Deception Island

hydrotermální průduchy, Southern, Bransfield Strait

Kde: Southern, Bransfield Strait
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 100 m
Objeven: 1995 or earlier intertidal
Poloha: -62,950°, -60,650°

Uvnitř prstencovitého antarktického ostrova Deception Island leží zatopená kaldera – záliv Port Foster. Na jeho dně i na plážích kolem vyvěrají horké prameny a plyny ze sopky pod ostrovem, takže tu na mělčině vedle ledovců žijí organismy, kterým vyhovuje teplo. ^{[1, 3, 4]}

Co to je

Deception Island je činná sopka v Bransfieldově průlivu mezi Jižními Shetlandami a Antarktickým poloostrovem. Leží na tzv. zaobloukovém riftu – pásmu za řetězem sopek, kde se mořské dno pomalu roztahuje, podle katalogu InterRidge asi o 10 mm za rok. ^[1]

Horké prameny jsou hlavně na mělčinách při okrajích zálivu Port Foster. Katalog InterRidge jmenuje místa Fumarole Bay, Telefon Bay, Pendulum Cove, oblast podmořských kup zvanou Mound Zone a mělčinu Stanley Patch, která je podmořskou sopkou Neptune. Hloubka těchto míst sahá od hladiny asi do 100 m. ^{[1, 3]}

Na plážích u výronů horkých plynů (fumarol) naměřili vědci ve vodě mezi zrnky písku až 107 °C. Podle starší práce, kterou cituje studie z roku 2024, mají fumaroly v Pendulum Cove a Whalers Bay asi 20–70 °C, ve Fumarole Bay jsou teplejší (asi 90–100 °C) a je v nich více sirných látek. ^{[1, 3]}

Co o něm dnes víme

Vědci zmapovali dno zálivu velmi podrobným zvukovým měřením (sonarem). Studie z roku 2004 popsala tři druhy útvarů: nízké kupy, vysoké kupy připomínající vosí hnízda a štíhlé věžičky. Podle autorů vznikly vytlačováním usazenin a únikem vroucí vody z plynem nasycených usazenin, možná po krátkých erupcích v letech 1967, 1969 a 1970. ^[2]

Autoři téže studie zjistili, že kupy souvisejí se zlomy a s místy, kde je voda u hladiny teplejší. Pukliny a kanálky v usazeninách podle nich mohou vést horké tekutiny ještě desítky let po erupci. ^[2]

Plyny z podmořských fumarol jsou podle studie z roku 2024 hlavně oxid uhličitý (75–90 %), s příměsí sirovodíku a metanu. Vědci v lednu a únoru 2021 odebírali vzorky z hladiny zálivu z malého člunu. U fumarol byla voda teplejší, méně slaná a bohatší na oxid uhličitý; nejvíc kovů – vanadu, železa, kobaltu a niklu – bylo u Pendulum Cove a Telefon Bay. ^[3]

Celkově ale záliv oxid uhličitý ze vzduchu spíš pohlcuje, zatímco metan do ovzduší uvolňuje. Kovy z pramenů, hlavně železo, kterého je v Jižním oceánu málo, by podle autorů mohly podpořit růst drobných řas (fytoplanktonu) v okolních vodách. Sami ale upozorňují, že ze středu zálivu mají jen málo měření. ^[3]

Život

Studie z roku 2018 zkoumala mikroby v usazeninách z fumarol a ledovců ve Fumarole Bay a Whalers Bay při teplotách od asi 0 do 98 °C. V nejteplejších vzorcích (98 °C) převládaly jednobuněčné archeje rodu Pyrodictium, které milují extrémní horko – v Antarktidě je tehdy autoři zaznamenali poprvé. ^[4]

Na stejném ostrově tak vedle sebe žijí mikroby z vroucích pramenů i mikroby přizpůsobené chladu z ledovců. Autoři proto ostrov popisují jako laboratoř pod širým nebem pro studium organismů z extrémních prostředí. ^[4]

V písku mělkých fumarol žije i drobný červ, který snáší vyšší teploty a na jehož povrchu sídlí bakterie. Popsali ho Bright a kolegové v roce 2003; na jejich práci odkazuje katalog InterRidge. ^[1]

Fakta

Nejvyšší teplota: 107 °C (voda v písku pláže u fumarol)
Plyny z fumarol: hlavně oxid uhličitý (75–90 %), dále sirovodík a metan
Mikrob z nejteplejších míst: archeje rodu Pyrodictium (98 °C)
Jiný název: Port Foster

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
kaldera: velká kotlovitá propadlina, která vznikne, když se po vyprázdnění magmatického krbu propadne vrchol sopky
zaobloukový rift: pásmo za řetězem sopek nad podsouvanou deskou, kde se zemská kůra roztahuje a vzniká nové dno
fumarola: otvor, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
sonar: přístroj, který zvukovými vlnami měří hloubku a tvar mořského dna
archeje: jednobuněčné mikroorganismy podobné bakteriím, ale tvořící samostatnou větev života; mnohé žijí v extrémním prostředí

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Deception Island, PANGAEA (2020)
Somoza, L., Martínez-Frías, J., Smellie, J.L., Rey, J., Maestro, A. (2004): Evidence for hydrothermal venting and sediment volcanism discharged after recent short-lived volcanic eruptions at Deception Island, Bransfield Strait, Antarctica. Marine Geology 203, 119–140, Marine Geology (záznam v NERC Open Research Archive), doi:10.1016/S0025-3227(03)00285-8 (2004)
Belyaev, O. et al. (2024): Hydrothermal alteration of seawater biogeochemistry in Deception Island (South Shetland Islands, Antarctica). Frontiers in Marine Science 11, Frontiers in Marine Science (2024)
Bendia, A.G. et al. (2018): A Mosaic of Geothermal and Marine Features Shapes Microbial Community Structure on Deception Island Volcano, Antarctica. Frontiers in Microbiology 9, 899, Frontiers in Microbiology (plný text: PubMed Central) (2018)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.