EPR, 18 10'S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde: S. Pacific, S EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 700 m
Nejvyšší teplota: 305 °C
Objeven: 1993 submersible Nautile; 1983 temperature and light attenuation anomalies
Poloha: -18,170°, -113,344°

Pole horkých podmořských pramenů na Východopacifickém hřbetu asi 18° jižně od rovníku, v hloubce kolem 2 700 m uprostřed jižního Pacifiku. Hlavní místo se jmenuje Akorta a voda z něj má podle katalogu InterRidge až 305 °C. Leží na jednom z nejrychleji se rozšiřujících úseků oceánského dna na Zemi. ^{[1, 4, 3]}

Co to je

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří, na kterém se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu vzniká nové oceánské dno. U 18°10′ j. š. se dno podle katalogu InterRidge rozestupuje asi o 147 mm za rok – jde o jeden z nejrychlejších hřbetů na světě. ^{[1, 4, 3]}

Činné místo pole nese jméno Akorta; katalog uvádí i další označení RM29. Nejvyšší zaznamenaná teplota vytékající vody je 305 °C. Hydrotermální průduchy jsou místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá horkou horninou. ^[1]

Při ponoru ponorky Alvin (ponor 3351) v roce 1999 zapsali vědci do deníku čedičovou lávu, vysokoteplotní i nízkoteplotní průduchy a také vyhaslé usazeniny po průduších, které už nejsou činné. ^[1]

Objev

První náznaky přinesla měření z roku 1983: nad dnem byla voda teplejší a kalnější (méně propouštěla světlo), než by odpovídalo okolí. Katalog InterRidge k nim odkazuje na článek Backera a kolegů z roku 1985 o hydrotermální činnosti mezi 18° a 22° j. š. ^[1]

Samotné průduchy uviděli vědci až v prosinci 1993 z ponorky Nautile na výpravě NAUDUR. Ta během 23 ponorů prozkoumala čtyři oblasti hřbetu mezi 17°10′ a 18°45′ j. š. a našla a odebrala vzorky z 69 hydrotermálních míst. ^{[1, 2]}

Vzorky vody z průduchů v celé prozkoumané oblasti měly teplotu 200 až 340 °C a velmi různé chemické složení i obsah plynů. Výprava navíc v každé z prozkoumaných oblastí našla stopy nedávné sopečné činnosti; podle zprávy z roku 1994 tu k sopečným erupcím na dně dochází možná až každých několik let. ^{[2, 3]}

Co o něm dnes víme

V roce 1993 proměřil úsek hřbetu od 13°30′ do 18°40′ j. š. japonsko-americký projekt Ridge Flux. Loď táhla nad osou sondu, která stále klesala a stoupala, a hledala vlečky – oblaky vody pozměněné průduchy. Mezi 17°20′ a 18°40′ j. š. našla vlečky téměř souvisle, takže tu leží pás průduchů dlouhý asi 150 km; pole u 18°10′ j. š. je jeho součástí. ^{[4, 1]}

Nejvíc vleček bylo tam, kde je hřbet vyklenutý a kde měření ukazují pod osou magmatický krb (zásobník roztavené horniny). Autoři z toho usoudili, že rozmístění průduchů na hřbetech řídí hlavně to, kolik magmatu přichází zespodu, a nestačí k tomu jen horká hornina. ^{[4, 5]}

Výprava NAUDUR rozlišila na hřbetu dva druhy úseků: v jedněch převládá současná sopečná činnost, v jiných pohyby na zlomech. Hydrotermální místa autoři seřadili do čtyř typů jako po sobě jdoucí vývojová stadia – od míst, kde se jen tetelí teplá voda a která vznikají hned po vytvoření lávových jezer, až po mladé černé kuřáky po novém výlevu lávy. ^[2]

Život

Deník ponoru Alvinu z roku 1999 zmiňuje sasanky, ryby žijící u průduchů i ryby běžné v hlubinách, sumýše, hvězdice a houby (mořské živočichy, ne plodnice hub). Dno tu místy pokrývají měkké usazeniny. ^[1]

Fakta

Hlavní místo: Akorta (také RM29)
První náznaky: 1983, teplejší a kalnější voda nad dnem
Objev u dna: prosinec 1993, ponorka Nautile, výprava NAUDUR
Teploty v oblasti 17°10′–18°45′ j. š.: 200–340 °C

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
Východopacifický hřbet: podmořské pohoří ve východní části Tichého oceánu, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu vzniká nové oceánské dno
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
vlečka: oblak vody nad průduchy, který je teplejší, kalnější nebo chemicky jiný než okolní moře; podle ní se průduchy hledají na dálku
magmatický krb: zásobník roztavené horniny (magmatu) pod povrchem, odkud se láva dostává na dno
černý kuřák: komín z minerálů, z něhož proudí velmi horká voda zbarvená drobnými zrnky sirníků do černa
čedič: tmavá sopečná hornina, ze které je většina oceánského dna

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 18 10'S, PANGAEA (2020)
Auzende, J.-M., Ballu, V., Batiza, R. et al. (1996): Recent tectonic, magmatic, and hydrothermal activity on the East Pacific Rise between 17°S and 19°S: Submersible observations. Journal of Geophysical Research: Solid Earth 101(B8), 17995–18010, Journal of Geophysical Research (abstrakt přes Crossref) (1996)
Auzende, J.-M., Sinton, J. (1994): NAUDUR explorers discover recent volcanic activity along the East Pacific Rise. Eos, Transactions AGU 75(51), 601–605, Eos, Transactions AGU (abstrakt přes Crossref) (1994)
Baker, E.T., Urabe, T. (1996): Extensive distribution of hydrothermal plumes along the superfast spreading East Pacific Rise, 13°30′–18°40′S. Journal of Geophysical Research 101(B4), 8685–8695, Journal of Geophysical Research: Solid Earth (abstrakt přes Crossref) (1996)
Urabe, T. et al. (1995): The effect of magmatic activity on hydrothermal venting along the superfast-spreading East Pacific Rise. Science 269(5227), 1092–1095, Science (abstrakt přes Crossref) (1995)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.