Calypso Vents

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Taupo Volcanic Zone

Kde: S. Pacific, Taupo Volcanic Zone
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 200 m
Nejvyšší teplota: 200 °C
Objeven: 1989 submersible Soucoup
Poloha: -37,680°, 177,117°

Calypso je skupina horkých podmořských pramenů v zálivu Bay of Plenty u Severního ostrova Nového Zélandu, jen asi 150–200 m pod hladinou, nedaleko sopečného ostrova Whakaari (White Island). Voda tu dosahuje kolem 200 °C a vědci tu v roce 1999 popsali prameny, které ukládají kovovou rtuť. ^{[1, 2]}

Co to je

Prameny leží na pevninském šelfu – mělké části mořského dna při pobřeží – mezi ostrovy Whale Island a Whakaari. Podle akademické práce z roku 2007 jsou asi 10 km jihozápadně od Whakaari, podle zprávy z výpravy v roce 2018 asi 15 km. ^{[1, 2, 4]}

Vývěry jsou v příkopové propadlině Whakatane Graben (příkopová propadlina je pruh země poklesnutý mezi dvěma zlomy), kterou částečně zaplnil sopečný popel z erupcí na pevnině. Na ploše asi 50 km² jsou čtyři skupiny průduchů; původně objevená je severní (North Vent Field). ^{[2, 1]}

Oblast je podmořským pokračováním sopečné zóny Taupo na Severním ostrově – území s rozsáhlou sopečnou a geotermální činností, kde se podle InterRidge sopečný oblouk trhá a roztahuje. Na pevnině jsou v téže zóně geotermální pole s horkými prameny, například Waiotapu. ^{[1, 2]}

Objev

Bubliny plynu stoupající ze dna Bay of Plenty popsali Duncan a Pantin už v roce 1969. Samotné prameny Calypso uvádí katalog InterRidge jako objevené v roce 1989 malou ponorkou; další místo v propadlině Whakatane našla v roce 1998 ponorka JAGO. ^[1]

Článek Stofferse a kolegů z roku 1999 v časopise Geology popsal, že prameny v hloubce téměř 200 m ukládají kovovou rtuť. Autoři psali o objevu činných horkých pramenů ukládajících rtuť v podmořském prostředí. ^[1]

Co o něm dnes víme

Z pramenů uniká hlavně oxid uhličitý a také sirovodík. Kde voda prosakuje sopečným pískem, mění ho na jíly, tmelí ho čistou sírou nebo amorfním oxidem křemičitým. Na vzorcích se objevují i kůry rumělky (sirníku rtuti), antimonitu a sirníků arsenu. ^[2]

Podle práce z roku 2007 se Calypso podobá geotermálním polím na pevnině, například Waiotapu nebo Broadlands-Ohaaki. Takovým systémům geologové říkají epitermální: kde horká voda vystupuje na povrch, sráží se z ní oxid křemičitý s příměsí kovů, někdy i drahých. Takové povrchové usazeniny pod mořem podle autora zatím popsány nebyly, ale sopečný písek na Calypso je stmelený oxidem křemičitým podobně jako horniny pod nimi ve starých epitermálních ložiscích. ^[2]

V červenci 2018 sem zamířila výzkumná loď Tangaroa s cílem naučit se měřit bubliny plynu ve vodě pomocí zvuku (sonarů na různých frekvencích). Předběžné výsledky ukázaly, že tak lze od sebe rozlišit bubliny metanu a oxidu uhličitého, které stoupají ze dna na stejném místě. ^[4]

Život

Biologové v roce 1993 popsali, že v oblasti Calypso a v sopečné prohlubni u ostrova Whale Island ze dna intenzivně uniká metan; našli tu vousenku rodu Siboglinum (vousenky se dnes řadí k čeledi Siboglinidae). Celkově byla zdejší fauna podobná té mimo prameny; jen v zónách vývěrů ale našli vousenky a hlístice ze skupiny Stilbonematinae. ^[3]

Fakta

Plocha: asi 50 km², čtyři skupiny průduchů
Unikající plyny: hlavně oxid uhličitý, také sirovodík
Zvláštnost: kovová rtuť u podmořských pramenů (popsáno 1999)
Vzdálenost od Whakaari: asi 10–15 km jihozápadně

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
pevninský šelf: mělká, mírně se svažující část mořského dna při pobřeží pevniny
příkopová propadlina: pruh zemské kůry, který poklesl mezi dvěma zlomy
sopečná zóna Taupo: pás sopek a geotermálních polí na Severním ostrově Nového Zélandu, kde se zemská kůra roztahuje
rumělka: červený minerál ze rtuti a síry, hlavní ruda rtuti
epitermální ložisko: ložisko kovů, které vzniká z horké vody nedaleko pod povrchem země
vousenky: mořští červi bez úst a střev žijící v trubičkách, živí je bakterie v jejich těle; dnes čeleď Siboglinidae
hlístice: drobní oblí červi, kteří žijí téměř všude, i v mořském dně

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Calypso Vents (s citací Stoffers et al. 1999, Geology 27: 931–934), PANGAEA (2020)
Hocking, M.W.A. (2007): The Calypso hydrothermal vent field: The seafloor expression of an active submarine low-sulphidation epithermal system, Bay of Plenty, New Zealand. akademická práce (thesis), University of Ottawa, University of Ottawa (abstrakt přes OpenAlex) (2007)
Kamenev, G.M. et al. (1993): Composition and distribution of macro- and meiobenthos around sublittoral hydrothermal vents in the Bay of Plenty, New Zealand. New Zealand Journal of Marine and Freshwater Research 27(4), 407–418, New Zealand Journal of Marine and Freshwater Research (abstrakt přes OpenAlex) (1993)
Lamarche, G. et al. (2018): Quantitative ocean-column acoustic imaging over the Calypso Hydrothermal Vent Field, Bay of Plenty: first results from R.V. Tangaroa TAN1806-QUOI Voyage (konferenční abstrakt), eCite, University of Tasmania (abstrakt přes OpenAlex) (2018)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.