EPR, 17 44'S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde: S. Pacific, S EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 622 m
Nejvyšší teplota: 350 °C
Objeven: 1998 submersible Alvin; 1993 plume only; not explored by Nautile in 1993 or Shinkai 6500 in 1994
Poloha: -17,733°, -113,266°

Pole horkých podmořských pramenů na Východopacifickém hřbetu v jižním Pacifiku, v hloubce asi 2 620 m. Katalog InterRidge u něj uvádí teplotu vody až 350 °C a dvě pojmenovaná místa, Eckles a Minnow. Je jedním z několika polí v téměř souvislém pásu průduchů mezi 17°20′ a 18°40′ jižní šířky. ^{[1, 2]}

Co to je

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nové oceánské dno. Tady se dno rozestupuje asi o 147 mm za rok, což patří k nejvyšším rychlostem na Zemi. ^{[1, 2]}

Katalog InterRidge vede pole jako činné a potvrzené, s místy Eckles a Minnow. Nejvyšší uvedená teplota vytékající vody je 350 °C. ^[1]

Rachel M. Haymonová a Scott M. White (2004) rozdělili průduchy v okolí na samostatná pole u 17°26′, 17°34′, 17°37′ a 17°44′ j. š. Každé z nich podle nich leží na jiném drobném úseku hřbetu (tzv. segmentu třetího řádu), na něž se osa hřbetu člení. ^{[1, 3]}

Objev

Poprvé se pole prozradilo v roce 1993 vlečkou – oblakem vody pozměněné průduchy, který zachytila měření z lodi. Japonsko-americký projekt Ridge Flux tehdy zjistil, že mezi 17°20′ a 18°40′ j. š. jsou vlečky téměř všude, a odhadl tu souvislý pás průduchů dlouhý asi 150 km. ^{[1, 2]}

Ponorka Nautile v roce 1993 ani ponorka Shinkai 6500 v roce 1994 tohle místo nenavštívily. Průduchy u dna potvrdila až ponorka Alvin v roce 1998; katalog InterRidge (verze 3.4 z roku 2020) k tomu neuvádí publikovaný článek. ^[1]

Život

V deníku ponoru Alvinu (ponor 3301) jsou zapsané sasanky, bakteriální povlaky, slávky, sumýši, hvězdice, rourkoví červi a ryby žijící u průduchů. ^[1]

Fakta

Pojmenovaná místa: Eckles, Minnow
První doklad: 1993, vlečka nad dnem (projekt Ridge Flux)
Potvrzení u dna: 1998, ponorka Alvin

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
Východopacifický hřbet: podmořské pohoří ve východní části Tichého oceánu, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu vzniká nové oceánské dno
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
vlečka: oblak vody nad průduchy, který je teplejší, kalnější nebo chemicky jiný než okolní moře; podle ní se průduchy hledají na dálku
segment hřbetu: úsek osy podmořského hřbetu oddělený od sousedních drobným posunem nebo přerušením osy
bakteriální povlak: tenká vrstva mikrobů na kamenech u průduchů, které získávají energii z chemických látek ve vodě

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 17 44'S, PANGAEA (2020)
Baker, E.T., Urabe, T. (1996): Extensive distribution of hydrothermal plumes along the superfast spreading East Pacific Rise, 13°30′–18°40′S. Journal of Geophysical Research 101(B4), 8685–8695, Journal of Geophysical Research: Solid Earth (abstrakt přes Crossref) (1996)
Haymon, R.M., White, S.M. (2004): Fine-scale segmentation of volcanic/hydrothermal systems along fast-spreading ridge crests. Earth and Planetary Science Letters 226(3–4), 367–382, Earth and Planetary Science Letters (bibliografický záznam přes Crossref; obsah podle InterRidge) (2004)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.