Clark volcano

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Kermadec Arc

Kde: S. Pacific, Kermadec Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 930 m
Nejvyšší teplota: 221 °C
Objeven: 2005 submersible Pisces V; 1999 plume only
Poloha: -36,449°, 177,840°

Clark je podmořská sopka v Kermadeckém oblouku severovýchodně od Nového Zélandu. Kolem jejího vrcholu v hloubce necelých 900 m vyvěrá horká voda až 221 °C a je to jediná známá kuželová sopka tohoto oblouku, na které se tvoří sirníková ruda. Pod vrcholem se podle vědců skrývá pohřbená kaldera. ^{[2, 1]}

Co to je

Sopka Clark (také Clark Seamount) leží podle Wikipedie asi 130 km severovýchodně od ostrova Whakaari / White Island. Patří do Kermadeckého oblouku – řetězu podmořských sopek severovýchodně od Nového Zélandu. ^{[3, 2]}

Je to stratovulkán (sopka vrstvená z lávy a úlomků) složený ze dvou srostlých kuželů. Severozápadní kužel je mladší a má dva vrcholy, jihovýchodní je starší, rozrušený erozí a zlomy. Mezi kužely podle modelu z měření tíže prochází hluboký zlom v zemské kůře. ^[2]

Podle shrnutí A. Malahoffa z roku 2008 leží dvojitý vrchol v hloubce 875 m (Wikipedie uvádí 860 m). Činnost je soustředěna na vrcholu severozápadního kužele, hlavně na hřbítku spojujícím jeho dva vrcholky. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Dnes tu většinou prosakuje teplá voda rozptýleně na rozsáhlé ploše dna, s teplotou 56–106 °C. Na vrcholu stojí mnoho malých komínů vysokých nejvýše 30 cm. ^[2]

Nejvýraznější jsou dva asi 7 m vysoké komíny zvané Twin Towers (Dvojčata). Voda z nich má až 221 °C a pH 4,9, je tedy kyselá. Starší popis z roku 2008 uváděl komíny vysoké 5 m a teplotu 200 °C. ^{[2, 1]}

Ruda je tvořena hlavně sirníky železa (pyritem a markazitem) a sírany barytem a anhydritem. ^[2]

Objev

Že je sopka hydrotermálně činná, prozradil v roce 1999 oblak teplé vody nad ní. Komíny na dně pak podle katalogu InterRidge spatřila v roce 2005 ponorka s posádkou Pisces V při novozélandsko-americké výpravě NZASRoF'05. ^[1]

Wikipedie uvádí jinou historii: sopku poprvé zachytilo sonarové mapování GLORIA v roce 1988, potvrdila ji výprava lodi Rapuhia v roce 1992 a sirníkové komíny a rozptýlené vývěry popisuje až výprava z roku 2006. ^[3]

Co o něm dnes víme

Studie C. E. J. de Rondeho a kolegů z roku 2014 zmapovala magnetismus hornin pod vrcholem. Asi 350 m pod ním našla silně zmagnetizovaný prstenec, který na tvaru dna vidět není. Vědci ho vykládají jako okraj kaldery, kterou později zasypal nově rostoucí kužel. ^[2]

Horká voda stoupající horninou ničí její magnetismus a zanechává „vypálené díry“. Pod Clarkem jich je tolik, že mapa připomíná ementál. Starší díry na vnitřním okraji prstence jsou dnes neaktivní, mladší leží přesně pod dnešními vývěry. ^[2]

Měření radioaktivních izotopů radia ukázalo, že činné komíny jsou mladší než 20 let, většinou dokonce než 2 roky. Zároveň nesou stopy staršího barytu, starého až 19 000 let, který horká voda znovu rozpouští a přemisťuje. Podle autorů nejdřív vznikla kaldera a teprve potom do ní vyrostl kužel – díky tomu tu hydrotermální činnost trvá nejméně 20 000 let. ^[2]

Podle autorů se voda stoupající sopkou ještě pod dnem, v pórovitých vrstvách sopečných úlomků, vaří a mísí s mořskou vodou. Kovy včetně mědi se z ní proto nejspíš vysrážejí dřív, než dosáhne dna. To je důležité pro odhady, kolik kovů ukrývají hydrotermální systémy sopečných oblouků. ^[2]

Fakta

Nejvyšší komíny: Twin Towers, asi 7 m
Kyselost vody: pH 4,9
Stáří činných komínů: pod 20 let, většinou pod 2 roky
Délka hydrotermální činnosti: nejméně 20 000 let
Pohřbená kaldera: asi 350 m pod vrcholem
Objev komínů: 2005, ponorka Pisces V (podle InterRidge)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
sopečný oblouk: řetěz sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou
stratovulkán: sopka navrstvená ze střídajících se proudů lávy a vrstev sopečných úlomků
kaldera: velká kotlovitá prohlubeň, která vznikne, když se vrchol sopky propadne
rozptýlený vývěr: místo, kde teplá voda prosakuje dnem po celé ploše, ne jedním otvorem
sirníky: minerály, v nichž je kov vázaný se sírou, např. pyrit
baryt a anhydrit: sírany barya a vápníku; bílé minerály, které se srážejí z horké vody smíšené s mořskou
pH: míra kyselosti; 7 je neutrální, méně je kyselé; mořská voda má asi 8
izotopy: varianty téhož prvku s různou hmotností; radioaktivní izotopy se rozpadají známou rychlostí, takže podle nich lze určit stáří

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Clark volcano, PANGAEA (2020)
de Ronde, C.E.J., Walker, S.L., Ditchburn, R.G. et al. (2014): The Anatomy of a Buried Submarine Hydrothermal System, Clark Volcano, Kermadec Arc, New Zealand. Economic Geology 109(8), 2261–2292, Economic Geology (záznam v OceanRep GEOMAR), doi:10.2113/econgeo.109.8.2261 (2014)
Clark Seamount, Wikipedie (anglická)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.