EPR, 17 12'S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde: S. Pacific, S EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 590 m
Objeven: 1993 submersible Nautile
Poloha: -17,200°, -113,150°

Pole nízkoteplotních podmořských pramenů na Východopacifickém hřbetu u 17° 12′ jižní šířky, asi 2 590 m pod hladinou, na otevřeném moři mimo území států. Objevila ho v roce 1993 ponorka Nautile na jednom z nejrychleji se rozpínajících hřbetů na Zemi. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Východopacifický hřbet je středooceánský hřbet – podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z magmatu stoupajícího zespodu vzniká nové mořské dno. V tomto místě se dno rozestupuje asi o 146 mm za rok, což je mezi hřbety na Zemi mimořádně rychle. ^[1]

Výzkumníci z výpravy Naudur rozlišili na hřbetu mezi 17° a 19° j. š. dva typy úseků: v jedněch převládá současná sopečná činnost, v druhých pohyby na zlomech. Ve všech prozkoumaných oblastech našli stopy nedávných erupcí. ^[2]

Objev

Pole objevila v prosinci 1993 výprava Naudur s ponorkou Nautile. Při 23 ponorech mezi 17° 10′ a 18° 45′ j. š. vědci našli a navzorkovali 69 míst s hydrotermální činností. Teplota vody, kterou odebrali, se na celém úseku pohybovala od 200 do 340 °C; pro samotné pole u 17° 12′ ji katalog InterRidge neuvádí a řadí ho mezi nízkoteplotní. ^{[2, 1]}

Zdroje se tu neshodují. Americko-japonský průzkum v roce 1993, který přístroji vlečenými za lodí mapoval vlečky (oblaky ohřáté vody z průduchů), tu žádnou vlečku nezachytil. Souvislé pásmo vleček podle něj začíná až o kousek jižněji, u 17° 20′ j. š. Jiná studie z roku 1996 vede místo jako nečinné. Katalog InterRidge ho přesto počítá mezi potvrzená činná pole. ^{[1, 3]}

Život

Objevitelé popsali kolem 17° 10′ j. š. přímo na ose hřbetu kolonie živočichů. V puklinách v lávě žijí velké slávky rodu Bathymodiolus, na činném místě pak červi z čeledi Alvinellidae a krabi. Našli tu i prázdné trubice rournatek rodu Riftia. ^[1]

Co o něm dnes víme

Autoři výpravy Naudur rozdělili 69 nalezených míst do čtyř vývojových stádií. Nejmladší jsou rozlehlá místa, kde se hned po vzniku lávových jezer jen chvěje teplá voda a života je málo. Pak voda vytéká přímo z puklin v lávě a vznikají komíny s „černým kouřem“. Zralá místa s bohatým životem leží podél zlomů a ve čtvrtém stádiu přichází nová sopečná činnost s čerstvými lávami a mladými komíny. ^[2]

Průzkum z roku 1993 ukázal, že prameny jsou nejhustší tam, kde je hřbet „nafouklý“ a kde je pod osou vidět komoru s magmatem. Autoři z toho usoudili, že rozložení pramenů na hřbetech řídí hlavně to, kolik magmatu se dostává zespodu – samotná horká hornina k silnému proudění vody nestačí. ^[3]

Fakta

Objev: prosinec 1993, ponorka Nautile, výprava Naudur
Typičtí živočichové: slávky Bathymodiolus, červi Alvinellidae, krabi

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nové oceánské dno
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
vlečka: oblak ohřáté a minerály obohacené vody, který stoupá z průduchů a šíří se nad dnem; podle něj se průduchy hledají
černý kouř: velmi horká voda z komínu, ve které se při styku se studenou mořskou vodou srážejí tmavé částečky sirníků kovů
magmatická komora: místo pod povrchem, kde se hromadí roztavená hornina (magma)
rournatky: mořští červi, kteří žijí v trubicích a u průduchů se živí s pomocí bakterií

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 17 12'S (cituje Auzende et al. 1996 a Charlou et al. 1996), PANGAEA (2020)
Auzende, J.-M. et al. (1996): Recent tectonic, magmatic, and hydrothermal activity on the East Pacific Rise between 17°S and 19°S: Submersible observations. Journal of Geophysical Research 101(B8), 17995–18010, doi:10.1029/96JB01209, Journal of Geophysical Research (abstrakt v databázi EarthRef) (1996)
Baker, E.T., Urabe, T. (1996): Extensive distribution of hydrothermal plumes along the superfast spreading East Pacific Rise, 13°30′–18°40′S. Journal of Geophysical Research 101(B4), 8685–8695, Journal of Geophysical Research (abstrakt přes Crossref) (1996)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.