EPR, 13 N

hydrotermální průduchy, N. Pacific, N EPR

Kde: N. Pacific, N EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 630 m
Nejvyšší teplota: 380 °C
Objeven: 1982 submersible Cyana; 1981 towed camera, dredging, and plume did not confirm activity
Poloha: 12,833°, -103,950°

Pole horkých průduchů na Východopacifickém hřbetu kolem 13° severní šířky, asi 2 600 m hluboko ve východní části Tichého oceánu, objevili francouzští vědci s ponorkou Cyana v roce 1982. Ponorky se sem v letech 1982–1996 opakovaně vracely a ukázaly, jak rychle mohou prameny vyhasnout nebo se probudit – a s nimi i život kolem nich. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Průduchy (místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině) leží v centrálním údolí na ose hřbetu i na sousedních podmořských horách. Najdeme tu mnoho velkých činných i vyhaslých sirníkových kupek, rezavé zvětraliny oxidů železa a chladnější komíny z oxidů železa a oxidu křemičitého. Prozkoumaná oblast měří až asi 200 × 800 m. ^[1]

Desky se tu od sebe vzdalují asi o 91 mm za rok. Voda z průduchů dosahuje teploty až 380 °C. Jednotlivá místa mají francouzská i anglická jména, například Actinoir, Genesis, Totem, Chandelier, Tour de Pise (Pisánská věž) nebo Bryce Canyon. ^[1]

Zdejší komíny jsou různé. Na místě Actinoir stál v roce 1982 komín vyšší než 15 m a u paty asi 3 m široký, z jehož bočního otvoru tryskala rychlostí několika metrů za sekundu voda o teplotě 320 °C, černá od drobných částeček sirníků – tzv. černý kuřák. Nedaleké místo Pogonord mělo asi 5 m vysoký „bílý kuřák“ a na místě Pogosud prosakovala puklinami jen asi 20 °C teplá voda bez usazenin. ^[2]

Objev

Francouzská loď Jean Charcot zmapovala dno v této oblasti v roce 1981 na výpravě Clipperton. Z dna vytáhla sirníky kovů a ve vodě nad osou hřbetu našla zvýšený obsah manganu a neobvyklý poměr izotopů hélia – náznaky, že tu prameny jsou. Vlečená kamera je ale tehdy nepotvrdila. ^{[2, 1]}

Hned při prvním ponoru ponorky s posádkou Cyana v lednu 1982 vědci našli činný pramen s teplotou 320 °C. Během 37 ponorů do března 1982 popsali 27 činných komínů ve dvou oblastech, kolem 11° 36′ a 12° 50′ s. š. ^[2]

V březnu 1982 následovala biologická výprava Biocyatherm. Při pěti ponorech Cyany v hloubce asi 2 620 m vědci zmapovali život kolem tří činných míst, odebrali živočichy i vodu a pečlivě měřili teploty. Výsledky vyšly v listopadu 1982 v časopise francouzské Akademie věd. ^[2]

Život

Živočichové jsou kolem pramenů rozmístění v soustředných pásech, podle toho, jakou teplotu a chemii vody snesou. Nejblíž horku žijí na stěnách komínů červi z podčeledi Alvinellinae, mezi nimi Alvinella pompejana (pompejský červ), ve spleti šedých trubic. V roce 1982 ukázal teploměr zapíchnutý 20 cm do této spleti 249 °C, na jejím okraji jen kolem 20 °C. ^[2]

U paty komínů a na puklinách s vodou o 8–12 °C rostou rournatky Riftia pachyptila s trubicemi až 2 m dlouhými, na kterých žije patnáct druhů plžů. Dále od pramenů sedí na lávě husté pásy červů rourkovců, ve škvírách žijí slávky až 13 cm velké. Kolem se pohybují krabi Bythograea thermydron a ryby z čeledi Zoarcidae. ^{[2, 1]}

Už v roce 1982 vědci zjistili, že se zdejší společenstva podobají spíš těm z průduchů na 21° s. š. než těm z Galapág – kvůli horkým pramenům a červům z čeledi Alvinellidae. ^[2]

Co o něm dnes víme

Pět činných míst pole navštívily ponorky s posádkou v letech 1982, 1984, 1987, 1991, 1992 a 1996. Mezi lety 1982 a 1984 se změnilo jen málo – komíny trochu narostly a rournatky na některých místech přibyly nebo ubyly. ^[3]

Mezi lety 1984 a 1987 ale některé prameny (Parigo, Pogosud, Actinoir) vyhasly, zatímco jiné (Totem, Genesis) zesílily. Genesis byl v roce 1984 skoro mrtvý, s pár malými slávkami a prázdnými trubicemi. V roce 1987 tu už vytékala teplá voda na velké ploše a žilo množství krabů a rournatky Tevnia jerichonana. V roce 1990 je nahradily husté skupinky rournatek Riftia a vyrostly nové horké komíny 1–5 m vysoké, které osídlili pompejští červi. ^[3]

Komíny tu žijí krátce: v této oblasti méně než pět let, na jiných místech téhož úseku hřbetu asi deset let. Často se samy zřítí. V roce 1996 se zhroutilo několik komínů na poli Genesis. ^[3]

Na začátku 90. let se u Pogonordu znovu usadily velké mušle Calyptogena magnifica, předtím známé jen z rozpuštěných prázdných lastur. Podle jejich velikosti autor odhadl, že se usadily asi kolem roku 1985. Podle rychlosti rozpouštění starých lastur vyslovil domněnku, že pole mělo klidné období asi před dvěma sty lety, po němž následovalo neklidné. ^[3]

Fakta

Objev: leden 1982, ponorka Cyana
První ponory: 37 (leden–březen 1982), 27 činných komínů
Komín Actinoir (1982): přes 15 m vysoký, 320 °C
Opakované návštěvy: 1982, 1984, 1987, 1991, 1992, 1996
Životnost komínů: méně než 5 let

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě desky a z magmatu vzniká nové mořské dno
černý kuřák: komín, ze kterého tryská velmi horká voda zčernalá drobnými částečkami sirníků kovů
bílý kuřák: komín, ze kterého vychází chladnější voda se světlými částečkami minerálů
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny většiny průduchů
rournatky: mořští červi, kteří žijí v trubicích a u průduchů se živí s pomocí bakterií ve svém těle
pompejský červ: Alvinella pompejana, červ žijící v trubicích přímo na stěnách horkých komínů; patří k živočichům snášejícím nejvyšší teploty

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 13 N, PANGAEA (2020)
Desbruyères, D., Crassous, P., Grassle, J., Khripounoff, A., Reyss, D., Rio, M., Van Praet, M. (1982): Données écologiques sur un nouveau site d'hydrothermalisme actif de la ride du Pacifique oriental. C. R. Acad. Sci. Paris, Série III, 295, 489–494, Comptes Rendus de l'Académie des Sciences (Archimer, Ifremer) (1982)
Desbruyères, D. (1998): Temporal variations in the vent communities on the East Pacific Rise and Galapagos Spreading Centre: a review of present knowledge. Cahiers de Biologie Marine 39, 241–244, Cahiers de Biologie Marine (Archimer, Ifremer) (1998)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.