EPR, 10 02'N

hydrotermální průduchy, N. Pacific, N EPR

Kde: N. Pacific, N EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 560 m
Objeven: 1992 submersible Alvin
Poloha: 10,033°, -104,330°

Málo známé místo s teplými podmořskými prameny na Východopacifickém hřbetu kolem 10° severní šířky, odhadem asi 2 560 m pod hladinou Tichého oceánu. Podle deníku ponorky Alvin tu posádka v roce 1992 zřejmě viděla rozptýlené nízkoteplotní průduchy; odborný článek o místě katalog InterRidge nenašel. ^[1]

Co to je

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu stoupajícího zespodu vzniká nová oceánská kůra. Úsek mezi 9° a 10° s. š. je podle vědců vzorovým příkladem (archetypem) rychle se rozevírajícího středooceánského hřbetu; u tohoto místa se dno podle katalogu InterRidge rozevírá asi o 10 cm za rok. ^{[2, 1]}

Místo leží v mezinárodních vodách. Katalog InterRidge ho řadí mezi nízkoteplotní pole, kde voda prosakuje dnem rozptýleně a pomalu, ne jako horký proud z komínu černého kuřáku. Teplota ani živočichové v katalogu uvedeni nejsou. ^[1]

Objev

Katalog InterRidge o místě uvádí jen ponor č. 2491 ponorky Alvin z roku 1992. Deník ponorky ho uvádí na 10° 00,6′ s. š. a posádka při něm podle všeho pozorovala rozptýlené nízkoteplotní průduchy. ^[1]

Přesná poloha není jistá. Zeměpisnou šířku sdělil autorům katalogu v roce 2010 K. MacDonald, zeměpisnou délku a hloubku odhadli z map dna v programu GeoMapApp. ^[1]

Širší okolí zkoumali vědci už dříve. Průzkum oblaků ohřáté vody nad 350 km dlouhým úsekem hřbetu mezi 8° 45′ a 11° 50′ s. š., zveřejněný v roce 1993, zachytil silné zakalené oblaky jižně od transformního zlomu Clipperton mezi 9° 27′ a 9° 57′ s. š. a severně od něj mezi 11° 05′ a 11° 35′ s. š. ^[3]

Fakta

Záznam v katalogu: ponor ponorky Alvin č. 2491, 1992
Poloha podle deníku Alvinu: 10° 00,6′ s. š.
Hloubka: odhad z map dna, ne měření

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
černý kuřák: horký průduch, z něhož vytéká voda zčernalá drobnými částečkami sirníků kovů
rozptýlený (difuzní) výtok: pomalé prosakování teplé vody puklinami a mezerami v lávě, bez komínu
transformní zlom: zlom, který příčně odsazuje dva úseky středooceánského hřbetu

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 10 02'N, PANGAEA (2020)
Fornari, D.J. et al. (2012): The East Pacific Rise between 9°N and 10°N: Twenty-five years of integrated, multidisciplinary oceanic spreading center studies. Oceanography 25(1), 18–43, The Oceanography Society (2012)
Lupton, J.E., Baker, E.T., Mottl, M.J. et al. (1993): Chemical and physical diversity of hydrothermal plumes along the East Pacific Rise, 8°45′N to 11°50′N. Geophysical Research Letters 20, 2913–2916, Geophysical Research Letters (abstrakt přes Crossref) (1993)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.