EPR, 15 24'S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde: S. Pacific, S EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 640 m
Objeven: 1993 plume only
Poloha: -15,400°, -112,835°

Místo na Východopacifickém hřbetu asi na 15°24′ jižní šířky, kde se v roce 1993 ve vodě nad dnem zachytila stopa horkých pramenů. Samotné průduchy podle katalogu InterRidge zatím nikdo neviděl – víme o nich jen nepřímo. ^{[1, 2]}

Co to je

V katalogu InterRidge je toto místo vedené jako „činné, odvozené“. To znamená, že nad dnem byla změřena vlečka – oblak vody, který je teplejší, kalnější nebo chemicky jiný než okolí a který se tvoří nad hydrotermálními průduchy. Průduchy samotné ale nikdo nenafotil ani neodebral jejich vzorky, takže nevíme, jak přesně vypadají, kde přesně jsou ani jak horká voda z nich proudí. ^[1]

Východopacifický hřbet je tu jedním z nejrychleji se rozšiřujících míst na Zemi: dno se tu rozestupuje asi o 150 mm za rok. Vědci takovým úsekům říkají superrychlé. ^[3]

Objev

Vlečku zachytil v roce 1993 japonsko-americký projekt Ridge Flux. Loď táhla nad osou hřbetu měřicí sondu, která neustále klesala a stoupala (tzv. tow-yo), a průběžně měřila vlastnosti vody. Tak zmapovala úsek od 13°30′ do 18°40′ jižní šířky. ^{[2, 4]}

Co o něm dnes víme

Výsledek překvapil: vlečky ležely asi nad 60 % délky osy, téměř dvakrát víc, než bylo do té doby známo z kteréhokoli jiného podobně dlouhého úseku hřbetů. Mezi 17°20′ a 18°40′ se táhl dokonce téměř souvislý pás průduchů dlouhý asi 150 km. ^{[3, 2]}

Nejvíc vleček bylo tam, kde je hřbet „nafouklý“ a kde seismická měření ukazují pod osou magmatický krb. Vlečky s vysokým podílem plynů (helium-3, metan, sirovodík) prozrazovaly, že proudění horké vody tam nedávno rozkolísala sopečná činnost pod dnem. Autoři z toho vyvodili, že rozložení průduchů na hřbetech řídí hlavně to, kolik magmatu přichází zespodu. ^{[3, 2]}

Ve zdrojích, které jsme měli k dispozici, jsme nenašli zprávu, že by místo na 15°24′ j. š. od té doby někdo prozkoumal přímo u dna. ^[1]

Fakta

Zjištěno: 1993, japonsko-americký projekt Ridge Flux
Metoda: sonda tažená nad dnem (tow-yo), měření vlastností vody a jejího zákalu
Vlečky na úseku 13°30′–18°40′ j. š.: nad asi 60 % délky osy

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály a plyny
vlečka: oblak ohřáté vody s minerálními částicemi a plyny, který stoupá z průduchů a nese se proudem; dá se změřit čidly z lodi
Východopacifický hřbet: podmořské pohoří ve východní části Tichého oceánu, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nové dno
superrychlý hřbet: podmořský hřbet, kde se desky od sebe vzdalují nejrychleji ze všech hřbetů na Zemi – na jižní části Východopacifického hřbetu asi o 15 cm za rok
tow-yo: způsob měření, kdy loď pomalu táhne sondu a ta přitom pořád klesá a stoupá jako jojo, takže proměří vodu v pruhu nad dnem
magmatický krb: prostor pod povrchem, kde se hromadí roztavená hornina (magma)

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 15 24'S, PANGAEA (2020)
Baker, E.T., Urabe, T. (1996): Extensive distribution of hydrothermal plumes along the superfast spreading East Pacific Rise, 13°30′–18°40′S. Journal of Geophysical Research 101(B4), 8685–8695, Journal of Geophysical Research (záznam s abstraktem v EarthRef), doi:10.1029/95JB03746 (1996)
Urabe, T. et al. (1995): The effect of magmatic activity on hydrothermal venting along the superfast-spreading East Pacific Rise. Science 269(5227), 1092–1095, Science (abstrakt přes Europe PMC, PMID 17755532) (1995)
Baker, E.T., German, C.R. (2004): On the Global Distribution of Hydrothermal Vent Fields. In: Mid-Ocean Ridges, Geophysical Monograph 148, 245–266, NOAA Pacific Marine Environmental Laboratory / American Geophysical Union (2004)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.