1983 přinesly snímky dna, teplotní odchylky a vzorky usazenin první náznaky, činné průduchy ale nepotvrdily. Ponorka Cyana tu v roce 1984 viděla jen vyhaslé komíny; vědci z ponorových pozorování popsaných v roce 1985 zmiňují i lastury mrtvých škeblí. ^[1]

Činnost potvrdila až francouzská ponorka Nautile v prosinci 1993, na výpravě Naudur. Ta za 23 ponorů prozkoumala čtyři úseky hřbetu mezi asi 17° 10′ a 18° 45′ j. š. a našla tam kolem 70 hydrotermálních míst (souhrnná práce z roku 1996 jich uvádí 69, kratší zpráva z roku 1995 70). ^{[1, 2, 3]}

Voda z průduchů měla na celém prozkoumaném úseku asi 200 až 340 °C a velmi různé chemické složení. V každé z prozkoumaných oblastí našli vědci stopy nedávné sopečné činnosti. Nejvyšší teplotu pro toto pole, 382 °C, uvádí katalog InterRidge. ^{[2, 1]}

Život

Na celém úseku mezi 17° a 19° j. š. našla výprava Naudur podobné složení živočichů jako u průduchů na severní polokouli (kolem 11–13° a 21° s. š.), jen jinak rozmístěných. Nejvíc života bylo zřejmě na čerstvých lávách. ^[3]

Přímo na poli kolem 18° 26′ j. š. ale v roce 2004 zjistila výprava BIOSPEEDO, že živočichů je tu málo: na místě Fromveur žili jen mnohoštětinatí červi z čeledi Alvinellidae, na místě Cathedral krabi, červi rourkovci a sasanky. ^[1]

Fakta

Potvrzení činnosti: 1993, ponorka Nautile (výprava Naudur)
Teplota vody na úseku 17°–18° 45′ j. š.: asi 200–340 °C (1993)
Hydrotermální místa na úseku: 69–70 (1993)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě desky a z magmatu vzniká nové mořské dno
superrychlý hřbet: hřbet, kde se desky od sebe vzdalují nejrychleji – zhruba o 14 cm za rok i víc
sirníkový komín: věžička z minerálů obsahujících kovy a síru, vysrážených z horké vody průduchu
Alvinellidae: čeleď mořských mnohoštětinatých červů, kteří žijí na stěnách horkých komínů

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 18 26'S, PANGAEA (2020)
Auzende, J.-M. et al. (1996): Recent tectonic, magmatic, and hydrothermal activity on the East Pacific Rise between 17°S and 19°S: Submersible observations. Journal of Geophysical Research 101(B8), 17995–18010, doi:10.1029/96JB01209 (abstrakt v EarthRef), Journal of Geophysical Research (EarthRef) (1996)
Geistdoerfer, P. et al. (1995): Hydrothermalisme et communautés animales associées sur la dorsale du Pacifique oriental entre 17°S et 19°S (campagne Naudur, décembre 1993). Comptes Rendus de l'Académie des Sciences, Série II, 320(1), 47–54 (abstrakt), Comptes Rendus de l'Académie des Sciences (AGRIS FAO) (1995)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.