EPR, 11 24'N

hydrotermální průduchy, N. Pacific, N EPR

Kde

N. Pacific, N EPR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, confirmed

Hloubka

2 580 m

Objeven

1990 submersible Alvin; 1988 submersible Alvin dive #1994 (need reference to confirm activity)

Poloha

11,400°, -103,780°

Málo prozkoumané místo s teplými prameny na hřbetu Východopacifického valu, asi 2 580 m hluboko v otevřeném Tichém oceánu, zhruba na 11° 24′ severní šířky. Jméno nemá – katalog ho vede jen podle zeměpisné šířky. ^[1]

Co to je

Východopacifický val (anglicky East Pacific Rise, zkratka EPR) je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra. Na tomto úseku se dno rozšiřuje rychle – podle katalogu InterRidge asi o 97 mm za rok, tedy téměř o 10 cm. ^[1]

Průzkum vody nad 350 km dlouhým úsekem hřbetu, publikovaný v roce 1993, ukázal, že nad hřbetem severně od Clippertonova transformního zlomu, mezi 11° 05′ a 11° 35′ s. š., visí výrazná oblaka zakalené vody, jaká stoupají z hydrotermálních průduchů. Baker a kolegové (1994) zařadili rozložení oblaků mezi 11° 05′ a 11° 27′ s. š. do skupiny „intenzivní a souvislé“. ^{[2, 1]}

Chemie těchto oblaků se ale liší od těch v oblasti kolem 9° 50′ s. š. jižně od zlomu, kde ponorka Alvin v roce 1991 našla stopy čerstvých erupcí: mají nižší poměr helia-3 k vydávanému teplu, metanu k manganu a síry k železu. Autoři z toho usoudili, že u 9° 50′ jde o mladý, vyvíjející se systém, kdežto kolem 11° 10′ s. š. o starší a ustálený. ^[2]

Objev

Samotný průduch na 11° 24′ s. š. zachytila kamera tažená nad dnem; Baker a kolegové ho v roce 1994 zakreslili do mapy. Podle katalogu InterRidge sem v roce 1990 sestoupila ponorka Alvin a nízkoteplotní průduchy pozorovala i při ponoru č. 3934 v roce 2003. Starší ponor z roku 1988 katalog uvádí, ale odkaz na zprávu o něm chybí. ^[1]

V záznamu ponoru Alvinu č. 2225 jsou zapsáni sasanky, škeble, slávky, červi žijící v trubicích i jiní červi, sumýši, hvězdice, plži, houby a ryby žijící u průduchů. Voda tu vytéká jen málo teplá; konkrétní teplotu katalog neuvádí. ^[1]

Fakta

Rychlost rozšiřování dna

asi 97 mm za rok

Oblaka z průduchů

11° 05′–11° 35′ s. š. (Lupton a kol. 1993)

Ponory

Alvin 1990 a 2003 (ponor č. 3934)

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem

litosférická deska

velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám

transformní zlom

zlom, který příčně posouvá jednotlivé úseky podmořského hřbetu proti sobě

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 11 24'N (vč. citací Baker et al. 1994, Earth and Planetary Science Letters 128, 1–17), PANGAEA (2020)
2. Lupton, J.E., Baker, E.T., Mottl, M.J. et al. (1993): Chemical and physical diversity of hydrothermal plumes along the East Pacific Rise, 8°45′N to 11°50′N. Geophysical Research Letters 20(24), 2913–2916, Geophysical Research Letters (abstrakt přes OpenAlex) (1993)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.