CIR, 8-17 S, Segment 6, 14.3 S

hydrotermální průduchy, Indian, CIR

Kde: Indian, CIR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 500 m
Objeven: 2010 plume only
Poloha: -14,300°, 66,100°

Místo na Středoindickém hřbetu v Indickém oceánu, asi 14,3° j. š., kde korejští vědci zachytili ve vodě stopy horkých pramenů (katalog uvádí rok 2010). Samotné prameny katalog InterRidge (verze z roku 2020) nepopisuje, a proto je vede jen jako „činné podle nepřímých důkazů“. ^[1]

Co to je

Středoindický hřbet je středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a mezi nimi tuhne nová oceánská kůra. Tady se dno rozšiřuje asi o 36,7 mm za rok, což je pomalý hřbet. Místo leží na volném moři, mimo vody jakéhokoli státu. ^{[1, 2]}

Název v katalogu říká, že jde o šestý úsek (segment) hřbetu v oblasti mezi 8° a 17° j. š. Hloubku asi 3 500 m odhadli autoři katalogu z mapy v článku Sona a kolegů z roku 2014; samotný pramen katalog nepopisuje, zná jen oblak ve vodě. ^[1]

Objev

Katalog InterRidge uvádí jako rok zjištění 2010 (jen oblak ve vodě) a odkazuje na předběžnou zprávu J. Kima z roku 2010 o průzkumu severní části hřbetu mezi 8° a 12° j. š. a na článek Sona a kolegů z roku 2014. Podle Kima vědci na druhé části výpravy IR09 odebírali ze dna horniny a spouštěli do vody nebo vlekli za lodí sondy CTD; oblaky ohřáté vody zachytili na všech pěti úsecích, které tehdy zkoumali. ^[1]

Optická čidla, která měří, jak je voda kalná, ale ukazovala zvýšené hodnoty skoro všude v údolí na ose hřbetu – kal mohou zvířit i proudy u dna. Rozbory metanu rozpuštěného ve vodě, dělané přímo na lodi, podle Kima ukázaly, že většina signálů na hřbetu pochází z horkých pramenů, a ne ze zvířených usazenin. ^[1]

Co o něm dnes víme

Celý úsek 8°–17° j. š. (asi 700 km hřbetu, sedm segmentů) proměřil korejský ústav KORDI, dnes KIOST, v letech 2009–2011. Šlo o 118 svislých měření sondou CTD s malými samočinnými záznamníky oblaků. Podle článku z roku 2014 to byl tehdy nejrozsáhlejší takový průzkum na pomalém hřbetu. ^{[2, 4]}

Stopy pramenů (zakalenou vodu a metan) našli na každém ze sedmi segmentů, většinou v hloubce 3 000–3 500 m a obvykle méně než 1 000 m nade dnem. Oblak zachytilo 35 ze 118 měření, což odpovídá tomu, co se na hřbetech s podobnou rychlostí rozšiřování najde i jinde. ^[2]

Nejvíc oblaků bylo tam, kde je hřbet nesouměrný a na jednom jeho boku vystupují masivy ultramafických hornin ze zemského pláště, hlavně blízko míst, kde je osa přerušená a posunutá. Podle autorů tedy, kolik pramenů na hřbetu je, určuje hlavně dlouhodobý přísun magmatu, ale kde přesně vyvěrají, rozhoduje stavba hřbetu a propustnost horniny. ^{[2, 3]}

Autoři také upozorňují, že kdo měří jen těsně nad osou hřbetu, může počet pramenů na pomalých hřbetech podcenit – oblaky našli i na šesti místech na bocích osního údolí, tedy mimo samotnou osu. Serpentinizace (přeměna plášťové horniny vodou) k oblakům přispívá podle nich jen málo. ^{[2, 3]}

Fakta

Zjištěno: 2010, korejská výprava IR09 (jen oblak ve vodě)
Průzkum úseku 8–17° j. š.: 118 měření sondou CTD, 2009–2011 (KORDI/KIOST)
Hloubka oblaků v oblasti: většinou 3 000–3 500 m

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
oblak (plume): mrak ohřáté, kalné a chemicky změněné vody, který stoupá nad průduchem a rozlévá se ve vodě; prozradí pramen i na kilometry daleko
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, na jehož ose se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra
segment: úsek hřbetu mezi dvěma místy, kde je osa přerušená a posunutá do strany
sonda CTD: přístroj spouštěný z lodi, který měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku vody; nese i další čidla
ultramafická hornina: hornina chudá na křemík a bohatá na hořčík a železo, typicky ze zemského pláště
serpentinizace: přeměna plášťové horniny peridotitu při styku s vodou; uvolňuje vodík a může vznikat i metan

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – CIR, 8-17 S, Segment 6, 14.3 S, PANGAEA (2020)
Son, J., Pak, S.-J., Kim, J., Baker, E.T., You, O.-R., Son, S.-K., Moon, J.-W. (2014): Tectonic and magmatic control of hydrothermal activity along the slow-spreading Central Indian Ridge, 8°S–17°S. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 15(5), 2011–2020, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes OpenAlex) (2014)
Moon, J.-W., Kim, J., Son, J., Son, S.-K. (2015): Hydrothermal plume along the northern Central Indian Ridge, 8°S–17°S: Magmatic and tectonic control on hydrothermal activity at slow-spreading ridge. Goldschmidt 2015 Abstracts, 2183, Goldschmidt Conference (2015)
Son, J., Kim, J., Pak, S.-J., Son, S.-K., Moon, J.-W., Baker, E.T. (2012): Hydrothermal Activity Along Multiple Ridge Segments of the Northern Central Indian Ridge, 8°-17°S. AGU Fall Meeting 2012, American Geophysical Union (záznam v repozitáři KIOST) (2012)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.