Don Joao de Castro Bank

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, Terceira Rift

Kde: N. Atlantic, Terceira Rift
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 45 m
Nejvyšší teplota: 121 °C
Objeven: 1995 SCUBA
Poloha: 38,230°, -26,630°

Dom João de Castro je podmořská sopka na Azorských ostrovech mezi ostrovy Terceira a São Miguel. Její vrchol leží jen 13 m pod hladinou a horké prameny s bublinami plynu vyvěrají už v hloubce kolem 20 m – takto mělká a silná hydrotermální činnost nemá v Atlantiku obdoby. Průduchy tu v roce 1995 objevili potápěči. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Podmořská hora se zvedá asi 1 000 m nade dno a leží na Terceirském riftu – pásmu, kde se mořské dno pomalu roztahuje. Podle autorů studie z roku 2005 jde o první popsané pole hydrotermálních průduchů (míst, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině) na hyperpomalém hřbetu, kde se dno rozšiřuje jen o několik milimetrů za rok. ^{[1, 3]}

Plyn a teplá voda unikají na malé ploše asi 100 × 50 m na dně severozápadní části vrcholové kaldery (propadliny po sopečné činnosti), v hloubce 16–45 m. Plyn tvoří zhruba z 90 % oxid uhličitý, v menší míře sirovodík, vodík a metan. Pochází podle vědců z magmatického krbu 1–5 km pod dnem. ^{[2, 1]}

Vědci tu rozlišují dvě oblasti. V „bílé“ jsou průduchy chladnější (do asi 43 °C), voda obsahuje víc sirovodíku, metanu a vodíku a dno pokrývají bílé povlaky bakterií rodu Beggiatoa. Ve „žluté“ oblasti mají otvory nažloutlou barvu a voda dosahuje až asi 63 °C. Katalog InterRidge uvádí jako nejvyšší teplotu 121 °C; z jakého měření pochází, se nám dohledat nepodařilo. ^{[1, 3]}

Ostrov, který zmizel

Nejmělčí části hory vznikly při erupci v roce 1720. Z moře se tehdy vynořil sopečný kužel asi 1 km široký a 150 m vysoký. Mořské vlny ho rozrušily za pouhé čtyři měsíce a dnes z něj zbývá jen zatopená kaldera o průměru 300–600 m, jejíž okraj sahá do 13 m a dno do 50 m pod hladinou. ^[2]

Život

Typičtí živočichové hlubokomořských průduchů, kteří se jinde živí díky chemosyntéze (bakterie tam vyrábějí potravu z chemických látek místo ze světla), tu chybějí. Nejblíž průduchům žijí běžné místní druhy, které snesou vyšší teplotu nebo sirovodík; žádný druh, který by žil jen tady, se nenašel. ^{[1, 3]}

Společenstva měkkýšů kolem průduchů se přesto zřetelně liší od těch mimo jejich dosah. Ve vodě obohacené kovy byly nalezeny vláknité houby, bakterie odolné vůči kovům a drobní jednobuněční protisté. ^[2]

Hora je důležitým lovištěm ryb, například pražmy Pagellus bogaraveo a tuňáků. Na jejích svazích v hloubce 180–510 m rostou porosty korálu Viminella flagellum a hlouběji byly při ponorech dálkově řízené ponorky Luso objeveny porosty gorgonií Acanthogorgia a hlubokomořské ústřice. ^[2]

Co o něm dnes víme

Na jihovýchodním svahu hory našli vědci ve vodě v hloubce 150–350 m bubliny plynu a zvýšené množství metanu a vodíku, což naznačuje další, hlubší průduchy. Pokusy najít je kamerou dálkově řízené ponorky zatím selhaly; v hloubce 182–193 m ale objevily hnědé (rezavé) skvrny v usazeninách, způsobené oxidací železa, a bílé bakteriální povlaky. Podle katalogu InterRidge nebyly hlubší průduchy do roku 2009 viděny na vlastní oči. ^{[2, 3]}

Pro vědce je hora zajímavá i proto, že na jednom místě nabízí průduchy v různých hloubkách. Mohla by tak ukázat, od jaké hloubky se u průduchů objevují zvláštní živočichové, kteří žijí jen u nich. ^[2]

Ochrana

Podle článku z roku 2010 byla Dom João de Castro jedinou podmořskou horou zařazenou do evropské soustavy chráněných území Natura 2000. V roce 2007 byla vedena i jako chráněná mořská oblast v síti úmluvy OSPAR o ochraně severovýchodního Atlantiku, jako jediný zástupce podmořské hory s mělkými průduchy v této části oceánu. ^{[2, 3]}

Fakta

Vznik vrcholu: erupce v roce 1720, ostrov zmizel za 4 měsíce
Vrchol: 13 m pod hladinou
Plyn: asi z 90 % oxid uhličitý
Naměřené teploty (2005): do asi 63 °C
Ochrana: Natura 2000, chráněná oblast OSPAR
Objev průduchů: 1995, potápěči

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a praská; vzniká v něm nové dno
hyperpomalý hřbet: pásmo rozpínání dna, kde se desky od sebe vzdalují jen o pár milimetrů za rok
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky
magmatický krb: prostor pod sopkou, kde se hromadí roztavená hornina (magma)
chemosyntéza: výroba potravy (organických látek) z chemických látek, např. sirovodíku, místo ze slunečního světla

Zdroje

Cardigos, F. et al. (2005): Shallow water hydrothermal vent field fluids and communities of the D. João de Castro Seamount (Azores). Chemical Geology 224(1–3), 153–168, doi:10.1016/j.chemgeo.2005.07.019, Chemical Geology (abstrakt přes marineinfo.org) (2005)
Santos, R.S., Tempera, F., Colaço, A., Cardigos, F., Morato, T. (2010): Dom João de Castro Seamount (Spotlight 11). Oceanography 23(1), 200–201, The Oceanography Society (2010)
Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Don Joao de Castro Bank, PANGAEA (2020)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.