EPR, 14 S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde: S. Pacific, S EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 635 m
Nejvyšší teplota: 374 °C
Objeven: 1985/86 or 1989 TV grab (need to check references to confirm activity); 1993 plume only; 1994 submersible Shinkai 6500
Poloha: -13,967°, -112,467°

Pole horkých podmořských pramenů na Východopacifickém hřbetu kolem 14° jižní šířky, asi 2 600 m pod hladinou, ve volném moři mimo vody kteréhokoli státu. Leží na jednom z nejrychleji se rozšiřujících úseků podmořských hřbetů na Zemi a z jeho komínů vytéká voda až o teplotě 374 °C. ^[1]

Co to je

Pole má několik pojmenovaných míst s průduchy (hydrotermálními průduchy, tedy otvory ve dně, kudy vytéká voda ohřátá v hornině): Alvinella chimney, Lucky Eric, Pagoda, Shirakaba a Smokin'Shank. Leží v hloubce zhruba 2 620 až 2 635 m. Nejvyšší naměřená teplota vody je podle katalogu InterRidge 374 °C. ^[1]

Katalog pole vede také pod označeními RM04 a 13°59' j. š. Desky se tu od sebe vzdalují rychlostí asi 144 mm za rok, takže jde o tzv. superrychlý hřbet. ^[1]

Jak vznikl

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu stoupajícího zespodu vzniká nové oceánské dno. Mořská voda tu prosakuje puklinami do horké horniny, ohřeje se a vrací se zpět na dno jako horký pramen. ^{[2, 1]}

Měření z roku 1993 ukázala, že na úseku hřbetu mezi 13°30' a 18°40' j. š. leží nad osou výrazný oblak ohřáté a zakalené vody zhruba na 60 % délky. Nejvíc průduchů bylo tam, kde je hřbet „nafouklý“ a kde měření ukázala pod osou magmatický krb. Autoři z toho usoudili, že o rozmístění průduchů rozhoduje hlavně to, kolik magmatu se pod hřbet dostává. ^[2]

Objev

Kdy bylo pole objeveno, není úplně jisté. Katalog InterRidge uvádí, že první záznam mohl pocházet z let 1985–1986 nebo 1989 z odběru vzorků pomocí drapáku s kamerou; tuto činnost ale ještě bude třeba ověřit v literatuře. ^[1]

V roce 1993 bylo nad oblastí zachyceno jen mračno ohřáté vody v rámci japonsko-amerického projektu Ridge Flux. Samotné průduchy pak v roce 1994 navštívila japonská ponorka s posádkou Shinkai 6500. V roce 1998 sem sestoupila americká ponorka Alvin při ponorech 3324 a 3325. ^{[1, 2]}

Život

Výprava BIOSPEEDO v roce 2004 nezaznamenala u průduchů Pagoda a Smokin'Shank žádné živočichy. U místa Lucky Eric ale našla mušle a u komínů jižně od Pagody červy z čeledi Alvinellidae, kteří snášejí velmi horkou vodu. ^[1]

Fakta

Místa průduchů: Alvinella chimney, Lucky Eric, Pagoda, Shirakaba, Smokin'Shank
Ponorka Shinkai 6500: 1994 (podle InterRidge doklad aktivity)
Další ponory: 1998, ponorka Alvin (ponory 3324 a 3325)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
superrychlý hřbet: podmořský hřbet, kde se desky od sebe vzdalují nejrychleji – zhruba o 14 centimetrů a víc za rok
magmatický krb: prostor pod povrchem, kde se hromadí roztavená hornina (magma)
Alvinellidae: čeleď mořských červů žijících na komínech horkých průduchů; patří k živočichům, kteří snesou nejvyšší teploty

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 14 S, PANGAEA (2020)
Baker, E.T., Urabe, T. (1996): Extensive distribution of hydrothermal plumes along the superfast spreading East Pacific Rise, 13°30′–18°40′S. Journal of Geophysical Research 101(B4), 8685–8695 (abstrakt přes Crossref), Journal of Geophysical Research: Solid Earth (1996)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.