Edmond Field

hydrotermální průduchy, Indian, CIR

Kde

Indian, CIR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, confirmed

Hloubka

3 320 m

Nejvyšší teplota

382 °C

Objeven

2001 ROV Jason

Poloha

-23,878°, 69,596°

Edmond je pole horkých podmořských pramenů na Středoindickém hřbetu, asi 3 300 m pod hladinou a 160 km severně od známějšího pole Kairei. Vytéká tu voda o teplotě až 382 °C, slanější než moře – podle studie z roku 2006 nejteplejší solanky, jaké kdy byly na středooceánském hřbetu pozorovány. ^{[1, 2]}

Co to je

Pole leží v Indickém oceánu na volném moři, na severním konci úseku hřbetu označovaného S3. Nesedí přímo na ose, kde vzniká nové dno, ale na stupni východní stěny riftového údolí, asi 6 km od osy. Stejně je položeno i pole Kairei, které je o téměř 1 000 m mělčí (asi 2 450 m). ^{[1, 2]}

Středoindický hřbet se rozšiřuje středně rychle – katalog uvádí asi 48 mm za rok. Podzemní oběh vody pod oběma poli se ale podle chemiků podobá spíš tomu, jaký známe z pomalu se rozšiřujících hřbetů. Podle pozorování na dně jsou obě pole činná už dlouho. ^{[1, 2]}

Objev

Pole objevila v roce 2001 dálkově řízená ponorka Jason. Edmond i Kairei popsal ještě téhož roku v časopise Science tým 27 autorů (první autorkou byla C. L. Van Dover). ^{[1, 3]}

V roce 2001 také odebrali vědci vzorky vody ze čtyř průduchů na Edmondu a ze tří na Kairei. Pole Kairei bylo objeveno a poprvé vzorkováno o rok dříve, v roce 2000. ^[2]

Co o něm dnes víme

Chemický rozbor vzorků vyšel v roce 2006 (R. M. Gallant a K. L. Von Damm). Nejvyšší naměřená teplota na Edmondu byla 382 °C, na Kairei 365 °C. Ve všech vzorcích bylo víc chloridů než v okolní mořské vodě. ^[2]

Autoři to vysvětlují fázovou separací: hluboko pod dnem se mořská voda za obrovského tlaku a teploty nad tzv. kritickým bodem rozdělí na slanější a méně slanou část. Na Edmondu tak vytéká solanka s neobvykle vysokým obsahem několika tzv. přechodných kovů (skupina kovů, kam patří třeba železo, měď nebo zinek). ^[2]

Obě pole mají podle studie vždy jeden zdrojový roztok, který se cestou mění – rozdělováním na fáze, mícháním s mořskou vodou pod dnem a ukládáním či rozpouštěním sirníků kovů. Rozdíl je podle chemických dat v horninách: pod Kairei jsou zřejmě silně přeměněné, pod Edmondem ne. Pod Edmondem navíc zřejmě probíhá albitizace, přeměna horniny, při níž se v ní tvoří minerál albit. ^[2]

Život

Živočichové na Edmondu jsou podmnožinou těch z Kairei. Většinu živé hmoty tvoří krevety; kde vytéká jen mírně teplá voda a na vyhaslých sirníkových kupách, žijí okrajové kolonie sasanek. ^[1]

Studie z roku 2001 dospěla k tomu, že Edmond a Kairei tvoří samostatnou, šestou biogeografickou provincii průduchů – oblast se svou vlastní skladbou druhů. Většina zdejších živočichů je příbuzná faunám západního Pacifiku. Kreveta, která tu převládá, se ale velmi podobá své příbuzné ze Středoatlantského hřbetu. ^[3]

Fakta

Nejvyšší naměřená teplota

382 °C (2001)

Voda

solanka, slanější než mořská voda

Objev

2001, ponorka Jason

Soused

pole Kairei, 160 km jižně

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí

středooceánský hřbet

podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z magmatu vzniká nové mořské dno

riftové údolí

příkop podél osy hřbetu, ohraničený strmými stěnami, kde se dno rozestupuje

solanka

voda s vyšším obsahem rozpuštěných solí než běžná mořská voda

fázová separace

rozdělení horké vody pod dnem na slanější a méně slanou část, podobně jako se při varu odděluje pára

kritický bod

teplota a tlak, nad nimiž už nejde rozlišit kapalinu a páru; voda je pak v tzv. nadkritickém stavu

albitizace

přeměna horniny horkou vodou, při níž v ní vzniká sodný živec albit

biogeografická provincie

oblast, kde žije typická skladba druhů odlišná od jiných oblastí

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Edmond Field, PANGAEA (2020)
2. Gallant, R.M., Von Damm, K.L. (2006): Geochemical controls on hydrothermal fluids from the Kairei and Edmond Vent Fields, 23°–25°S, Central Indian Ridge. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 7, doi:10.1029/2005GC001067, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (záznam s abstraktem v EarthRef.org) (2006)
3. Van Dover, C.L. et al. (2001): Biogeography and ecological setting of Indian Ocean hydrothermal vents. Science 294(5543), 818–823, Science (abstrakt přes Europe PMC) (2001)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.