Bayonnaise Knoll caldera

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Izu-Bonin back-arc

Kde: N. Pacific, Izu-Bonin back-arc
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, inferred
Hloubka: 900 m
Objeven: 2003 temperature anomalies, but camera survey observed inactive vent deposits
Poloha: 31,967°, 139,733°

Kaldera Bayonnaise Knoll je propadlina na vrcholu podmořské sopky v Izu-Boninském (Izu-Ogasawarském) oblouku, asi 500 km jiho-jihovýchodně od Tokia. Na jejím dně leží velké ložisko kovových rud Hakurei, objevené v roce 2003 – první ložisko typu Kuroko nalezené v zaobloukovém riftu (pásmu roztahování kůry za řadou sopek) tohoto oblouku. ^{[2, 1]}

Co to je

Kaldera je velká kotlovitá prohlubeň, která vzniká, když se vrchol sopky propadne. Kaldera Bayonnaise Knoll neleží přímo v řadě činných sopek oblouku, ale v pásmu za ní, kde se zemská kůra roztahuje a trhá. Odborně se takovému pásmu říká zaobloukový rift. ^{[2, 3]}

Ložisko Hakurei leží v jihovýchodní části dna kaldery. Tvoří ho soubor kup a komínů ze sirníků – minerálů, v nichž je kov vázaný se sírou – na ploše asi 700 × 500 m. Podle objevitelů je zhruba stejně velké jako známé ložisko Sunrise v sousední kaldeře Myojin Knoll, asi 20 km východně. ^{[2, 3, 1]}

Hloubka se podle zdrojů trochu liší: článek z roku 2006 uvádí asi 700–800 m, katalog InterRidge 700–900 m. Autoři článku ložisko v roce 2006 označili za nejmělčí známé hydrotermální ložisko na mořském dně na světě. ^{[2, 1]}

Objev

Ložisko našla v dubnu 2003 japonská státní organizace pro nerostné suroviny JOGMEC. V letech 2000–2003 tu s podporou ministerstva hospodářství prováděla průzkum hlubokomořských rudních ložisek. ^[2]

Podle katalogu InterRidge zaznamenali vědci v roce 2003 zvýšenou teplotu vody, ale kamera tehdy ukázala jen nečinné usazeniny. Geolog Kokiči Iizasa v roce 2005 naopak napsal, že některé komíny jsou stále činné, zatímco ty nečinné a jejich úlomky jsou částečně zoxidované na načervenalý materiál. Katalog proto vede činnost jako „odvozenou“, ne přímo pozorovanou. ^{[1, 3]}

Co o něm dnes víme

Komíny jsou hlavně ze sfaleritu (sirníku zinku), dále v nich je chalkopyrit (sirník mědi a železa), galenit (sirník olova), pyrit a baryt. Podle Iizasy jsou obohacené i o zlato a stříbro. ^{[2, 3]}

Autoři objevu z toho usoudili, že ložiska typu Kuroko se dají hledat nejen v hlavní řadě sopek oblouku, ale stejně úspěšně i v riftu za ní. Článek z roku 2008 už v názvu označuje zdejší Myojinský rift za dnešní obdobu pánve Hokuroku v severovýchodním Japonsku. ^{[2, 5]}

Kalderu opakovaně proměřovala japonská autonomní ponorka Urashima (pluje sama, bez lana) – v roce 2011 a v červnu 2014 z lodi Yokosuka. Podrobná mapa dna ukázala mnoho zlomů i tvar po sesuvu, takže tvar kaldery se podle autorů rychle mění vlivem roztahování kůry a sopečné činnosti. ^{[4, 1]}

Magnetická měření ukázala, že horniny v okolí ložiska Hakurei jsou slabě zmagnetované. Horká voda totiž horninu chemicky mění a ta svůj magnetismus ztrácí. Podobně slabé magnetické pole našli vědci i u kuželovitých útvarů na okraji centrální prohlubně, a proto se domnívají, že i tam mohou být hydrotermální stavby. ^[4]

Těžba

O ložisko se zajímá i těžební průmysl. Podle katalogu InterRidge oznámila firma Neptune Minerals v únoru 2007, že její japonská pobočka podala žádosti o průzkum šesti oblastí, mezi nimi i pole Hakurei. ^[1]

Fakta

Hlavní ložisko: Hakurei, asi 700 × 500 m
Objev: duben 2003, JOGMEC
Hlavní minerál: sfalerit (sirník zinku)
Typ ložiska: Kuroko (zinek, olovo, měď, baryt; zlato a stříbro)

Slovníček

kaldera: velká kotlovitá prohlubeň, která vznikne propadnutím vrcholu sopky
zaobloukový rift: pásmo za řadou sopek nad místem, kde se jedna deska noří pod druhou; kůra se tu roztahuje a trhá
sirníky: minerály, v nichž je kov (zinek, měď, olovo, železo) vázaný se sírou; tvoří komíny většiny průduchů
ložisko typu Kuroko: rudní ložisko zinku, olova a mědi s barytem, vzniklé u podmořských sopek
autonomní ponorka: robotická ponorka, která pluje sama podle předem zadané trasy, bez lana a bez posádky

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Bayonnaise Knoll caldera, PANGAEA (2020)
Tanahashi, M., Shiokawa, S., Murayama, N., Takatori, R. (2006): A large hydrothermal sulfide deposit discovered in the Bayonnaise knoll, Izu-Bonin back-arc rift. Shigen-Chishitsu 56(2), 185–196, doi:10.11456/shigenchishitsu1992.56.185 (anglický abstrakt), Shigen-Chishitsu (J-STAGE) (2006)
Iizasa, K. (2005): Major Kuroko-Type Deposit in the Central Izu-Ogasawara (Bonin) Arc, Japan (abstrakt), International Marine Minerals Society (OneMine) (2005)
Honsho, C., Kim, K., Ura, T. (2015): Deep-sea magnetic and acoustic surveys using AUVs in the Bayonnaise knoll and Myojin knoll calderas. JpGU Meeting 2015, abstrakt SCG64-12, Japan Geoscience Union (2015)
Tanahashi, M., Fujioka, K., Machida, S. (2008): Myojin Rift, Izu–Bonin Arc as the Modern Analog of Hokuroku Basin, Northeast Japan: Geotectonic Significance of the New Hydrothermal Deposit in the Back-Arc Rift. Resource Geology 58(3), 301–312, Resource Geology (2008)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.