Aegir

hydrotermální průduchy, Arctic, Mohns Ridge

Kde: Arctic, Mohns Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 600 m
Objeven: 2015 ROV Ægir 6000; 2013 plume only; 2015 AUV
Poloha: 72,344°, 1,555°

Aegir (také Ægir) je pole horkých podmořských pramenů na Mohnsově hřbetu mezi Grónským a Norským mořem, severovýchodně od ostrova Jan Mayen, asi 2 600 m pod hladinou. Leží na ultrapomalém podmořském hřbetu a jeho komíny jsou zajímavé tím, jak se jejich složení mění se stářím. ^{[1, 2]}

Co to je

Mohnsův hřbet je část podmořského pohoří v Arktidě, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a mezi nimi vzniká nové mořské dno. Děje se to jen asi o 16 mm za rok, proto se mu říká ultrapomalý hřbet. Pole Aegir leží v norské oblasti kolem ostrova Jan Mayen. ^[1]

Uprostřed příkopové propadliny, která tvoří osu hřbetu, se táhnou mladé sopečné hřbítky (neovulkanické hřbety). Na jednom z nich leží Aegir, podobně jako známé pole Lokiho hrad. Jiná pole Mohnsova hřbetu, Fåvne a Mohn's Treasure, naopak leží na okrajových stěnách propadliny. ^[3]

Katalog InterRidge řadí Aegir mezi vysokoteplotní pole, tedy taková, kde vytéká velmi horká voda. Konkrétní naměřenou teplotu ale katalog neuvádí a hloubka je jen odhadnutá podle mapy v odborném článku. ^[1]

Objev

Prameny se nejdřív prozradily ve vodě: v roce 2013 vědci zachytili nad dnem oblak vody ovlivněné průduchem. Samotné pole pak v roce 2015 prozkoumali s robotickou ponorkou (AUV) a s dálkově řízeným podvodním robotem (ROV) Ægir 6000. Další výprava sem zamířila v roce 2016. ^{[1, 2]}

Údaje o roce objevu se v pramenech trochu liší. Diplomová práce z Bergenu uvádí, že pole bylo objeveno při výpravě CGB v roce 2013, InterRidge za potvrzení považuje rok 2015 a článek Stensland a kol. (2019, časopis Deep-Sea Research I) píše o objevu nového pole v roce 2014. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Vzorky komínů z výprav 2015 a 2016 rozebral v diplomové práci z roku 2017 Ole Johan Hornenes z Univerzity v Bergenu. Zjistil, že materiál z Aegiru je hlavně z anhydritu, minerálu ze síranu vápenatého, a že se mezi vzorky liší podle stáří. ^[2]

Jak komín stárne, anhydrit se z něj zřejmě postupně rozpouští a v komínu přibývá barytu, oxidu křemičitého a sirníků – hlavně pyritu, sfaleritu, chalkopyritu a galenitu. Podle izotopů stroncia je voda, z níž se minerály srážely, směsí horké tekutiny z průduchu a mořské vody, přičemž u Aegiru má mořská voda větší podíl než u polí Perle a Bruse jižněji na hřbetu. ^[2]

Chemii vody z Aegiru, Fåvne a dalších polí Mohnsova hřbetu představil v roce 2024 geochemik Eoghan Reeves z Univerzity v Bergenu. Složení tekutin se mezi poli velmi liší; podle něj ho v různé míře ovlivňuje přeměna hornin pod dnem (plášťových i čedičových), přeměna usazenin a činnost mikrobů. Rozdíly přičítá hlavně místní geologické stavbě, která určuje, kudy voda pod dnem proudí. ^[3]

Fakta

Hřbet: Mohnsův hřbet (ultrapomalý, asi 16 mm/rok)
První stopa: 2013, oblak ve vodě nad dnem
Průzkum na dně: 2015, robot Ægir 6000
Hlavní minerál komínů: anhydrit

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
ultrapomalý hřbet: podmořský hřbet, kde se desky od sebe vzdalují jen o pár milimetrů až asi 2 cm za rok
neovulkanický hřbet: mladý sopečný hřbítek uprostřed osy podmořského hřbetu, kde vytéká nová láva
AUV: samostatně plující robotická ponorka bez lana, která podle programu mapuje dno nebo měří vodu
ROV: dálkově řízený podvodní robot spojený s lodí kabelem, s kamerami a rameny na odběr vzorků
anhydrit: minerál ze síranu vápenatého; sráží se, když se mořská voda prudce ohřeje
baryt: těžký minerál ze síranu barnatého
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek, olovo) vázaný se sírou, např. pyrit nebo chalkopyrit
izotopy: varianty téhož prvku s různou hmotností atomu; jejich poměr prozradí, odkud látka pochází

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Aegir, PANGAEA (2020)
Hornenes, O.J. (2017): Unraveling distinctive sulphide mineralization and hydrothermal alteration on shallow seafloor hydrothermal systems (diplomová práce), Univerzita v Bergenu (abstrakt přes repozitář NVA) (2017)
Reeves, E.P. (2024): Diverse styles of hydrothermalism on the ultraslow Arctic Mohns Ridge: the Fåvne, Ægir, Loki's Castle, and Mohn's Treasure vent fields (abstrakt semináře, 4. 11. 2024), MARUM, Univerzita v Brémách (2024)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.