Axial Seamount, CASM

hydrotermální průduchy, N. Pacific, JdF Ridge

Kde: N. Pacific, JdF Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 1 580 m
Nejvyšší teplota: 291 °C
Objeven: 1983 submersible Pisces IV
Poloha: 45,989°, -130,027°

CASM je malé pole horkých pramenů v kráteru podmořské sopky Axial Seamount na hřbetu Juan de Fuca v severovýchodním Tichém oceánu, asi 1 580 m pod hladinou. Objevili ho v roce 1983 kanadští a američtí vědci a bylo to vůbec první činné pole hydrotermálních průduchů nalezené v severovýchodním Pacifiku. ^{[1, 2]}

Co to je

Pole leží na severním konci kaldery (velké propadliny na vrcholu sopky), tam, kde její stěna protíná severní riftovou zónu – pásmo puklin, kudy sopka posílá magma. Voda vyvěrá v obří puklině a kolem ní, asi do 100 m od stěny kaldery. ^{[2, 1]}

Nejteplejší průduchy jsou schované uvnitř staré erupční pukliny široké asi 20 m a hluboké 10 m. Stojí tu činné i vyhaslé komíny ze sirníků (minerálů kovů se sírou) a také chladnější komíny z oxidů železa a oxidu křemičitého. Při měření v roce 2015 měla voda na místě T&S nejvýš 291 °C. ^{[1, 2]}

Jednotlivá místa v poli mají jména Lamphere Chimneys, Shepherd a T&S Spires. Pole bývá vedeno i pod jmény CHASM nebo Area 2B. ^[1]

Jak vznikl

Axial Seamount je činná podmořská sopka, která sedí přímo na hřbetu Juan de Fuca, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky (podle katalogu InterRidge asi o 56 mm za rok). Zároveň patří do řetězu podmořských hor Cobb-Eikelberg nad horkou skvrnou. ^[1]

Objev

Pole našla v roce 1983 kanadsko-americká výprava s kanadskou ponorkou Pisces IV. Jméno CASM je zkratka výpravy Canadian American Seamount (Expedition). Měření vlečenými teplotními čidly (Crane a kol., 1985) ukázala jen teplou oblast; samotné prameny našla ponorka. ^{[2, 1]}

Potom bylo pole asi deset let bez návštěvy ponorky nebo robota. Když se sem vědci vrátili po erupci v roce 1998, zjistili, že ho erupce zřejmě znovu oživila. ^[2]

Život

Po erupci v roce 1998 tu vědci pozorovali husté kolonie mladých rournatek a takzvaných palmových červů. Ve srovnání s dobou před erupcí jich výrazně přibylo. Na videozáznamech z pole jsou zachyceny i chobotnice, ryby a krabi. ^[2]

Sopka Axial

Axial Seamount vybuchla v letech 1998, 2011 a 2015; poslední erupce začala 24. dubna 2015. Podle titulku zprávy časopisu Nature z 1. května 2015 byla tato erupce zkouškou nové hlubokomořské pozorovací sítě. ^{[3, 1]}

Před každou erupcí se dno sopky pomalu zvedá, jak se pod ní hromadí magma; vědci proto zvedání měří a zkoušejí předpovídat další erupci. Na blogu o předpovědích erupcí uvedli 31. prosince 2025, že sopka v roce 2025 nevybuchla, a očekávali, že počet zemětřesení (v poměru ke zvednutí dna) dosáhne hranice obvyklé před erupcí do konce roku 2026. Dne 23. července 2026 psali, že sopka je zcela „znovu nafouknutá“, ale zvedání se zpomaluje a erupce podle nich nehrozí bezprostředně, protože zemětřesení je zatím málo. ^[3]

Fakta

Objev: 1983, ponorka Pisces IV (výprava CASM)
Prvenství: první činné pole průduchů nalezené v SV Pacifiku
Poloha: kaldera sopky Axial Seamount, severní okraj
Erupce sopky: 1998, 2011, 2015

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se povrch zhroutí nad vyprázdněnou zásobárnou magmatu
riftová zóna: pásmo puklin na sopce, kudy se magma dostává do boků sopky a kde často dochází k erupcím
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny většiny průduchů
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
rournatky: mořští červi, kteří žijí v trubicích a u průduchů se živí s pomocí bakterií

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Axial Seamount, CASM, PANGAEA (2020)
CASM Virtual Site, NOAA Pacific Marine Environmental Laboratory
Axial Seamount – blog o předpovědích erupcí (zápisy z 31. 12. 2025 a 23. 7. 2026), Oregon State University / NOAA (2026)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.