CIR, 8-17 S, Segment 1
hydrotermální průduchy, Indian, CIR
- Kde
- Indian, CIR
- Prostředí
- mid-ocean ridge
- Činnost
- active, inferred
- Hloubka
- 3 600 m
- Objeven
- 2010 plume only
- Poloha
- -8,250°, 68,200°
Toto označení patří místu na severním konci zkoumané části Středoindického hřbetu, asi 3 600 m pod hladinou Indického oceánu, kde korejští vědci v roce 2010 zachytili ve vodě stopy horkých pramenů. Samotné prameny tu podle databáze InterRidge nikdo neviděl. [1]
Objev
Severní část Středoindického hřbetu mezi 8° a 17° jižní šířky soustavně zkoumali korejští vědci v programu tehdejšího Korejského institutu oceánského výzkumu (KORDI) v letech 2009–2011; dnes instituce nese název KIOST. Šlo o první systematické hledání stop horkých pramenů (hydrotermálních průduchů) na tomto úseku hřbetu. Hřbet se tu rozšiřuje pomalu, podle abstraktu z roku 2012 asi o 35–40 mm za rok. [3, 2]
Vědci spouštěli z lodi do vody sondy CTD, které měří teplotu, slanost a další vlastnosti vody, a odebírali horniny ze dna. Při plavbě v roce 2010, zaměřené na úsek mezi 8° a 12° jižní šířky, zachytili stopy pramenů nad všemi pěti zkoumanými úseky hřbetu. Na palubě rozbor rozpuštěného metanu ukázal, že většina signálů opravdu pochází z pramenů, ne jen ze zvířeného kalu ode dna. [1]
Na úsecích 1 až 4 byla mnohá místa s oblakem (plume) doprovázena změnou oxidačně-redukčního potenciálu – chemickou stopou látek z pramenů. Podle autorů tak šlo poznat, která měření byla nejblíž činným zdrojům. Hloubku místa odhaduje InterRidge z obrázku v práci Son a kol. z roku 2014. [1]
Co o něm dnes víme
Celkem tým provedl mezi 8° a 17° jižní šířky 118 svislých měření. Oblaky se nejčastěji objevovaly tam, kde je hřbet nesouměrný: na jedné straně údolí vystupují velké masivy plášťových hornin, typicky blízko zlomů, které hřbet příčně posouvají. Celková četnost oblaků odpovídá tomu, co se zná z jiných hřbetů, a podle autorů ji určuje hlavně dlouhodobý přísun magmatu. [2]
Oblaky zachycené na šesti místech stranou od osy ukazují, že prameny mohou ležet i daleko od ní. Voda k nim možná proudí podél velkých zlomů s malým sklonem (detachmentů). Většina oblaků se podle abstraktu z roku 2012 držela v hloubkách 3 000 až 3 500 m. [2, 3]
V roce 2020 popsali korejští vědci mezi 8° a 12° jižní šířky čtyři nově objevená činná pole pramenů; dno u nich prohlíželi vlečenou kamerou. Všechna leží stranou od osy, na podmořských pahorcích nebo na oceánských jádrových komplexech (kupolích z hornin z hloubky). Pole leží podle této práce na úsecích 1 až 3; číslování úseků se ale s čísly v názvech InterRidge nemusí krýt. [4]
V úseku, který práce z roku 2020 označuje jako úsek 1, leží jedno z nových polí na západním svahu osového údolí, u paty jádrového komplexu. Stopy ve vodě a nalezené sulfidy (rudné minerály usazené z pramenů) naznačují horké prameny, kamera ale zachytila jen mírné prosakování. Podle autorů jde o soustavu v čediči ovlivněnou magmatem. Zda je to totéž místo jako oblak z roku 2010, zdroje neuvádějí. [4]
Fakta
- Zjištěno
- 2010, jen ze stop ve vodě
- Výzkum
- korejský KORDI (dnes KIOST), program 2009–2011
Slovníček
- hydrotermální průduch
- místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
- středooceánský hřbet
- podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra
- osové údolí
- příkop podél středu pomalého středooceánského hřbetu, kde se kůra trhá a vzniká nová
- CTD
- sonda spouštěná z lodi na laně, která měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku; často nese i další čidla
- oxidačně-redukční potenciál
- veličina, která vyjadřuje, jak silně voda okysličuje (oxiduje) nebo naopak redukuje; když do ní přitečou redukované látky z pramenů, klesne, a tak prozradí čerstvou vodu z pramenů
- oblak (plume)
- mrak vody z pramenů na dně, který stoupá a rozlévá se ve vodním sloupci; dá se zachytit přístroji i daleko od zdroje
- detachment
- velký zlom s malým sklonem, podél kterého se na pomalých hřbetech vysouvají na dno horniny z hloubky
- rozpuštěný metan
- plyn rozpuštěný ve vodě; z horkých pramenů ho vytéká mnohem víc, než je v okolní mořské vodě, proto prozrazuje jejich blízkost
- oceánský jádrový komplex
- kupolovitá podmořská hora, kde velký zlom vytáhl na dno horniny z hloubky, i ze zemského pláště
Zdroje
- Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – CIR, 8-17 S, Segment 1 (poznámky citují Kim 2010 a Son et al. 2014, G-Cubed 15(5), doi:10.1002/2013GC005206), PANGAEA (2020)
- Moon, J.-W., Kim, J., Son, J., Son, S.-K. (2015): Hydrothermal plume along the northern Central Indian Ridge, 8°S–17°S: Magmatic and tectonic control on hydrothermal activity at slow-spreading ridge. Goldschmidt 2015 Abstracts, 2183, Goldschmidt Conference (2015)
- Son, J., Kim, J., Pak, S.-J., Son, S.-K., Moon, J.-W., Baker, E.T. (2012): Hydrothermal Activity Along Multiple Ridge Segments of the Northern Central Indian Ridge, 8°-17°S. AGU Fall Meeting 2012 (záznam v repozitáři KIOST), American Geophysical Union / KIOST (2012)
- Kim, J., Son, S.-K., Kim, D., Pak, S.-J., Yu, O.H., Walker, S.L. a kol. (2020): Discovery of Active Hydrothermal Vent Fields Along the Central Indian Ridge, 8–12°S. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 21(8), doi:10.1029/2020GC009058 (záznam v repozitáři NOAA), NOAA Institutional Repository (2020)
Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.
Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.