El Hierro, Tagoro

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, NotProvided

Kde: N. Atlantic, NotProvided
Prostředí: intra-plate volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 350 m
Nejvyšší teplota: 38 °C
Objeven: 2016 submersible JAGO, 2017 ROV Liropus 2000, 2011 water column sampling
Poloha: 27,620°, -17,990°

Tagoro je podmořská sopka u Kanárských ostrovů. Vyrostla pod mořem jen asi 1,8 km jižně od ostrova El Hierro při erupci v letech 2011–2012 a její vrchol se zastavil asi 88 m pod hladinou. Po skončení erupce z ní dál vytékají teplé hydrotermální tekutiny a plyny, takže vědci mohou sledovat, jak se nová sopka vyvíjí a jak se kolem ní usazuje život. ^{[2, 1, 3]}

Zrození sopky

Erupci předcházelo v létě 2011 přes 12 000 zemětřesení. Dne 10. října 2011 přístroje zachytily sopečný třes (tremor) – začala podmořská erupce. Katalog InterRidge ji řadí mezi sopky uprostřed litosférické desky, daleko od jejích okrajů. ^{[2, 1, 3]}

Měření 23. října 2011 ukázalo, že vrchol nové sopky je asi 350 m pod hladinou. V lednu 2012 už byl ve hloubce 130 m a v únoru 2012 dosáhl nejvyššího bodu, 88 m pod hladinou. Studie z roku 2015 uvádí, že nová sopka je vysoká asi 650 m. ^{[2, 3]}

Erupce skončila v březnu 2012. Od té doby je sopka v tzv. hydrotermální fázi: magma už nevytéká, ale z dna dál uniká horká voda a plyny. ^[1]

Až do roku 2016 se sopce říkalo jen „podmořská sopka ostrova El Hierro“. Jméno Tagoro jí v roce 2016 dal Hydrografický institut španělského námořnictva na návrh Španělského oceánografického institutu (IEO). Jde o berberské (amazighské) slovo, které znamená zhruba „kruhová ohrada z kamenů“ nebo „místo setkání“. ^[4]

Průduchy

Hydrotermální průduchy jsou místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině. Na Tagoru jich je mnoho, roztroušených kolem hlavního kužele: tekutiny tu prosakují propustnou stavbou sopky. Vzorky z nich vědci odebírali robotickou ponorkou Liropus 2000 v kráterech v hloubce asi 103–129 m. ^[1]

Únik plynů není rovnoměrný: vrcholí zhruba každých 130–170 minut. Katalog InterRidge uvádí nejvyšší naměřenou teplotu 38 °C. ^{[1, 3]}

Co o něm dnes víme

Během erupce se voda nad sopkou silně změnila. Ohřála se – teplotní odchylka dosáhla až +18,8 °C – a pH kleslo až o 2,9, voda tedy výrazně zkyselela. Ubylo v ní kyslíku, hlavně v hloubce asi 70–200 m, a přibylo železa a živin. ^{[1, 2]}

Následky pro život byly vidět i na hladině: plavaly na ní mrtvé ryby a sonary v zasažené oblasti nenacházely hejna. V hloubce pod 75 m výrazně ubylo drobných sinic rodů Prochlorococcus a Synechococcus. ^[2]

Španělský oceánografický institut sledoval sopku v letech 2011–2018 při 15 výpravách. Studie z roku 2020 ukázala, že Tagoro i po erupci uvolňuje do vody velké množství živin – dusičnanů, fosforečnanů a křemíku. Autoři jejich přísun porovnávají s jinými významnými zdroji živin v oblasti, například s výstupem chladné, živinami bohaté vody u pobřeží severozápadní Afriky. ^[1]

Uvnitř hlavního kráteru byla voda i během odplyňování teplejší o 2,55 °C a měla pH nižší o 1,25 než okolí. Zvýšené koncentrace živin se drží v prvních 50–75 m nad dnem a změny vody se omezují zhruba na 0,5 km kolem hlavního kužele. ^[1]

Život

Během erupce se ve vodě objevily bakterie, které v běžném mořském planktonu skoro nejsou, ale znají se z hlubokomořských průduchů a sirných pramenů. Když erupce skončila, změny v bakteriálním společenstvu podle studie z roku 2015 zmizely – už v lednu až únoru 2012 bylo složení zase běžné. ^{[2, 3]}

Na nové sopce vznikla nová stanoviště. Kolem vrcholu a kráterů jsou průduchy s mikrobiálními povlaky a sirnatá pole osídlená hlavně drobnými koloniemi polypovců. Níž po svahu osídlili sopku jako první kroužkovci, členovci, žahavci a měkkýši. ^[1]

Objev

Činnost průduchů zjistili vědci už v roce 2011 rozborem vzorků vody. Podle katalogu InterRidge se k průduchům v roce 2016 spustila ponorka JAGO a v roce 2017 robotická ponorka Liropus 2000. ^[3]

Fakta

Začátek erupce: 10. 10. 2011
Konec erupce: březen 2012
Vrchol sopky: 88 m pod hladinou (únor 2012)
Výška sopky: asi 650 m
Rytmus odplyňování: vrchol každých 130–170 minut
Jméno Tagoro: od roku 2016

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v hornině, často s rozpuštěnými plyny a minerály
sopečný třes (tremor): dlouhé nepřetržité chvění země, které vzniká pohybem magmatu nebo plynů pod sopkou
pH: míra kyselosti; čím nižší číslo, tím je voda kyselejší, mořská voda má běžně asi 8
mikrobiální povlak: tenký slizký koberec z bakterií a jiných mikroorganismů, který pokrývá dno
polypovci: drobní příbuzní medúz a korálů, kteří často tvoří keříčkovité kolonie
sinice: drobné mikroorganismy, které stejně jako rostliny využívají světlo k fotosyntéze

Zdroje

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.