EPR, 13 N, Marginal High

hydrotermální průduchy, N. Pacific, N EPR

Kde: N. Pacific, N EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 650 m
Nejvyšší teplota: 260 °C
Objeven: 1984 submersible Cyana; 1981 towed camera, dredging, and plume did not confirm activity
Poloha: 12,709°, -103,916°

Velké ložisko sirníků kovů na Východopacifickém hřbetu u 13° severní šířky, asi 2 650 m pod hladinou v mezinárodních vodách Tichého oceánu. Činnost tu poprvé potvrdila v roce 1984 ponorka Cyana; v roce 2003 naměřila ponorka Alvin vodu o teplotě až 260 °C. ^[1]

Co to je

Při ponoru Alvinu číslo 3940 v roce 2003 vědci popsali místo jako velmi velké ložisko masivních sirníků, z něhož ještě vyvěrá horká voda až 260 °C. Výron označili jako pozdní, tedy z pozdního období činnosti ložiska. ^[1]

Při dřívějším průzkumu, popsaném v roce 1988, viděli vědci jen teplou vodu, která prosakovala komínem blízko vrcholu ložiska na jeho západní straně. ^[1]

Objev

Článek v časopise Science z roku 1983 popsal na hřebeni hřbetu, který se tu rozpíná asi o 12 cm za rok, hojná ložiska masivních sirníků. Výrazně zvýšený obsah manganu a helia-3 ve vodě ukazoval, že tu horké prameny byly tehdy silně činné. Masivní sirníky se našly i na sousedních podmořských horách stranou od osy hřbetu. ^{[2, 1]}

Toto ložisko vědci zkoumali už v roce 1981 vlečenou kamerou, bagrováním vzorků ze dna a měřením vody nad dnem, ale činné prameny tím nepotvrdili. To se podařilo až v roce 1984 ponorkou Cyana. ^[1]

Život

Záznam z ponoru Alvinu v roce 2003 uvádí rournatky a další červy, bakteriální povlaky, ryby žijící u průduchů i jinde, sasanky, sumýše, ježovky, hvězdice, houby a xenofyofory – obří jednobuněčné organismy mořského dna. ^[1]

Fakta

Potvrzení činnosti: 1984, ponorka Cyana
Typ ložiska: masivní sirníky
Nejvyšší teplota: 260 °C (Alvin, 2003)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou nebo magmatem pod dnem
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny a ložiska u průduchů
masivní sirníky: velká, souvislá tělesa ze sirníků kovů nahromaděná kolem průduchů za dlouhou dobu
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují desky a vzniká nová oceánská kůra
helium-3: vzácná lehká forma helia, která uniká z nitra Země; ve vodě prozrazuje blízké horké prameny
rournatky: mořští červi, kteří žijí v trubicích a u průduchů se živí s pomocí bakterií
xenofyofory: obří jednobuněčné organismy hlubokého mořského dna

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 13 N, Marginal High, PANGAEA (2020)
Hekinian, R. et al. (1983): East Pacific Rise near 13°N: Geology of new hydrothermal fields. Science 219(4590), 1321–1324, Science (záznam PubMed), doi:10.1126/science.219.4590.1321 (1983)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.