TerraBeat – zemětřesení a sopky

EPR, 17 44'S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde
S. Pacific, S EPR
Prostředí
mid-ocean ridge
Činnost
active, confirmed
Hloubka
2 622 m
Nejvyšší teplota
350 °C
Objeven
1998 submersible Alvin; 1993 plume only; not explored by Nautile in 1993 or Shinkai 6500 in 1994
Poloha
-17,733°, -113,266°

Pole horkých podmořských pramenů na Východopacifickém hřbetu v jižním Pacifiku, v hloubce asi 2 620 m. Katalog InterRidge u něj uvádí teplotu vody až 350 °C a dvě pojmenovaná místa, Eckles a Minnow. Je jedním z několika polí v téměř souvislém pásu průduchů mezi 17°20′ a 18°40′ jižní šířky. [1, 2]

Co to je

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nové oceánské dno. Tady se dno rozestupuje asi o 147 mm za rok, což patří k nejvyšším rychlostem na Zemi. [1, 2]

Katalog InterRidge vede pole jako činné a potvrzené, s místy Eckles a Minnow. Nejvyšší uvedená teplota vytékající vody je 350 °C. [1]

Rachel M. Haymonová a Scott M. White (2004) rozdělili průduchy v okolí na samostatná pole u 17°26′, 17°34′, 17°37′ a 17°44′ j. š. Každé z nich podle nich leží na jiném drobném úseku hřbetu (tzv. segmentu třetího řádu), na něž se osa hřbetu člení. [1, 3]

Objev

Poprvé se pole prozradilo v roce 1993 vlečkou – oblakem vody pozměněné průduchy, který zachytila měření z lodi. Japonsko-americký projekt Ridge Flux tehdy zjistil, že mezi 17°20′ a 18°40′ j. š. jsou vlečky téměř všude, a odhadl tu souvislý pás průduchů dlouhý asi 150 km. [1, 2]

Ponorka Nautile v roce 1993 ani ponorka Shinkai 6500 v roce 1994 tohle místo nenavštívily. Průduchy u dna potvrdila až ponorka Alvin v roce 1998; katalog InterRidge (verze 3.4 z roku 2020) k tomu neuvádí publikovaný článek. [1]

Život

V deníku ponoru Alvinu (ponor 3301) jsou zapsané sasanky, bakteriální povlaky, slávky, sumýši, hvězdice, rourkoví červi a ryby žijící u průduchů. [1]

Fakta

Pojmenovaná místa
Eckles, Minnow
První doklad
1993, vlečka nad dnem (projekt Ridge Flux)
Potvrzení u dna
1998, ponorka Alvin

Slovníček

hydrotermální průduch
místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
Východopacifický hřbet
podmořské pohoří ve východní části Tichého oceánu, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu vzniká nové oceánské dno
litosférická deska
velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
vlečka
oblak vody nad průduchy, který je teplejší, kalnější nebo chemicky jiný než okolní moře; podle ní se průduchy hledají na dálku
segment hřbetu
úsek osy podmořského hřbetu oddělený od sousedních drobným posunem nebo přerušením osy
bakteriální povlak
tenká vrstva mikrobů na kamenech u průduchů, které získávají energii z chemických látek ve vodě

Zdroje

  1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 17 44'S, PANGAEA (2020)
  2. Baker, E.T., Urabe, T. (1996): Extensive distribution of hydrothermal plumes along the superfast spreading East Pacific Rise, 13°30′–18°40′S. Journal of Geophysical Research 101(B4), 8685–8695, Journal of Geophysical Research: Solid Earth (abstrakt přes Crossref) (1996)
  3. Haymon, R.M., White, S.M. (2004): Fine-scale segmentation of volcanic/hydrothermal systems along fast-spreading ridge crests. Earth and Planetary Science Letters 226(3–4), 367–382, Earth and Planetary Science Letters (bibliografický záznam přes Crossref; obsah podle InterRidge) (2004)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.