Capo Palinuro

hydrotermální průduchy, Mediterranean, Coastal Italy

Kde: Mediterranean, Coastal Italy
Prostředí: other
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 30 m
Nejvyšší teplota: 25 °C
Objeven: 1990 or earlier, likely by SCUBA
Poloha: 40,017°, 15,267°

U mysu Capo Palinuro na pobřeží jižní Itálie (Tyrhénské moře) vyvěrají v podmořských jeskyních vlažné prameny bohaté na sirovodík. Jsou jen pár metrů až asi 30 m pod hladinou a jejich voda má nanejvýš asi 25 °C. Živí se z nich husté povlaky sirných bakterií a v jedné z jeskyní žije hustá kolonie červů, jaká je v podmořských jeskyních neobvyklá. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Katalog InterRidge zde uvádí dvě jeskyně s prameny: Grotta Azzurra (Modrá jeskyně) a Grotta Sulfurea (Sirná jeskyně). Jeskyně jsou vyhloubené ve vápenci, který byl přeměněn na dolomit (dolomitizován). Prameny byly známé nejpozději v roce 1990, nejspíš je objevili potápěči. ^{[1, 2]}

Nejvyšší naměřená teplota vody z pramenů v Grotta Azzurra byla 24,6 °C. Voda obsahuje rozpuštěný sirovodík a další sirné látky, metan a oxid uhličitý, zato má méně soli a kyslíku než okolní mořská voda. Prameny nevytékají stále – začínají téct při odlivu. ^[2]

Jak vznikl

Na rozdíl od většiny průduchů v katalogu nejde o místo na podmořském hřbetu ani u sopky. Podle chemického rozboru z roku 1996 je voda z pramenů směsí méně než 90 % mořské vody a více než 10 % málo slané podzemní vody. Odkud se bere teplo, není jisté: může jít o teplé vyvřelé horniny v hloubce, nebo jen o běžné oteplování hornin směrem do hloubky. ^[1]

Podle katalogu InterRidge prameny nepatří k sopečnému oblouku Liparských ostrovů ani k podmořskému sopečnému komplexu Palinuro, přestože je jeden ze seznamů průduchů řadí k Liparským ostrovům. ^[1]

Teplejší a méně slaná voda je lehčí než mořská, a tak se hromadí pod stropem jeskyně. Vzniká ostrá hranice mezi dvěma vrstvami vody – nahoře teplou, sirnou a bez kyslíku, dole chladnější mořskou. ^{[3, 2]}

Život

Na skalách ponořených v sirné vodě rostou povlaky mikrobů. Bílé povlaky tvoří vláknité bakterie podobné rodům Beggiatoa a Thiothrix, které získávají energii ze sloučenin síry. V laboratoři dokázaly vázat oxid uhličitý, tedy vyrábět si potravu bez světla (chemosyntézou). Hnědé povlaky obsahují mimo jiné vlákna podobná sinicím, které se zavrtávají do skal. ^[2]

V Grotta Sulfurea, úzkém šikmém tunelu ve skále, našli italští a britští vědci při ponorech s dýchacími přístroji v květnu 1991 a 1992 hustou kolonii mnohoštětinatých červů Phyllochaetopterus socialis. Červi žijí těsně pod hranicí sirné vody a jejich trubice do ní zasahují, obalené vrstvou vláknitých sirných bakterií. ^[3]

V běžných podmořských jeskyních směrem dovnitř ubývá života, protože tam slábne fotosyntéza a z moře se tam dostává méně potravy. Tak hustá kolonie červů hluboko v Grotta Sulfurea je proto pro podmořskou jeskyni neobvyklá. Rozbor izotopů uhlíku naznačil, že hlavní, možná jedinou potravou červů jsou bakterie, které získávají energii ze sirných látek. ^[3]

Fakta

Nejvyšší teplota: 24,6 °C (Grotta Azzurra)
Hornina: dolomitizovaný vápenec
Původ vody: méně než 90 % mořské a přes 10 % podzemní vody
Typický živočich: červ Phyllochaetopterus socialis

Slovníček

sirovodík: plyn složený z vodíku a síry, který páchne po zkažených vejcích; některým bakteriím slouží jako zdroj energie
dolomit: hornina podobná vápenci, ale kromě vápníku obsahuje i hořčík
chemosyntéza: způsob, jak si mikroby vyrábějí potravu z oxidu uhličitého s pomocí energie z chemických látek (např. sirovodíku), bez světla
sinice: drobné organismy podobné bakteriím, které si vyrábějí potravu ze světla (fotosyntézou)
mnohoštětinatci: skupina mořských červů s četnými štětinkami na těle; mnozí žijí v trubicích
izotopy uhlíku: různě těžké atomy uhlíku; jejich poměr v těle živočicha prozrazuje, z jaké potravy uhlík pochází

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Capo Palinuro, PANGAEA (2020)
Mattison, R.G., Abbiati, M., Dando, P.R. (1998): Chemoautotrophic microbial mats in submarine caves with hydrothermal sulphidic springs at Cape Palinuro, Italy. Microbial Ecology 35(1), Microbial Ecology (záznam s abstraktem v KIP Articles, University of South Florida), doi:10.1007/s002489900060 (1998)
Abbiati, M., Airoldi, L., Castelli, A., Cinelli, F., Southward, A.J. (1994): Preliminary observations on a dense population of Phyllochaetopterus socialis Claparède at the sulphurous water boundary in a Mediterranean submarine cave. Mémoires du Muséum national d'Histoire naturelle 162, 323–329, Muséum national d'Histoire naturelle, Paris (PDF ve VLIZ) (1994)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.