AAR KR2

hydrotermální průduchy, Southern, SEIR

Kde: Southern, SEIR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 200 m
Objeven: 2011 plume only
Poloha: -60,000°, 152,500°

KR2 je úsek Australsko-antarktického hřbetu v Jižním oceánu jižně od Tasmánie, asi na 60° jižní šířky a 152,5° východní délky. Korejští vědci tu v roce 2011 zachytili ve vodě stopy tří horkých podmořských pramenů; na dně je ale zatím nikdo neviděl. ^{[1, 2]}

Co to je

Australsko-antarktický hřbet je nejvýchodnější částí Jihovýchodoindického hřbetu, podmořského pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky. Kvůli odlehlé poloze a krátkému období, kdy tu dovolí počasí pracovat, patří k největším neprozkoumaným částem celosvětového středooceánského hřbetu. Desky se tu rozestupují asi o 68 mm za rok. ^{[3, 2]}

KR2 je asi 180 km dlouhý úsek ohraničený dvěma transformními zlomy. Leží asi 200 km severozápadně od úseku KR1, se kterým ho spojuje Ballenyho transformní zlom. Jeho západní část tvoří vyvýšený hřbet, východní část naopak údolí na ose. ^{[4, 3]}

Místo leží na volném moři. Hloubka asi 3 200 m je údaj katalogu InterRidge. ^[1]

Objev

V roce 2011 sem dvakrát připlul korejský ledoborec Araon Korejského polárního institutu (KOPRI). Vědci zmapovali dno, odebrali vzorky hornin a k odběračům hornin připevnili malé samočinné přístroje MAPR, které zaznamenávají zakalení vody a chemické změny prozrazující oblak vody z průduchu. ^{[3, 2]}

Na KR2 vědci provedli sedm takových profilů a podle nich tu jsou tři činná místa, každé asi 25 km od dalšího. Stopy pramenů se našly hlavně v západní, vyvýšené části úseku. Podrobnější průzkum v roce 2013 se pak soustředil na sousední úsek KR1, jehož nejčinnější oblast vědci pojmenovali Mujin. ^{[2, 3, 1]}

Co o něm dnes víme

Čediče z KR2 jsou většinou ochuzené (chudší na některé prvky), v západní části se ale našly i obohacené čediče. Obohacené čediče z KR2 ale podle chemického složení nepocházejí ze stejného obohaceného zdroje jako horniny úseku KR1. Vědci z toho usuzují, že složení pláště se mění na krátké vzdálenosti a ovlivňuje, kolik magmatu se k hřbetu dostane a jak vypadá. ^{[3, 4]}

Úseky KR1 a KR2 leží na tichomořské straně Australsko-antarktické diskordance, o níž se dlouho soudilo, že odděluje plášť pod Tichým a Indickým oceánem. Izotopové složení hornin z obou úseků se ale liší od vzorků z Pacificko-antarktického hřbetu, takže představa, že sem tichomořský plášť proudí, podle autorů už neobstojí. ^[4]

Fakta

Doložení: jen stopy ve vodě (2011), prameny dosud neviděny
Výzkumná loď: ledoborec Araon (KOPRI), 2011
Délka úseku: asi 180 km
Činná místa podle měření ve vodě: 3, asi 25 km od sebe

Slovníček

litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, na jehož ose se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z vystupujícího magmatu vzniká nové mořské dno
transformní zlom: zlom, který příčně přerušuje a posouvá osu středooceánského hřbetu; desky se podél něj otírají do stran
MAPR: malý samočinný přístroj (Miniature Autonomous Plume Recorder), který se připevní k lanu nebo odběrači hornin a zaznamenává zákal a chemii vody
hydrotermální oblak: oblak teplejší, kalné a chemicky změněné vody, který stoupá z průduchu a rozptyluje se ve vodě nad dnem
čedič: tmavá výlevná hornina, z níž je tvořena většina oceánského dna
Australsko-antarktická diskordance: neobvykle hluboký a členitý úsek hřbetu jižně od Austrálie, považovaný za hranici mezi pláštěm tichomořského a indického typu

Zdroje

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.