TerraBeat – zemětřesení a sopky

EPR, 13 N, Marginal High

hydrotermální průduchy, N. Pacific, N EPR

Kde
N. Pacific, N EPR
Prostředí
mid-ocean ridge
Činnost
active, confirmed
Hloubka
2 650 m
Nejvyšší teplota
260 °C
Objeven
1984 submersible Cyana; 1981 towed camera, dredging, and plume did not confirm activity
Poloha
12,709°, -103,916°

Velké ložisko sirníků kovů na Východopacifickém hřbetu u 13° severní šířky, asi 2 650 m pod hladinou v mezinárodních vodách Tichého oceánu. Činnost tu poprvé potvrdila v roce 1984 ponorka Cyana; v roce 2003 naměřila ponorka Alvin vodu o teplotě až 260 °C. [1]

Co to je

Při ponoru Alvinu číslo 3940 v roce 2003 vědci popsali místo jako velmi velké ložisko masivních sirníků, z něhož ještě vyvěrá horká voda až 260 °C. Výron označili jako pozdní, tedy z pozdního období činnosti ložiska. [1]

Při dřívějším průzkumu, popsaném v roce 1988, viděli vědci jen teplou vodu, která prosakovala komínem blízko vrcholu ložiska na jeho západní straně. [1]

Objev

Článek v časopise Science z roku 1983 popsal na hřebeni hřbetu, který se tu rozpíná asi o 12 cm za rok, hojná ložiska masivních sirníků. Výrazně zvýšený obsah manganu a helia-3 ve vodě ukazoval, že tu horké prameny byly tehdy silně činné. Masivní sirníky se našly i na sousedních podmořských horách stranou od osy hřbetu. [2, 1]

Toto ložisko vědci zkoumali už v roce 1981 vlečenou kamerou, bagrováním vzorků ze dna a měřením vody nad dnem, ale činné prameny tím nepotvrdili. To se podařilo až v roce 1984 ponorkou Cyana. [1]

Život

Záznam z ponoru Alvinu v roce 2003 uvádí rournatky a další červy, bakteriální povlaky, ryby žijící u průduchů i jinde, sasanky, sumýše, ježovky, hvězdice, houby a xenofyofory – obří jednobuněčné organismy mořského dna. [1]

Fakta

Potvrzení činnosti
1984, ponorka Cyana
Typ ložiska
masivní sirníky
Nejvyšší teplota
260 °C (Alvin, 2003)

Slovníček

hydrotermální průduch
místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou nebo magmatem pod dnem
sirníky
minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny a ložiska u průduchů
masivní sirníky
velká, souvislá tělesa ze sirníků kovů nahromaděná kolem průduchů za dlouhou dobu
středooceánský hřbet
podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují desky a vzniká nová oceánská kůra
helium-3
vzácná lehká forma helia, která uniká z nitra Země; ve vodě prozrazuje blízké horké prameny
rournatky
mořští červi, kteří žijí v trubicích a u průduchů se živí s pomocí bakterií
xenofyofory
obří jednobuněčné organismy hlubokého mořského dna

Zdroje

  1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 13 N, Marginal High, PANGAEA (2020)
  2. Hekinian, R. et al. (1983): East Pacific Rise near 13°N: Geology of new hydrothermal fields. Science 219(4590), 1321–1324, Science (záznam PubMed), doi:10.1126/science.219.4590.1321 (1983)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.