CLSC, A3

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde: S. Pacific, Lau Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 500 m
Objeven: 1990 submersible Mir
Poloha: -18,600°, -176,450°

CLSC, A3 je místo s horkými podmořskými prameny a sulfidovými komíny v Lauské pánvi v jihozápadním Tichém oceánu, ve vodách Tongy, asi 2 250–2 500 m pod hladinou. Leží v kráteru na vrcholu podmořské sopečné vyvýšeniny na Středolauském rozšiřovacím centru a objevila ho v roce 1990 tehdy sovětská ponorka Mir. ^{[1, 2]}

Co to je

Středolauské rozšiřovací centrum (anglicky Central Lau Spreading Center, CLSC) je asi 200 km dlouhá osa mezi 18° a 19° 25′ j. š., kde se dno Lauské pánve roztahuje a vzniká nová oceánská kůra. Od sopečného oblouku a příkopu Tonga je vzdálená víc než 350 km. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 88 mm za rok. ^{[2, 1]}

Na ose kolem 18° 36′ j. š. stojí protáhlá sopečná vyvýšenina, na jejímž vrcholu je částečně zhroucená kaldera (propadlina). Okolní lávové proudy tvoří polštářové, lalokovité a plošné lávy bez bublinek. Činné průduchy a sulfidové usazeniny byly hlášeny přímo v kráteru. ^{[2, 1]}

Označení A3 odpovídá místu ponoru ponorky Mir č. M2231 (místo A3), při kterém se v hloubce 2 242 až 2 433 m prozkoumalo asi 65 km² dna osního údolí. ^[2]

Objev

V letech 1990–1991 zkoumaly mezinárodní výpravy na sovětské lodi Akademik Mstislav Keldyš několik okrajových pánví západního Pacifiku a hledaly v nich hydrotermální činnost a nerostná ložiska. Při plavbě v dubnu až červnu 1990 se do Lauské pánve spouštěly hlubinné ponorky Mir-1 a Mir-2 a odebíraly vzorky vody z průduchů, hornin, usazenin a nerostných nánosů. ^[2]

Falloon a kolegové (1992) popsali, že lávy na CLSC jsou spojené s činnými sulfidovými komíny na dně zhroucené kaldery. Katalog InterRidge řadí místo mezi vysokoteplotní, konkrétní teplotu ale neuvádí. Zvažuje také, zda nejde o stejný zdroj jako oblak vody z průduchů zachycený na jižním konci jižního hřbetu při plavbě SS07/2008. ^[1]

Co o něm dnes víme

Durbar Ray a Anil Paropkari z indického Národního oceánografického institutu v Goa v roce 2023 rozebrali kus komínu z dna kráteru, který ponorka Mir vylovila z hloubky 2 248 m. Je pórovitý, s úzkými kanálky a s rýhou uprostřed, která vypadá jako ucpaný otvor, jímž vytékala voda. Skládá se hlavně ze sfaleritu (sulfidu zinku) a pyritu (sulfidu železa) s amorfním oxidem křemičitým; obsahuje 18–20 % zinku a jen asi 1 % mědi. ^[2]

Podle složení sfaleritu odhadli, že minerály vznikaly při teplotě kolem 280 °C (asi 266–287 °C); část pyritu vznikla později v chladnější vodě (100–250 °C). Voda podle nich získala kovy reakcí mořské vody s čedičem. Málo barya a dalších prvků z podsouvané desky ukazuje, že ve srovnání s jinými úseky Lauské pánve sem z ní proniká jen málo materiálu. ^[2]

Fakta

Objev: 1990, ponorka Mir (loď Akademik Mstislav Keldyš)
Ponor: Mir M2231, místo A3
Hlavní minerály komínu: sfalerit, pyrit, oxid křemičitý
Odhad teploty vzniku: asi 266–287 °C

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
rozšiřovací centrum: osa na mořském dně, kde se od sebe vzdalují desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, vzniklá zhroucením stropu nad vyprázdněným zásobníkem magmatu
sulfidy: sloučeniny kovů se sírou; z nich často rostou komíny průduchů
sfalerit: nerost, sulfid zinku – hlavní ruda zinku
pyrit: nerost, sulfid železa, zlatavě lesklý („kočičí zlato“)
polštářová láva: láva, která pod vodou rychle chladne a tvoří oblé bochníkovité útvary

Zdroje

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.