Central Cleft, off-axis

hydrotermální průduchy, N. Pacific, JdF Ridge

Kde: N. Pacific, JdF Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 200 m
Objeven: 2000 ROV Tiburon
Poloha: 44,758°, -130,275°

Central Cleft, off-axis je skupina chladnějších podmořských pramenů asi 2 200 m hluboko na úseku Cleft hřbetu Juan de Fuca v severovýchodním Tichém oceánu. Neleží na ose hřbetu, ale asi 3,3 km stranou na jeho východním svahu. Voda tu je jen o pár stupňů teplejší než okolí, přesto kolem ní rostou zelené kupy z železa a křemíku porostlé mikrobiálními povlaky. ^{[1, 2]}

Co to je

Úsek Cleft je nejjižnější samostatné rozpínací centrum hřbetu Juan de Fuca – místo, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra. Uprostřed jeho osového údolí se táhne propadlá rýha (anglicky cleft), podle níž dostal jméno. Desky se tu rozestupují středně rychle, asi o 56 mm za rok. ^{[2, 1]}

Svahy údolí tvoří bloky kůry oddělené velkými zlomy. Jsou postavené hlavně z polštářových láv – kulatých bochníků lávy, které vznikají při erupci pod vodou –, zatímco na dnešní ose převládají ploché lávové proudy. Mimo osu tu podle vědců docházelo i k menším erupcím podél trhlin a zlomů. ^[2]

Podle InterRidge tu z porézního nitra protáhlého valu z rozpraskaných lávových desek prosakuje voda, kterou je vidět jako chvějící se „závěsy“. Teplota je jen o 3–20 °C vyšší než v okolní vodě. Další hřbety vysoké 6–8 m, nalezené v roce 2002, se táhnou na délku několika set metrů a také z nich vytéká teplá voda. ^[1]

Objev

Prameny mimo osu objevil v roce 2000 tým Debry Stakes a kolegů s dálkově ovládanou ponorkou ROV Tiburon výzkumného ústavu MBARI. Malé zelené kupy vysoké 6–8 m našli nejdřív asi 3 km východně od osy (ponor T178) a podobné usazeniny pak při ponoru T183 o několik kilometrů severněji. Podle vědců to naznačuje, že takové prameny jsou rozptýlené na velké části východního svahu. ^{[2, 1]}

V roce 2002 objevili podobnou, asi 2 m vysokou kupu i na západním svahu, asi 4 km od osy v hloubce 2 291 m (ponor T460). Odebrané jádro ukázalo, že kupa je uvnitř dutá: pod tenkou vrstvou oxidů manganu leží 5 cm červeného železitého povlaku a pod ním zelená hmota ze železa a křemíku obalující vlákna mikrobů. ^[2]

Život

Velcí živočichové, jako jsou rournatky nebo mušle, se ve zdrojích nezmiňují. Nápadné jsou ale silné mikrobiální povlaky promíchané se zelenými sraženinami železa a křemíku, v nichž je spousta bakteriálních vláken. ^[1]

Rozbor DNA z kupy na západním svahu (Davis a kol., 2009) ukázal, že ve svrchní a střední části převládají zeta-proteobakterie. Jejich jediný tehdy vypěstovaný zástupce, Mariprofundus ferrooxydans, získává energii tím, že okysličuje rozpuštěné železo. Ve spodní části jádra převládaly jiné bakterie (ze skupiny Nitrospina). ^[2]

Mikrobiální společenstvo ze středu kupy se podobalo povlakům bohatým na železo z podmořské sopky Lōʻihi u Havaje a z hory NW Eifuku v Marianském oblouku. Autoři píší, že šlo o první studii, která našla společenstvo s převahou zeta-proteobakterií v usazeninách u hydrotermálního pramene. ^[2]

Co o něm dnes víme

Přímo u odebrané kupy proudila voda tak slabě, že vzorek vody odebrat nešlo; na rozhraní kupy a vody naměřili 5,6 °C, zatímco okolní voda u dna měla 1,8 °C. Voda odebraná z podobného pramene v okolí obsahovala víc železa, manganu a křemíku a méně hořčíku a síranů než mořská voda. Podle vědců to ukazuje, že šlo původně o horkou tekutinu (přes 150 °C), která pod dnem vychladla, smíchala se s mořskou vodou a reagovala s čedičem, než vyvěrala na dně. ^[2]

Kupy jsou nejspíš vázané na zlomy rovnoběžné s osou a mohou souviset s erupcemi mimo osu, ne s hlavním horkým okruhem pod osou hřbetu. Mladá oceánská kůra musí podle autorů ztrácet hodně tepla i mimo osu, takže takové prameny by měly být běžné – dosud jich ale bylo popsáno jen málo. ^[2]

Fakta

Objev: 2000, ROV Tiburon (MBARI)
Vzdálenost od osy hřbetu: asi 3,3 km (východní svah)
Teplota vody: o 3–20 °C nad okolím
Typičtí obyvatelé: mikrobiální povlaky, zeta-proteobakterie oxidující železo

Slovníček

hydrotermální pramen (průduch): místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
polštářová láva: láva, která při erupci pod vodou rychle chladne a tvoří kulaté bochníky podobné polštářům
ROV: dálkově ovládaná podmořská ponorka bez posádky, spojená s lodí kabelem
mikrobiální povlak: tenká rohož nebo sliz z miliard mikrobů, který pokrývá kameny a usazeniny
zeta-proteobakterie: skupina mořských bakterií, které získávají energii okysličováním rozpuštěného železa; vznikají při tom nerozpustné rezavé oxidy železa
čedič: tmavá sopečná hornina, ze které je většina oceánského dna

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Central Cleft, off-axis (s citacemi Stakes a kol. 2002 a 2006), PANGAEA (2020)
Davis, R.E., Stakes, D.S., Wheat, C.G., Moyer, C.L. (2009): Bacterial variability within an iron-silica-manganese-rich hydrothermal mound located off-axis at the Cleft Segment, Juan de Fuca Ridge. Geomicrobiology Journal 26, 570–580, doi:10.1080/01490450902889080, Geomicrobiology Journal (PDF na webu Western Washington University) (2009)

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.